KulturaSpolečnost

Ve stínu nekatolických „katedrál“

Kostel ČCE v Bráníku

Foto: archiv

V Praze jsou stovky kostelů a kaplí, protestantské církve jsou v nich v menšině. I přes husitství, reformaci a rozkvět českých církví po vzniku republiky jsou Čechy převážně katolické. Právě tehdejší masový příliv věřících do nových církví znamenal obrovský boom sakrální architektury. Do té doby se však na poli sakrální architektury nic zvláštního nedělo. Těžko říci, může-li za to útlum 1.poloviny 19.století, kdy se v Praze postavil sotva jeden kostel za deset let. Teprve zboření hradeb v 60. letech 19. století znovu nastartoval rozvoj města. I tak ale mnoho významných kostelů nevzniklo, jmenoval bych snad sv. Ludmilu na náměstí Míru, sv.Prokopa na Žižkově nebo regotizaci sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Historizující styly se ukázaly býti slepou uličkou nejen z hlediska stavitelského, ale i z hlediska estetického a vývojového. Historismus sakrálních budov nebyl jen vnější, vnitřek budov nepřinesl nic nového v prostorovém pojetí nebo osvětlení, a v podstatě tak byly pouze kopírovány starší stavby.

Zlomem tedy byl vznik republiky. Již v prosinci 1918 vznikla sloučením evangelických církví augsburského a helvetského vyznání Českobratrská církev evangelická, která zároveň navázala na husitství, českou reformaci, Jednotu bratrskou a utrakvisty (církev pod obojí). Všechny tyto směry, v Čechách povolené v roce 1781, vedla touha po obnovení jednoty Kristovy církve, která se projevuje velkou aktivitou této církve na ekumenických snahách.

Karel Farský

Foto: archiv

Zajímavý byl vznik Církve československé husitské (do roku 1971 jen Církev československá). Vznikla o vánocích roku 1919, kdy se po 300 letech sloužily v řadě římskokatolických kostelů bohoslužby v českém jazyce. 8. ledna 1920 pak radikální reformisté z řad římskokatolického vedeni ThDr. Karlem Farským vyhlásili v Praze Církev československou. Během roku 1920 se vliv církve rychle šířil po českých zemích, hlavně v Čechách měla mnoho sympatizantů, kteří k ní houfně přestupovali. Mohutné plakáty hlásaly: „Občané! Vystoupit z církve římsko-katolické je věcí národní hrdosti a sebevědomí…“ Od 14. září 1920 byla pak CČS státem schválenou církví. Stalo se tak i díky cestám dr. Farského po republice, při nichž mnohokrát sloužil mše třeba i pod širým nebem (neboť se zástupy nových věřících nevešly do kostela). Později jako první patriarcha církve vykonal i cesty do zahraničí, např. do USA nebo Švédska.

Jak se tyto dvě církve začaly po svém vzniku rychle rozvíjet, rostla i poptávka po nových sakrálních stavbách. Vznikla řada významných staveb, na nichž se podíleli renomovaní architekti, přesto se nejprve zastavme u jedné starší památky, která má dějinný význam.

Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí (CČSH)

Foto: archiv

1. Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí (CČSH) – Významná barokní stavba z let 1732 – 35 od Kiliána Ignáce Dienzenhofera je jednou z dominant Staroměstského náměstí. Kostel měl pohnutou historii. Za vlády Josefa II. Byl roku 1787 zrušen, v 2. polovině 19.století byl předán pravoslavné církvi. Čeští vlastenci tehdy vystupovali z římsko-katolické církve a nechávali se zapsat do církve pravoslavné, což mělo znamenat vlastenecké gesto proti Rakousku – Uhersku. Jak pravoslavné církvi přibývali věřící, rozhodl se roku 1870 hrabě Kutuzov pořídit vlastní kostel. Nakonec vyměnil pozemek, na němž stojí dnešní magistrát, za právo užívat kostel sv. Mikuláše po dobu 90 let. Od roku 1874 se tu konaly pravoslavné bohoslužby, kněží pocházeli z ruské pravoslavné církve, ale věřící nemohli mít vlastní náboženskou obec a jurisdikčně spadali nejprve pod kněze řecké církevní obce, později pod kněze srbské církevní obce, obojí ve Vídni. S počátkem 1. světové války byl kostel uzavřen, sloužil pak jako posádkový kostel nebo skladiště, až zde byla začátkem roku 1920 vyhlášena Církev československá.

Husův sbor ve Vršovicích (CČSH) od Karla Truksy

Foto: archiv

2. Husův sbor ve Vršovicích (CČSH) – Pěkný příklad českého konstruktivismu byl postaven roku 1930 podle návrhu architekta Karla Truksy. Sbor je výjimečný svou čtyřbokou 26 metrů vysokou věží ve tvaru lucerny, zakončenou stylizovaným čtverhranným kalichem a křížem. Jedná se o jednu z prvních staveb v Praze z přepjatého betonu. Zajímavostí je rychlost, s jakou byla stavba provedena. Předcházela tomu samozřejmě mnohem delší přípravná fáze, protože rozhodnutí o výstavbě kostela padlo již na shromáždění příslušníků a sympatizantů Církve československé v roce 1921 ve Vršovicích. Základní kámen byl položen v září roku 1929 a pocházel přímo z Kozího hrádku u Sezimova Ústí, kde kdysi kázal Jan Hus. „Staveniště“ (pozemek se základním kamenem) převzala 16.3.1930 stavební firma Ing. Václav Nekvasil, která 9.3.1930 (!!!) vyhrála výběrové řízení, v němž se zavázala provést stavbu do konce roku. Už na konci srpna byl na hotové věži vztyčen kalich, v září byly ve věži umístěny zvony (dr. Karel Farský, Jan Hus, J.A. Komenský, Růžena) a slavnostní otevření se konalo 21.12.1930. Velká pozornost byla věnována i vnitřní výzdobě, kje z modřínového dřeva, téma fresek se točí okolo Večeře Páně, Husa, Cyrila a Metoděje a dr. Farského. Unikátní jsou zdejší jesličky, natrvalo umístěné na východní straně pod kůrem.

Husův sbor na Vinohradech (CČSH) od Pavla Janáka

Foto: archiv

3. Husův sbor na Vinohradech (CČSH) – V Dykově ulici na Vinohradech se nachází jeden z nejhezčích pražských moderních kostelů. Postavil ho mezi lety 1930 – 35 český architekt Pavel Janák, známý autor pardubického krematoria nebo Paláce Adria. Skládá se ze tří částí - pětipatrového obytného domu, modlitebny a 34 metrů vysoké věže bez pláště s točitým schodištěm zakončenou kalichem, který váží 700 kg (výška 2,35 m) a byl vyzvednut na vrchol při tzv. slavnosti kalicha. Do poloviny věže vedou schody, dále je možno stoupat po zabudovaných železných žebřících. V suterénu pod modlitebnou měl být vedle kluboven a kanceláří i divadelní sál, jehož provoz byl ale natolik ztrátový, že bylo rozhodnuto tyto prostory přeměnit na kolumbárium. (To se ostatně v té době běžně zřizovalo i v řadě činžovních domů, v jejichž přízemí byly modlitebny ČCE nebo CČSH.) Jedná se o největší kolumbárium svého druhu v Evropě. Během květnového povstání odtud vysílal Český rozhlas. V Husově sboru se totiž konaly varhanní koncerty přenášené rozhlasem, proto zde technici některá přenosová zařízení nechávali trvale.

Kostel sv. Michala (Pravoslaví)

Foto: Milan Kotulek

4. Kostel sv. Michala (Pravoslaví) – Kostel sv. Michala, též zvaný Karpatský, pochází z 2. poloviny 17. století. Byl postaven v Medvědovcích u Mukačeva a v roce 1929 byl převezen do Kinského zahrady, aby se stal součástí sbírek Národopisného muzea. Má tři klasické cibulovité báně a je celý postaven ze dřeva.

5. Kostel ČCE v Bráníku – O stavbě kostela pro Českobratrskou církev evangelickou se uvažovalo již před válkou, během války připravil ing. Bareš plány na stavbu menšího zděného kostelíku se shromažďovací místností, kanceláří a farou, po válce už bohužel nebyly zdaleka tak příznivé podmínky. Nashromážděné finanční prostředky se znehodnotily a stavba kostela vprostřed Braníka nebyla povolena. Ing. Bareš předložil tedy v roce 1947 nový plán na provizorní dřevěný kostel, který měl původně sloužit jen 5 až 10 let. Staršovstvo odsouhlasilo stavbu kostela v lomu, v září 1947 se začalo stavět a v dubnu 1948 byl kostel dokončen. Díky této nepřízni osudu se nám zachovala zajímavá dřevěná sakrální stavba, osud branického sboru byl však smutnější, a i přes přifaření části Podolí k Braníku počet věřících velice strmě klesal.

Jistě by se našlo daleko více zajímavých sakrálních památek, jejichž historie nebo osud jsou zajímavé. I těchto pět však dokumentuje pohnuté dějiny Prahy.

Jan Křivinka