KulturaSpolečnost

Polští umělci z Mnichova

Wincenty Trojanowski - Plac Maksymiliana v Monachium noca, 1890

Foto: archiv

Slezské muzeum Katowicích připravilo výstavu výtvarného umění Polští Mnichované („Polscy Monachijczycy“). V českém jazyce vyvolává toponymum Mnichov velmi negativní asociace vztahující se k politickému traumatu nuceného odstoupení pohraničí v roce 1938, které zcela převrstvily skutečnost, že v druhé polovině 19. století bylo hlavní město Bavorského království významným kulturním centrem ovlivňujícím české země.Postupně však úlohu kulturního vzoru přejímá mondénní Paříž a ačkoliv pro mnohé cesta do Paříže vede právě přes Mnichov, tradiční frankofilství a obdiv k francouzské avantgardě pak v Čechách vytlačily povědomí o mnichovské zkušenosti natolik důkladně, že dodnes postrádáme syntetické zpracování školení a tvorby českých umělců v Mnichově.

Polské dějiny umění jsou v tomto směru spravedlivější; vždyť Mnichov celkovou úrovní uměleckého života, uměleckými poklady minulosti vystavovanými v Pinakotéce a dalších muzejních sbírkách i úrovní pedagogického sboru pro řadu adeptů krásných umění představoval první konfrontaci se světem umění, který převyšoval přece jen provinciální Lvov, Prahu či Varšavu. Königliche Akademie der bildenden Künste založená roku 1808 zprvu za prvního ředitele Petra Cornelia ovládána estetikou nazarénů se za dalšího ředitele Wilhelma Kaulbacha transformovala v moderní vzdělávací ústav s velmi dobrou pověstí. Kosmopolitní mnichovské prostředí prosté bojovného pruského nacionalismu těšící se mecenášskou podporou vládců wittelsbašské dynastie představovalo vítaný cíl pro umělce ze slovanských zemí.

Henryk Siemiradzki, U źródła

Foto: archiv

Jejich počet se pak rok od roku rozrůstal. Nově příchozí se mohli hlásit na známé adresy, kde se jim dostalo prvních rad i praktické pomoci, než se sami zorientovali v pro ně neznámém prostředí. Pro zápis do školy bylo nezbytné složení talentových zkoušek, podle nichž byli rozřazováni do několika tříd, a teprve po několikasemestrálním školení se mohli ucházet o přijetí do mistrovské školy, vedené profesory v tematickém rozdělení na náboženskou malbu, žánrové výjevy a v hierarchii hodnot nejvýše stojící historickou malbu, jejíž superioritu dotvrzovala i autorita profesora Pilotyho. Záliba ve velkých formátech plátna, aranžování historických scén, snaha o až naturalistickou věrnost, práce se světlem a barevnou škálou odstínů – to všechno máme v Praze nyní prezentováno v pražském Veletržním paláci na dočasné výstavě plátna Záliv smrti teplického rodáka Julia Payera, jednoho z členů mnichovské školy. Ta má ostatně velmi mnohotvárnou podobu a rozhodně ji nelze jen paušálně zjednodušovat pod pokleslou staromistrovskou manýru.

Franciszek Żmurko - Nubijczyk, 1884

Foto: archiv

Mnichovská škola, jak výše řečeno, je v Polsku připomínána řadou publikací i výstavních projektů. Katowická výstava se od nich odlišuje tím, že do oběhu uvádí díla z lvovské galerie umění, tedy umělecké sbírky, která po poválečné změně hranic zůstala vně hranic Polska, a kde rozměrná díla polských mistrů donedávna navinutá na velkých válcích nuceně zapadala prachem v muzejních depozitářích. Zastoupeni jsou v ní hlavní představitelé malířských směrů, Józef Brandt, Artur Grottger, Jacek Malczewski, Jan Matejko i další jejich souputníci, díly, která pro širší veřejnost jsou téměř neznámá. V Katowicích bude výstava otevřena do konce ledna, poté má být zapůjčena do Łodźi a Szczecina.

Marek Krejčí