Radikalismus

Street art z prostředí fotbalových chuligánů v dnešním Bělehradě

I návštěvník, který neví naprosto nic o současné srbské politice a společnosti, musí být při procházce centrem Bělehradu zaskočen množstvím graffiti, stickerů nebo politických sloganů pirátským způsobem umístěných na fasádách domů. Člověk by řekl, že ve městě probíhá občanská válka o veřejný prostor a bohužel tomu tak do velké míry i je.

Když před několika měsíci navštívili fanoušci největšího bělehradského celku Crvena zvezda kvůli utkání s pražskou Slávií Českou republiku, nezůstaly to po nich pouze naštvané titulky bulvárních plátků ("Zvěř z Balkánu odtáhla", tabloid Aha) a pár rozbitých výloh a nosů, ale na několika místech republiky i charakteristické červenobílé graffiti.

Charakteristický symbol klubu Crvena zvezda (Rudá hvězda) v centru Bělehradu.

Foto: Felix Xaver

O tom, že Delije, jak se tvrdému jádru fanoušků klubu Crvena zvezda přezdívá, nejsou žádný mírumilovný spolek z nedělní školy by pak mohli vykládat všichni, kdo této rozvášněné mase zkříží cestu. Svou roli v extrémní podobě extrémního fandění hraje jistě i nedávná válečná zkušenost zemí bývalé Jugoslávie a přes desetiletí trvající izolace Srbska zvnějšku a jeho viktimizace zevnitř. Bělehrad pak dlouhodobě trpí hlubokým rozpolcením mezi své tradiční urbánní elity a relativně čerstvé imigranty ze srbského venkova nebo z dřívějších etnicky srbských oblastí Chorvatska, Bosny nebo Kosova. Tito vnitřní imigranti (seljaci, sedláci, jak jim jejich odpůrci přezdívají) se už po několik generací soustředí zejména v nekonečných panelákových čtvrtích předměstí Novi Beograd. Není třeba dodávat, že Delije se verbují zejména z těchto oblastí, kde je vysoká nezaměstnanost a takřka minimální možnost uplatnění mimo organizovaný zločin.

"Bělehrad fandí Hvězdě", graffiti na pěší zóně v centru města.

Foto: Felix Xaver

Z prostředí bělehradských fotbalových chuligánů se na počátku 90. let verbovaly obávané paramilitární formace určené k "vyčištění" dobytého území od civilistů připadajících k nepřátelským etnikům. I dnes se proslýchá, že hlavní slovo mezi Delije mají lidé, kteří si vysloužily ostruhy právě ve válkách v Chorvatsku, Bosně a Kosovu. Velkých nepokojů, které v Bělehradě provázely vyhlášení nezávislého Kosova, se účastnili zejména právě lidé z prostředí fotbalových fanoušků. Není proto velkým překvapením, že řada srbských hooligans má velmi blízko k ultrapravici, zejména v její extrémně nacionalistické a místy neonacistické podobě.

"Čekáme na vás." Extrémně nacionalistické hnutí Obraz se odvolává na mystiku pravoslaví i nostalgii po Kosovu ovládaném Srby.

Foto: Felix Xaver

Bělehrad jsem navštívil několikrát, naposledy v závěru měsíce září 2009, kdy byly srbské noviny plné zpráv o sílící agresivitě fotbalových fanoušků. Ve druhé polovině tohoto měsíce musel být například zrušen průvod "Gay Pride". Srbské bezpečnostní složky totiž vyhodnotily akci jako velmi rizikovou a policie by asi ztěží ubránila tančící gaye proti rozvášněným fanouškům.

Nápis "Smrt buzerantům" naproti Filozofické fakultě univerzity v Bělehradě.

Foto: Felix Xaver

K současné vysoce vyostřené situaci také přispěl soudní proces s Urošem Mišićem. Tento dnes jedenadvacetlietý bývalý chuligán Crvene zvezdy se před dvěma roky pokusil rachejtlí popálit tajného policistu, který si během zápasu pořizoval fotografie tvrdého jádra Delijí. Srbské orgány tento čin kvalifikovaly jako pokus o vraždu a Mišić byl mezitím odsouzen na deset let do vězení. Video jeho činu lze najít na Youtube a jedná se o materiál určený pouze silným povahám. Hooligans z celé Evropy však spojeni vzájemnou solidaritou proti policii (vzpomeňme jejich heslo A.C.A.B. - All cops are bastards) považují Uroše Mišiće za oběť policejní mašinérie a formou street artu pro něj žádají spravedlnost. Příznačná je argumentace Mišićovy obhajoby, která tvrdí, že jeho oběť netrpí posttraumatickým šokem kvůli Mišićovu činu, ale kvůli policistově účasti ve válkách v Bosně a Kosovu.

Sticker na podporu Uroše Mišiće.

Foto: Felix Xaver

Současně otřásly ve druhé polovině září Bělehradem dvě vraždy cizinců za bílého dne v samém centru města. Nejdříve byl skupinou osob z prostředí fotbalových chuligánů ubit australský občan, kterého nejspíš považovali za gaye a posléze i fanoušek teamu z francouzského Toulouse, který přijel do Bělehradu na zápas svého klubu. Cítil jsem se pravda trošku stísněně, když jsem chodil po městě a fotil si grafické projevy fanoušků ve veřejném prostoru. Pár lidí v tričkách Umbro a Londsdale se po mě také dívalo dost podivně, ale nakonec jsem všechno přežil a mohl jsem o tom čtenářům Dialogu podat toto svědectví.

Felix Xaver