Pohádky

Vymysleme si znovu českého pohádkového hrdinu!

Úspěšní či neúspěšní pohádkoví hrdinové?

Na internetových stránkách České televize má návštěvník možnost zvolit nejsympatičtější Večerníčkovou postavu. Mezi mnoha favority na tuto cenu však s jistotou budou chybět dvě osobnosti, které by si tento titul zasloužily plnou měrou, a to ne pro svojí sympatickou vizáž či příjemný hlas, nýbrž pro nesporné osobní kvality, které prokazovaly v každodenním životě. Jde o dobře známé hrdiny Trautenberka (Krkonošská pohádka) a Krkovičku (Jája a Pája). Jejich pověst je v českém povědomí přesto vysloveně negativní. Proto jim věnuji následující krátké medailonky.

Nezlomný Trautenberk

Vymezit časový prostor děje Krkonošské pohádky je poměrně složité. Z patrimoniálního vztahu čeledínů můžeme říci, že se seriál odehrává před zrušením poddanství roku 1848, stanovení spodní hranice je poněkud složitější. V momentě, kdy například čeledín Kuba se služkou Anče až hystericky trvají na povolení k sňatku od Trautenberka, by se nám mohlo zdát, že jde ještě o dobu hluboko před zrušením nevolnictví. Osobně bych se přimlouval, abychom dobu stanovili spíše podle osobnosti Trautenberka samotného. Jako poměrně úspěšný hospodář se širokým (minimálně regionálním) rozhledem zřejmě sledoval například vývoj ve světě módy. Dle jeho úpravy vousů a žaketu by se potom Krkonošská pohádka odehrávala v době předbřeznové. (V dataci je zahrnuta i opožděná reflexe kulturních vzorů v maloměstském a venkovském prostředí). Z tohoto důvodu mi nepřijde opodstatnělá diskuze, která proběhla před několika lety na stránkách Lidových novin, kdy se na pozadí krkonošské pohádky konstruoval česko-německý konflikt. Těžko můžeme totiž předpokládat jakýkoliv stupeň národnostního uvědomění u čeládky, která je společensky natolik nevyspělá, že nereflektuje ani několik desetiletí trvající zrušení nevolnictví.

V čem však spočívá velikost Trautenberkovy osobnosti. Muselo jít zřejmě o hospodářsky nemírně schopného, různými aktivitami hýřícího, podnikavce. Jinak si ani není možné vysvětlit, že by tak dlouhou dobu dokázal držet velkostatek v těsné blízkosti souseda, který mu v lepším případě při jakékoliv příležitosti překazí podnikatelský záměr (např. distribuce léčivého horského koření do podhorských oblastí) v horším pak přímé škody na Trautenberkově nemovitém majetku. Trautenberk musel být génius, když dokázal vždy v rekordní době rekonstruovat hlavní světnici svého statku, po pravidelných Krakonošových dýmových návštěvách. Přes všechny tyto vnější vlivy je ale dobrosrdečný Trautenberk schopen platit 3 osoby na svém hospodářství, a to přesto, že jejich nízká úroveň produktivity práce je v seriálu dostatečně naznačena. To, že v případě Trautenberka nešlo o běžného hospodáře, potvrzují i jeho styky s místní elitou, například štěpanickým baronem. Pokud by totiž Trautenberk nenavázal známost s tímto aristokratem již v minulosti, těžko by se mohlo stát, že by s důvěrou přijal oznámení o jeho plánované návštěvě, ze které se nakonec vyklubala pouze další zlomyslnost ze strany Pána hor.

Život v horských oblastech v předindustriálním období byl po všech stránkách pro jejich obyvatel složitý. Pokud se k samozřejmému boji s přírodou přidal ještě nesamozřejmý, ale o to pravidelnější boj s mocným sousedem, zdá se téměř nepochopitelný kontinuální úspěch Trautenberkova hospodaření.

Mnohaprofesní Krkovička

Osobnost Krkovičky nás přenáší o nějaký čas blíže přítomnosti. Dle reálií seriálu jde pravděpodobně o dobu první republiky. Pochybné existenci jako je vysloužilý námořník jsou svěřeny do výchovy dvě děti. Můžeme vyloučit variantu, že u svého děda tráví pouze prázdniny, neboť záliba v chalupaření spadá rozhodně do jiných období českých dějin než těch, kdy je možno spatřit soukromého živnostníka. V případě Jáji a Páji tak pravděpodobně jde o válečné sirotky. Ale zpět ke Krkovičkovi. Již sama kumulace jeho profesí je jedinečná. Stále opakující se údaje, že jde o kupce, řezníka a sedláka v jedné osobě naznačuje, že musel trávit nadprůměrnou dobu svého života sebevzděláváním, neboť minimálně u povolání kupec a řezník se předpokládá jistá délka učňovského studia. Nebudeme z Krkovičky dělat renesanční bytost, ale minimálně díky absolvování vyššího počtu škol musel Krkovička ve vesnickém prostředí působit jako zjev. Četnost profesí však ještě sama o sobě Krkovičkovi blahobyt nepřinesla. V každodenním soupeření s nástrahami nezaměstnaného Lebedy naopak musel dokazovat své schopnosti a postupně prosazovat myšlenky soukromého vlastnictví, což se dařilo jen velice pomalu. To dokazuje příhoda, kdy propůjčí Lebedovým vnukům kus pozemku pro pěstování jahod a ti se po sklizni diví, že by měli vlastníkovi odvést nájemné.

Obě osobnosti mají tedy mnoho společného. Především je to um, odvaha a vytrvalost, se kterou svádí boj se svým nelehkým údělem. Úspěšnost jejich konání je pak katapultuje mezi galerii úspěšných pohádkových hrdinů. Normalizační doba samozřejmě osobnostem tohoto typu nepřála. To, že ještě 16 let po pádu komunismu je vnímán obraz těchto osobností v české prostředí vysloveně negativně, svědčí o stále silných rovnostářských tendencích české společnosti, která se s úspěchem ve svém okolí jen obtížně vyrovnává.

Petr Valenta