DIALOGStřední Evropa

Současný vztah Čechů a Slováků. S ohledem na česká specifika

Češi jsou si se Slováky blíže než tomu bylo kdykoliv dříve. „Rozdělení Československa odstartovalo sblížení Slováků a Čechů,“ soudí slovenský divadelník a uznávaná osobnost slovenské kultury Stanislav Štepka v rozhovoru pro Revue DIALOG. Jaká je realita? Jak vnímají obyvatelé Visegrádských zemí své instituce? A na druhou stranu, jsou Češi uzavření ve svých tradicích?

Vztahy Čechů a Slováků jsou skutečně rozhodně lepší než tomu bylo v minulosti, což soudí téměř polovina Čechů. A více jak polovina společnosti soudí, že rozdělení společného státu bylo správným krokem. O vztahu Čechů a Slováků informuje průzkum, který provedlo Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR (CVVM) na vzorku více jak tisícovky dotázaných. O vzájemném vztahu hodně vypovídají i další skutečnosti. Pokusme se na jednu stranu o širší začlenění České republiky do Visegrádu a na straně druhé nezapomeňme na vnímání tradic.

Politici si vztahy pochvalují

Stalo se již tradicí, že jako první zahraniční návštěvu volí český a slovenský nastupující prezident či ministerský předseda cestu do země „bratra souseda“. Například slovenský premiér Robert Fico navštívil v červenci Prahu jen několik dní po svém jmenování. V lednu tak učinil také nový český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, když nečekaně navštívil Slovensko, aby se v Bratislavě setkal svým rezortním protějškem Jánem Kubišem. Návštěva, která nebyla veřejně ohlášená, měla potvrdit nadstandardní vztahy obou zemí, jak vyplynulo ze slov obou politiků. Na schůzce pochopitelně probírali otázky vztahu Čechů a Slováků a mezinárodní politiky. Politici obou zemí si současný oboustranný vztah pochvalují. A právě politici svými postoji ve vztahu k druhému státu velmi často ovlivňují značnou část celé společnosti.

Staří a levicově založení rozpad Československa nechtěli

Důležitou rovinou ve vztahu obou států je bezpochyby vlastní přímá zkušenost obyvatel obou zemí. Zde již určitě hrají roli některé historické reminiscence na společné spolužití obou národů. Na rozdělení Československa tak budou pohlížet jinak mladí, jinak středně staří a jinak ti nejstarší. O tom svědčí i samotný průzkum CVVM z prosince 2006. Pro respondenty z věkové kategorie 60+ byl tento krok rozhodně špatný. Odpověď „rozhodně pro“ volili významně častěji muži než ženy, „rozhodně proti“ pak tehdy byli nejčastěji dotázaní šedesátiletí a starší a také respondenti, kteří se na jedenáctistupňové levopravé škále politických postojů sami řadí výrazně nalevo. Jako rozhodně správný krok vnímají rozdělení Československa potenciální voliči ODS, pro občany, kteří by podle svých slov volili KSČM byl krokem špatným. Zajímavá zjištění přineslo i hodnocení současných vztahů mezi Čechy a Slováky v porovnání se situací v době před rozdělením. Více než polovina oslovených (56 %) dnes hodnotí rozdělení společného státu Čechů a Slováků jako správný krok, naopak jako nesprávný jej vnímá „pouze“ něco přes třetinu dotázaných (34 %). V této souvislosti je zaznamenání hodný zejména vcelku významný nepoměr mezi podílem těch, kteří podle vlastního sdělení v době rozpadu společného státu s rozdělením souhlasili (25 %), a podílem respondentů, kteří rozdělení v současné době považují za krok správným směrem (56 %).

S tím souvisí také otázka samotného vztahu obou národů. Bezmála polovina oslovených (47 %) považuje kvalitu dnešních vztahů mezi Čechy a Slováky za stejnou oproti období před rozpadem společného státu. Zhruba čtvrtina dotázaných je dokonce považuje za lepší, za horší pak jen 18 %.

Zdroj: CVVM

O vzájemném vztahu a podobnosti obou společností svědčí i další sociodemografické ukazatele. Že jsou dnes vztahy Čechů a Slováků rozhodně lepší než v minulosti, si myslí lidé, kteří označili životní úroveň své domácnosti jako velmi dobrou.

Česká společnost je spíše tradiční

Politici se často předháněli a předhánějí v nejasných důkazech, co že je pro Čechy „národním zájmem“. Velice vágní výraz lze interpretovat jakkoliv, a pravděpodobně by měl být ukotven historicky a tradičně. Nechme politikům jejich argumentace a podívejme se na tradice v české společnosti šířeji a ve vztahu k současnosti. Jaké tradice jsou pro Čechy důležité a na které jejich uctívání dávají největší důraz? Zdrcující část společnosti, konkrétně 93 % preferuje čas vánoční, což lze vysvětlit tím, že spojuje jak konzumní část společnosti, tak i část vyznávající více duchovní hodnoty. O tom, že oslavy státních a náboženských svátků (vyjma vánoc) Čechy nechávají spíše chladnými, svědčí i fakt, že mnohem blíže jim je rodinné setkávání (88%) či udržování památky předků v kvítí hřbitovním (89%). Oslavy státních svátků považuje za podstatné jen 65 procent. Náboženské tradice ctí lidí ještě méně, čímž se od bratrů Slováků výrazně odlišujeme. A rozhodně si nejsme podobní ani v návštěvách bohoslužeb, které zde pravidelně navštěvuje pouhá pětina lidí.

Zdroj: CVVM

K tradicím mají podle respondentů CVVM hlubší vztah české ženy než muži. Častěji totiž považovaly za rozhodně důležité všechny uvedené typy tradic, kromě připomínání si státních svátků. Muži častěji vnímají za rozhodně nedůležité oslavy náboženských svátků, účast na bohoslužbách a lidové zvyky. Uctívání tradic je bezpochyby bližší věřícím lidem. Rozdíly se naleznou také ve věkových kategoriích. Starší lidé více považují uvedené tradice za rozhodně důležité, zatímco respondenti z nejmladší kategorie (15 – 29 let) častěji vnímají jako nepodstatné slavení státních a náboženských svátků, navštěvování bohoslužeb a dodržování lidových zvyků. V porovnání s ostatními skupinami však více kladli důraz na udržování hrobů příbuzných a setkávání rodiny. Pro dotázané označující svoji životní úroveň za špatnou je častěji nevýznamná oslava státních svátků, setkávání rodiny a dodržování lidových zvyků.

Češi nejvíce důvěřují médiím

Média mají na formování veřejného mínění zásadní význam. V minulém roce měla rozhodující roli především díky velkým tuzemským i světovým událostem, díky nímž stouply náklady tisku a vysoká byla i sledovanost televize. Vedle sportovních událostí prvního významu typu olympiády či mistrovství světa ve fotbale to byly především parlamentní volby a s nimi děje úzce spojené. O událostech v sousedním Slovensku média vcelku podrobně informují, rozhodně pak více než o vnitrostátních věcech jiných sousedů. Jinak už tomu je s informacemi o akcích spojených s tzv. Visegrádskou čtyřkou. O setkání jejich nejvyšších představitelů se občas ani nedovíme. Natožpak o tématech jejich rokování, pokud to není něco zcela zcela zásadního i v celoevropském hledisku. Může být přesto s podivem, že Češi nejvíce důvěřují médiím, a to konkrétně v pořadí: rádio (70%), televize (64%), tisk (57%). Jejich důvěryhodnost navazuje na vysokou pozici, kterou si v průběhu předchozího období udržovala média obecně, ačkoli důvěra v tisk má od roku 2005 mírně klesající tendenci (paradoxem jsou vzrůstající náklady tisku). Prakticky konstantní je v české společnosti důvěra k odborům a církvím. U odborů nejsou Češi schopni míru důvěry popsat a církvi nedůvěřuje 55 %.

Zdroj: CVVM

Asi ještě více překvapující je volba armády, které důvěřuje 63 %, což je více než ve zmíněný tisk. Obecně lze vůbec říci, že vývoj důvěry v armádu, policii a také soudy doznává v dlouhodobé perspektivě značných změn. Od podzimu roku 1997 byla důvěryhodnost armády a policie v porovnání se soudy hodnocena podstatně příznivěji, zatímco však důvěra veřejnosti v armádu dlouhodobě roste, důvěra v polici naopak klesá. U armády hraje bezpochyby roli vstup do euroatlantických struktur, u policie to pak je její skutečně žalostný stav, podpořen ještě zájmem médií. V poslední době hraje roli její propojenost na politické složky. Od posledního šetření došlo k zásadnější změně u míry důvěry veřejnosti v soudy, kterým v prosinci loňského roku důvěřovalo 51 % lidí oproti 42 % důvěřujících v září 2006. Důvěra v soudy jako instituce byla zároveň poprvé po deseti letech vyšší než míra důvěry v policii.

Důvěra v instituce v zemích V4

Pod zastřešením The Central European Opinion Research Group (CEORG) byl na konci loňského roku uskutečněn výzkum důvěry ve společenské instituce zároveň V České republice, Polsku, Maďarsku a na Slovensku. Z porovnání výsledků nejrůznějších šetření vyplývá, že nejvyšší míru důvěry v soudy, vládu, místní zastupitelstva, policii, parlament a politické strany mají v současnosti Maďaři. Poláci v porovnání s dalšími národy nejvíce důvěřují církvím a Slováci spolu s Čechy svému prezidentovi. Nejmenší důvěru požívají ve všech sledovaných zemích politické strany, největší pak místní zastupitelstva. Škoda, že nejsou k dispozici data k médiím.

Zdroj: CVVM

Vztah Čechů a Slováků je nadstandardní

Vztahy Čechů a Slováků jsou čtrnáct let po rozdělení velice blízké jistě a nadstandardnější (i s ohledem na jazykové hledisko) než s ostatními státy nejen střední Evropy. Přestože jsme méně tradiční, tak naopak máme mnohé společné ve vybudovaném vztahu k institucím, vyjma především církevní. Vztah k aktuální vládní a parlamentní reprezentaci z jasného důvodu příliš srovnávat a hodnotit nelze. A stejně by asi o vzájemném vztahu obou národů příliš nevypovídal.

Dominik Hrodek

CEORG (zahrnuje tři instituce zabývající se výzkumem veřejného mínění v České republice (CVVM SOÚ AV ČR - Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR), v Maďarsku (TÁRKI - Társadalomkutatási Intézet és Társadalomkutatási Informatikai Egyesülés) a v Polsku (CBOS - Centrum Badania Opinii Spolecznej). Na Slovensku sběr dat uskutečňuje agentura FOCUS

Zdroj: CVVM

Zdroj: CVVM