KulturaSpolečnost

Poohlédnutí za vývojem českých médií prostřednictvím výstavy

V současné době v Praze probíhá výstava pod názvem „Zlaté časy českých médií“. Tento výstavní počin není zcela tradiční a rozhodně nepatří k těm, které zdlouhavě a nezáživně představují artefakty a informace. Má v jistém smyslu za úkol mapovat dějiny medií v Čechách a zároveň chce tento vývoj v co možná nejsrozumitelnější formě představit návštěvníkům.

Z výstavy Zlaté časy českých médií

Foto: archiv

Roli prostředníka mezi účastníkem a dlouhou historií českých medií (autoři dali této části výstavy podtitul „Od Gutenberga k internetu“) hrají rekvizity, které naznačují, kam všude mají média schopnost vstoupit - jak vyplňují náš životní prostor a čas. Čili máte možnost shledat zde způsoby, jak se média dotýkají několika běžných prostředí - např. dětského pokoje s hlasovou kulisou rádia nebo tradiční české restaurace s nezbytným televizním sportovním kanálem atd. Efekt pak určitě tkví v příležitosti uvědomit si, že televize, rádio a potažmo i noviny a časopisy jsou součástí naší každodennosti a mohou nemalou měrou ovlivňovat naše smýšlení, zábavu a názory.

Ale vraťme se k samotným dějinám, výstava totiž především upozorňuje, že tento trend má svojí evoluci. Poukazuje na prvotisky knih, na počátek periodik na přelomu 18. a 19 století, velký prostor věnuje éře první republiky, která je obecně považována vrcholnou etapu české „novinařiny“, zabývá se i časem pro média méně přívětivým tedy dobou totalitního režimu, kdy tisk i televize byly využívány k účelů agitace komunistické strany a kdy k nám z obrazovky domů vstupovaly seriály Jaroslava Dietla a scénky Kaisera a Lábuse z pořadu „Možná přijde i kouzelník“, v závěru se dostává k současnosti, již reprezentuje nezávislé zpravodajství, „novácké“ soutěže a nekonečné seriály (některé stále od Jaroslava Dietla).

Celá výstava je poté zakončena, dalo by se říci – interaktivním koutkem, oficiálně nazvaným -sál digitalizace. Návštěvník se v něm seznámí se současnými postupy mediální výroby. Může sám vyzkoušet práci televizního moderátora, rozhlasového střihače, který díky digitalizaci střihu dokáže zmanipulovat podobu hlasu (bude to hlas samotného návštěvníka) do nejrůznějších forem, novináře, který pracuje na podobě titulní stránky současných novin – návštěvníkova tvář se na této titulní stránce objeví na fotografii a návštěvník si stránku odnese domů. Zvláštní účinek jistě bude mít on-line zpravodajství ČTK viditelné na velkém monitoru. Z toho vyplývá, že na výstavě se určitě nebudou nudit děti.

Z výstavy Zlaté časy českých médií

Foto: archiv

Dospělého návštěvníka ale může napadnout, že expozice věnující se dějinám médií nese podtitul „Od Gutenberga k internetu“, a je nutné podotknout, že právě internetu - nejvíce se rozvíjejícímu médiu, zde není věnována podstatnější část, což je určitě škoda. Bylo by, myslím, velmi zajímavé sledovat, jak se tento prostředník informací a zábavy prosazoval v našich podmínkách, které instituce, jej první využívaly a v jaké chvíli se stal masovou záležitostí. Tento nedostatek má částečně za vinu, že se Národní nemělo dostatečnou sbírku, která by zahrnovala podrobnosti o současném stavu mediální kultury. V tomto případě bylo závislé na Fakultě sociálních věd v Praze a na jejím Centru pro mediální studia CEMES, jehož pracovníci alespoň částečně dosadili do celkového scénáře výstavy nejnovější vývoj českých médií.

Expozice v Národním muzeu „Zlaté časy českých médií“ pokouší se o ucelený pohled na česká média a na jejich provázanost se společností. Myslím, že však neaspiruje na detailní popis vývoje této problematiky a chce spíše pomocí jisté dávky nadhledu zorientovat návštěvníka v historii a současnosti české mediální kultury - jak se proměňovalo postavení médií ve společnosti, co lidé četli, poslouchali, na co se dívali, jak tato mediální sdělení vznikala, čím byla ovlivněna – politika, cenzura, vývoj profesního novinářského stavu. Svojí koncepcí patří tato výstava rozhodně k zajímavějším a poutavějším.

Trvání této výstavy je ale ohraničeno 1. listopadem 2005 a 31.březnem 2006. Pokud již nestihnete expozici navštívit, nabízí se vám další část výstavního projektu Zlaté časy médií otevřená 14. února 2006 v sále Hollarea v hlavní budově Národního muzea nazvaná Média ve vědě a umění, ta potrvá až do poloviny května.

Hanka Zimmerhaklová

Tvůrci výstavy „Zlaté časy českých médií“
Námět zpracoval Jan Jirák (Univerzita Karlova – CEMES), scénář napsali Barbara Köpplová (UK – CEMES) , Jan Jirák a Martin Sekera (Národní muzeum). Prostor architektonicky připravil Emil Zavadil, grafické práce vytvořil Robert V. Novák a Tomáš Brichcín. Na výstavě se mimo jiné podílela Česká televize zapůjčením televizní techniky a dekorace ze známých pořadů a Česká tisková kancelář zapůjčením dalších exponátů.