KulturaSpolečnost

Z filmu Bratři Grimmové

Foto: SPI

The Grimm Brothers

Mám Terryho Gilliama rád. Ať už Brazil (1985) nebo Strach a hnus v Las Vegas (Fear and Loathing in Las Vegas, 1998), nabízí kromě svérázného humoru i vynikající podívanou. Jeho vizuální nápady jsou výjimečné, možná hraničí se surrealismem, možná jsou výsledkem hippie estetiky počátku 70. let.

Pan režisér je velká figura dějin filmu, proto byl jeho nový opus očekáván s nedočkavostí. V tisku vycházely články o filmu, který byl obsazen herci proti režisérově vůli, o na půl roku přerušeném natáčení, o smolařství, které Terryho Gilliama provází natáčením snad všech jeho filmů. Vždyť i jeho poslední Ztracen v la Mancha (Lost in la Mancha, 2002), dokument o nedokončeném filmu s donquijotskou tématikou, vypovídá v prvé řadě o Gilliamových soukromých bojích s větrnými mlýny rozpočtu, produkce a lidského faktoru.

Kletba Bratří Grimmů (The Brothers Grimm) si pohrává s estetikou německého romantismu. Režisér sám přiznává inspiraci Casparem Davidem Friedrichem a jeho vizemi mocné přírody: temného lesa prorůstajícího ruinami a rozeklaných skal s figurou pozorovatele, tápajícího i triumfujícího. Les je klasickým strašákem kultur mírně studeného klimatu. Vysoké stromy znemožňují orientaci, příšeří a zvuky divoké přírody způsobují mrazení. Ideální místo pro fantasy čerpající snad ze všech středoevropských pohádek.

Z filmu Bratři Grimmové

Foto: SPI

Skuteční bratři Grimmové mají se scénářem společného jen málo. Mýty a legendy, které po německém venkově sbírali v době francouzské invaze však ve filmu ožívají a oni sami jim čelí. Myšlenka ve stylu Merhigeova Ve stínu upíra (Shadow of the Vampire, 2000), v němž je hlavní postava Murnauova Upíra Nosferatu opravdovým savcem krve. V Gilliamově Kletbě Bratří Grimmů se stávají realitou fragmenty Jeníčka a Mařenky, Perníčka, Červené Karkulky, Sněhurky, Popelky a nakonec snad i legendy o Čachtické paní.

Jack a Will (sic!) v podání Heatha Ledgera a Matta Damona, jsou ve skutečnosti mazanými filuty, kteří inscenují exorcistické taškařice za účelem namazání si vlastní kapsy. Jejich sláva se donese až ke generálovi Delacombe (vynikající Jonathan Price), který jim silou okupační moci zadá delikátní úkol nemožný odmítnout. Občany vesnice Marbaden totiž sužuje prokletí blízkého lesa. Jedno po druhém v něm mizí jejich děti. Grimmové mají za úkol přijít věci na kloub.

Ve zpracování nijak výjimečného příběhu si nachází prostor Gilliamovy dnes už klasické výrazové formy, které však předimenzovaná výprava společnosti Miramax spolehlivě zadusí. Snad ve snaze předčít Burtonovu Ospalou díru (Sleepy Hollow, 2000). Přesto se však budete při promítání bát, Hollywood má strach diváka rád. Pokud vás navíc baví pythonovské gagy, uměřeně jich (zejména v podání Jonathana Price a Petera Stormarea v roli excentrického Cavaldiho) dostanete. Vynikající jsou i některé odkazy na Gilliamovy dřívější filmy. Grimmův stroj na detekci nebezpečí tolik připomíná svojí „roots image“ stroj času z 12 opic (Twelve Monkeys, 1995). Hostina, na níž Delacombe veřejně urazí vznětlivého Itala Cavaldiho, zase nutí vzpomínat na opus magnum Brazil (1985).

Ve filmu, který je uváděn jako americko-česká koprodukce, hraje řada českých herců. Obzvlášť výrazní jsou Tomáš Hanák v roli vlkodlaka a Miroslav Táborský v roli podvedého měšťana. V rozhovoru na oficiální stránce filmu si Gilliam pochvaluje barrandovská studia. Říká, že Goebbels a nacisté věděli, jak budovat dobrá studia. Režisér naopak ví, jak podobná studia naplnit atmosférou strachu. Plazící se kořeny stromů, všudypřítomný lesní hmyz, všeobecná ponurost, odkazy na Edgara Alana Poea a zejména jeho ilustrátora Harryho Clarka v podobě havranů věštících přítomnost temných sil. To vše by mohlo z filmu udělat ikonu novogotické subkultury. Soudím však, že neudělá.

Z filmu Bratři Grimmové

Foto: SPI

Příběh samozřejmě, jako všechny pohádky, skončí dobře. Bratrům se podaří rozlousknout záhadu lesa kradoucího marbadenské děti. Příjdou přitom o dva své věrné spolupracovníky, nic si z toho ale nedělají a pokračují v soupeření o hlavní ženskou hrdinku, lesní stopařku Angeliku (Lena Headey). Zlá královna (krásná Monika Belucci) je poražena, její věrné zrcadlo rozbito na kousky, které efektně lítají stále zobrazujíc kusy její krásy krajem a děti jsou osvobozeny. Vesnice si vydechuje dvojnásob, protože francouzská okupační armáda porazila v boji s lesem sebe sama, možná je i paralela s bitvou v Teutoburském lese. Podmračeným středoevropským nebem prosvitne slunce a všichni oslavují. Musíme si však jen domyslet se kterým z bratrů, ztělesněnými poměrně nevýraznými herci, skončí stopařka Angelika.

Kletba bratří Grimmů je však ve svém celku, čímž dávám za pravdu kolegovi Šafránkovi, hlavně zklamáním ze stárnutí velkého umělce. Na film se dívá dobře jako na pohádku či fantasy, přesto něco jakoby chybí. Jsme svědky pokračování v hravosti Gilliamova filmového jazyka, ale dávno pryč je revolta Brazil nebo dekadence Strachu a hnusu v Las Vegas. Na jejich místo mezitím nastoupily zájmy velkého filmového průmyslu, tedy „easy“ učesanost akce a velkolepost formy. Je to škoda.

Felix Xaver
Autor se baví studiem společenských věd,
je činný na FF UK v Praze a Université Paul Valéry, Montpellier