Komputerizace

Vitální kmet TeX

Bylo nebylo, daleko za mořem žil byl v šedesátých letech na Stanfordské univerzitě jeden profesor informatiky jménem Donald E. Knuth a ten se rozhodl napsat sérii knih The Art of Computer Programming (Umění počítačového programování). Ale co se nestalo: při přípravě druhého vydání druhého svazku zjistil, že rychlost a typografická kvalita sazby publikace je na prachbídné úrovni. A tak se v roce 1977 (během svého ročního volna – sabbatical) rozhodl věnovat několik měsíců vývoji počítačového systému, který by jeho nároky splňoval. Úloha se ukázala být poněkud větším oříškem, než se původně zdálo, ale na přelomu sedmdesátých let se objevila první funkční verze a v roce 1982 vyšla za přispění dalších lidí (jako Frank Liang) verze, která se už příliš nelišila od toho, čím je tento program, TeX, dnes.

Donald Knuth

Foto: archiv

Z hlediska počítačové typografie TeX (čti tech) přinesl několik takřka revolučních myšlenek. V roce 1982, v době, kdy dnešní technické prostředky jako je grafické uživatelské rozhraní nebo laserová tiskárna existovaly snad jen jako experiment Xeroxu na Palo Alto, kdy první programy pro DTP vůbec neexistovaly (a trvalo ještě pěkných pár let, než se naučily třeba kerning), o formátech PostScript či PDF ani nemluvě a kdy teprve vznikaly první primitivní textové procesory, měl už TeX vynikající algoritmy na lámání řádků, zamezování parchantů, rozdělování slov, možnost nastavování snad všech možných typografických prostředků od ligatur až po stránkový zlom. O kvalitě programu svědčí i to, že například DTP program Adobe InDesign převzal algoritmus lámání řádků právě z TeXu; a bohužel také to, že některé „specialitky“ jako je uživatelská možnost ovlivnění zmíněného algoritmu lámání řádků nebo sazba německého ostrého ß v kapitálkách umí automaticky řešit snad jen TeX.

TeX zrovna neodpovídá dnešním medializovaným představám o moderním softwaru. Poslední „velká“ verze (3.0) vyšla v roce 1989, od té doby autor pouze opravuje případné chyby. S každou objevenou chybou se sice zdvojnásobuje odměna za nalezení dalšího „bugu“, ale Knutha to rozhodně nezruinuje – dosud bylo objeveno pouhých šest chyb, poslední v roce 2002.

TeX také sám o sobě v žádném případě nepřináší byť jen primitivní editor, natož integrované grafické prostředí. Protože by však bylo pro většinu uživatelů nezvyklé pracovat s programem pomocí příkazové řádky, bývá TeX obalen mnoha dalšími nástroji včetně právě editoru, dále fontů, nápovědy, prohlížečů atd. Výsledné distribuce TeXu jsou k dispozici na široké škále operačních systémů (MikTeX pro Windows, teTeX pro Unix/Linux, gwTeX pro MacOS X, TeX Live pro všechny zmíněné) a na rozdíl od TeXu se stále vyvíjejí. Zatímco se tedy jádro programu a formát souboru nemění, takže je zaručena kompatibilita v řádu desetiletí, tak uživatelské rozhraní se přizpůsobuje momentálním trendům, takže uživatelé mají zajištěno jisté pohodlí. Jaký to kontrast s dnešní nesmyslnou snahou mnoha výrobců a uživatelů softwaru aktualizovat týden co týden, jejímž výsledkem jsou dnes těžko čitelné soubory, které se „provinily“ pouze tím, že jsou staré pouhých několik let, že jste si je stáhl/a z jiného operačního systému nebo dokonce jen tím, že vám je poslal někdo z jiného kontinentu!

Ukázka formátování typografického systému TeX

Repro: http://www.chrisharrison.co.uk

Systém TeX je nejspíš právě díky těmto vlastnostem v některých oblastech široce používán – rozhodně jím nebyly vysázeny jen na začátku zmiňované Knuthovy knihy, dnes mimochodem vysoce ceněné a stále rozšiřované o další díly. TeX je dnes naprosto nepostradatelný při sazbě článků a knih v teoretické informatice, matematice či fyzice, kde má prakticky monopol díky dokonalé podpoře vzorců, diagramů nebo automatické tvorbě rejstříků či biografie. Zkušené oko nalezne TeX v mnoha příručkách o programování, ale i slovnících, beletrii, filosofii atd. Patrně nejlepší využití ovšem nalezne při tisku počítačově generovaných dat. Systém TeX totiž obsahuje poměrně bohatý programovací jazyk umožňující data nejen formátovat, ale i dopočítávat (v některých ohledech tak podstatně překračuje dosavadní možnosti metajazyka XML/SGML a odvozených prostředků jako HTML, CSS, XSLT, DocBook). Na příklad ve slovnících lze do záhlaví automaticky doplňovat první a poslední heslo na stránce. Příklady složitějších systémů jsou programy na zobrazování jízdních řádů na základě několika málo vstupních dat nebo generátor stolního kalendáře.

Na druhou stranu je TeX příkladem z opačného konce softwarového světa vzhledem k produktům Microsoftu, a to i s těmi odvrácenými stranami. Protože není vyvíjen a propagován komerčně, není zrovna snadné ho začít používat, když už se k němu vůbec člověk dostane. K efektivnímu využití jeho byť základních možností je většinou potřeba věnovat poměrně hodně času. Nelze tak očekávat, že by někdy došlo k jeho masivnímu rozšíření mezi „neprofesionály“, ačkoli by to rozhodně typografii, ale i logice strukturovaných textů rozhodně pomohlo.

Jan Vršovský

Doporučujeme:
Petr Olšák: Typografický systém TeX. Konvoj, Brno 2000.
Michael Doob: Jemný úvod do TeXu. 1992. (elektronická verze je volně ke stažení na internetu)
www stránky Československého sdružení uživatelů TeXu