PolemikaKritika

Zappa Can Play Zappa

Repro: zappa.com

Zappa je jen jeden, zrovna tak jako je jen jeden Elvis. Přesto příznivci Franka Zappy pookřáli, když byl ohlášen koncert pod vedením jeho synů Ahmeta a Dweezila. Brzy se však ukázalo, jak velké sousto si vzali: nazkoušet několik desítek Zappových kompozic během několika měsíců se ukázalo jako nemožné, takže bylo celé turné odloženo. Davy zappofilů tak neproudily v listopadu ale 23. května a do hokejové haly nikoli v pražských Holešovicích ale ve Vysočanech.

Návštěvníky by bylo možné rozdělit do dvou kategorií. První tvořili ostřílení čtyřicátníci, někdy se zappovskou bradkou a knírkem, kteří na Zappovi (a jeho dětech, jimiž český underground a nová vlna jistě byli) vyrůstali dorazili ze všech koutů Československa. Druhou kategorii tvořili jako na všech alternativnějších koncertech studenti převážně z Prahy.

Koncert začal symbolicky projekcí koncertu Roxy & Elsewhere z roku 1973. K ladění nástrojů na konci záznamu se ve ztemnělé hale přidala živá kapela a koncert mohl konečně začít. Pochopitelně že rodinná revival kapela nemůže mít onen jazzový „drive“ jako uskupení kolem Franka Zappy ze záznamu a snaha zastoupit cit přitvrzením kytar byla marná, takže se koncert rozbíhal jen velice zvolna (Help I'm a Rock, Let's Make the Water Turn Black, Florentine Pogen). Možná jsem nebyl sám, kdo začal přemýšlet o vyhozených penězích a času.

Bratři Ahmet a Dweezil Zappovi

Foto: zappa.com

Z bratrů Zappových se navíc dostavil jen Dweezil, který se ovšem většinou sympaticky nesnažil zastoupit svého otce (což je prostě nemožné), ale nechával prostor hudbě a ostatním muzikantům. Sestava místy působila až komicky, protože zatímco zbytek kapely stál, zpěvák a saxofonista Napoleon Murphy Brock pobíhal po pódiu a vnášel do představení humor a bizarnost. Za Brockem se skvěle bavili klávesák a trumpetista Aaron Arntz spolu s multiinstrumentalistkou Scheilou Gonzalez, jejímuž saxofonu měl raději Brock přenechat více svých partů. Rytmické křídlo tvořili bubeník Joe Travers, basák Pete Griffin a perkusista Billy Hulting; na kytaru potom sekundoval Jamie Kime. Tato sestava vesměs výborných muzikantů se pomalu rozjížděla, ale něco tomu zkrátka chybělo, hudba působila oproti originální kapele Franka Zappy mechanicky a to včetně zdánlivě živého Brocka.

Pořádný zážitek přinesl až začátek druhého poločasu, kdy se ze zákulisí vyřítil bubeník Terry Bozzio a punkovou energií především svého expresivního zpěvu rozběhl kapelu na plné obrátky (I'm So Cute, Tryin' To Grow A Chin). Dodnes vypadá presně jako před třiceti lety, kdy hrál se Zappou, a stejné mládí si udržela jeho hudba. Trefnost a říznost jeho bicích poté přešla i na prvního bubeníka Joea Traverse, když se k němu přidal v rytmicky strašidelném sóle na bicí na začátku The Black Page.

Zatímco kytarová sóla Dweezila Zappy sice nebyla příliš výrazná a technicky náročná, ale na druhou stranu ani narušovala hudbu, ale rozvíjela ji, totéž se nedá říct o kytarovém mágovi, který byl druhým hostem večera. Steve Vai s vizáží stárnoucího rockového dinosaura předváděl neuvěřitelné kousky s kytarou, ale zdálo se, že hodotou pro něj je pouze technická náročnost hraní a ne už třeba zajímavost a nápaditost sóla. Ostatně už v osmdesátých letech na koncertech a albech Franka Zappy býval uveden jako hráč na stunt guitar, tj. cosi jako „akrobatickou kytaru“.

Obavy mnoha fandů Frankovy hudby se na koncertě přesto ukázaly jako liché. Hudebníkům se povedlo zachovat původní duch a místy je i chytře obohatit. Ať už byla motivace Ahmeta a Dweezila vyrazit na turné jakákoli, jejich kapele (snad vyjma začátku koncertu) zjevně působilo radost hrát vybraný repertoár a to je vždy známkou kvality. Jako na koncertě Franka Zappy to pochopitelně nevypadalo, ale to ani nikdo očekávat nemohl.

Jan Vršovský

Vlevo Napoleon Murphy Brock, vpravo Dweezil Zappa, v pozadí Joe Travers

Foto: Jiří Rogl / bestrock.cz

P.S. Frank Zappa byl politicky vysoce angažovaný hudebník a snad na každém koncertu agitoval proti všem obdobám totality: od komunismu po křesťanský fundamentalismus. Recenzi tak zakončím jakousi politickou agitkou – výtkou organizaci podobných koncertů. Totalitní kontrolu totiž připomínají zákazy vnášet do haly nejrůznější předměty pod záminkou bezpečnosti, což je zcela absurdní: mohu-li ohrožovat lidi v batohu přinesených rohlíkem nebo PET lahví minerálky, pak je jistě mohu ohrožovat i zakoupeným hamburgerem nebo kelímkem piva. Zatímco o totalitních praktikách z bezpečnostních důvodů lze jistě aspoň diskutovat, rozhodně je nelze ospravedlnit snahou o monopol na prodej občerstvení. Ještěže voda na záchodech bývá pitná.

Zappa Plays Zappa
The music of Frank Zappa presented by Dweezil&Ahmet and The Zappa Family Trust
Sazka Arena, 23. 5. 2006, 20:00
Set-list: Help I'm A Rock, Hungry Freaks Daddy, Let's Make The Water Turn Black, Florentine Pogen, Pygmy Twylite, The Idiot Bastard Son, Cheepnis, King Kong, Don't Eat That Yellow Snow, St. Alphonzo's Pancake Breakfast, Father O'Blivion, Inca Roads, Imaginary Diseases; I'm So Cute, Tryin' To Grow A Chin, City Of Tiny Lights, Punky's Whips, The Black Page, Peaches En Regalia, Montana, Village Of The Sun, Echinda's Arf (Of You), Don't You Ever Wash That Thing, Zomby Woof, Sofa; The Orange County Lumber Truck, More Trouble Every Day, A Token Of His Extreme.