DIALOGStřední Evropa

Sovinec 2007 – orální historie tématem konference

Centrum orální historie tradičně letos v červnu uspořádalo dvoudenní sympózium o metodě orální historie. Idea těchto setkání má své kořeny v nedávné minulosti, konkrétně v roce 2001. Pořadatelé chtěli zajistit, tehdy méně známému a méně užívanému postupu v humanitních oborech, větší pozornost jak ve vědecké obci tak i na veřejnosti. Jde o to, že metoda orální historie je zcela běžně využívána ve světě již od 60. let 20. století. České prostředí zaznamenalo její přínos a přednosti zhruba v devadesátých letech. Od té doby byla využívána spíše jednotlivci nebo se stávala součástí dílčích vědeckých projektů.

Pro systematický rozvoj metody bylo proto v roce 2000 v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR zřízeno Centrum orální historie. Toto centrum si klade za cíl nejen se zmíněným postupem pracovat, ale i jej dále rozvíjet. Především se centrum soustřeďuje přímo na výzkum, tj. výklad určité historické události metodou orální historie. Na základě této metody vzniklo již několik pozoruhodných počinů, které svým zpracováním přispívají výrazně a neotřele ke studiu českých novodobých dějin. Jedná se například projekty: “Studenti v období pádu komunismu. Životopisná interview” a “Politické elity a disent v období tzv. normalizace”, z jehož výběru asi padesáti nejzdařilejších rozhovorů vyšla jako publikace „Vítězové? Poražení?“ v loňském roce. V současnosti centrum pracuje na dalším projektu mapujícím období tzv. normalizace: “Průzkum české společnosti v období tzv. normalizace. Biografie příslušníků dělnických profesí a inteligence”.

Letošní sympózium na hradě Sovinci bylo soustředěno na interdisciplinární využití metody a především pak na zkušenosti s metodou orální historie v praktických výzkumech. Setkali se zde tak nejen mladí historici ale i jazykovědci a také posluchači různých humanitních fakult pracující s metodikou orální historie ve svých bakalářských nebo diplomových pracích. Do zájmu těchto studentů se očividně stále více dostává tématika migrace, emigrace a násilných odsunů. Pozoruhodný byl v této souvislosti příspěvek posluchačky Fakulty humanitních studií UK Evy Skálové o Volyňských Češích. Při své práci využila vzpomínek a vyprávění své širší rodiny – babičky, tety atd., které zažily reemigraci po žalostných událostech během druhé světové války zpět do Československa. Neméně poutavé příspěvky se týkaly jazykového rozboru získaného materiálu pomocí osobních výpovědí narátorů. Jednalo se o referát Patricie Kubáčkové Konverzační analýza v narativním interview. Rozbor řeči vypravěče napomáhá vědci k hlubšímu pochopení vyprávěné skutečnosti ale i lepšímu poznání samotné osoby vypravěče. Příspěvek se zabýval konkrétně rozdílem mluvy příslušníka dělnické vrstvy a inteligence.

Co dodat na závěr. Snad jen, že vědecká konference takového druhu je skutečně velmi dobrým a neotřelým nápadem. Na Sovinci se vytváří neformální a uvolněná atmosféra, která dovoluje účastníkům lépe vzájemně poznat své badatelské záměry, otevřít živou diskuzi, sesbírat nové podněty pro vlastní práci a v neposlední řadě navázat bližší kontakty pro případnou další spolupráci.

Hana Zimmerhaklová