DIALOGGenius locomoti

Po Berlíně i kolem Berlína na kole

Využívat jízdní kolo jako dopravní prostředek není v Berlíně žádný problém. Do širokých ulic se vejde ještě jeden (nebo dva až čtyři) zvláštní pruhy určené pouze cyklistům prakticky vždy. Jízda je tedy klidnější a bezpečnější, ale úplná idylka to také není, protože provoz na ulicích je značný a neustále soustředění na řešení dopravních situací nezbytné. Za klidnější projížďkou se můžeme ale vypravit do některého z rozsáhlých berlínských parků nebo ještě lépe vyrazit do okolí města s borovými lesy a množstvím jezer. Berlínské noviny přinášejí tipy na výlety s mapkou, popisem i vyobrazením pozoruhodností každý týden, tak proč nějaký výlet nezkusit. Má nás zavést za Postupim kolem několika jezer a také kolem Einsteinovy věže. Vlakem se s kolem v Berlíně cestuje opravdu pohodlně. Příměstské vlaky sestavené z rekonstruovaných patrových vozů, které mají v přízemí velký prostor pro kolo, jsou pro výpad za město ideální. Jen lístek na kolo je stejně drahý jako pro člověka. Kdo ale má čtvrtletní jízdenku, za kolo platit už nemusí. Drobné problémy s orientací při hledání správného směru při opouštění venkovského náraží rychle překonáváme. Mapa z novin je celkem použitelná. Příjemná jízda po stezkách kolem jezera končí v městečku Ferch, kde začíná trochu pršet a citelně se ochladilo. Rušná silnice postrádá pruh pro cyklisty, proto hledáme únik do vedlejší klidném ulice. Směr odhadujeme spíše intuitivně, v dešti by se nám noviny s popisem cesty rozmočily. Po několika kilometrech na opuštěné silničce vedoucí nás borovými lesy začíná být jasné, že pokud se co nejdříve nepřiblížíme ke slibovaným cílům, poněkud jsem zabloudili. Vracet se nám nechce a stále nás žene dopředu víra, že bychom užuž měli být zpět na trase výletu. Déšť naštěstí ustal a projížďka lesem je celkem příjemná. Přejíždíme most nad dálnicí a podle ní se snažíme lokalizovat naši polohu. Moc se nám to nedaří, už jsem vyjeli z mapy. Na rozcestí objevujeme jakési cyklistické značení, opět ukazuje do cílů, které v naší mapě nemáme. Jeden si zvolíme a pět kilometrů zvládneme v rovinatém terénu celkem rychle. Míjíme různé oplocené polorozpadlé, velmi pravděpodobně vojenské objekty. Když se ocitáme na začátku vesnice, máme už celkem radost, bloudění začínalo být už trochu znervózňující. Kousek od nás vidíme bránu do jakéhosi prázdninového městečka. V létě tady musí velmi živo, teď před sezónou vše působí ospalým a opuštěným dojmem. Naštěstí kousek od brány je otevřený bufet s dřevěnými stolečky. Místní chlapíci nám sdělují, že pokud se chceme dostat do Caputhu, jak máme podle trasy v novinách naplánováno, musíme projet znovu celu cestu přes borové lesy do Ferchu a odbočit jinam. To se nám už nechce, kupujeme se raději lahváče za neuvěřitelnou cenu 50 eurocentů a necháváme na sebe působit atmosféru doby dávno minulé, kdy se do jezdilo do NDR na cenově velmi dostupnou dovolenou. Od místních se ještě dovídáme, že nedaleko je nádraží a vlaky do Berlína jezdí velmi často. Po jednoduchém přesunu na nádražíčko chvíli zevlujeme na nástupišti a pozorujeme přicházející výletníky, budoucí spolucestující. Bylo by pěkné, kdyby se z lesa vynořila i skupina bratří Mašínů, ale stanice nejmenuje Uckro, nejsme v 50. letech a nakonec přestřelka s VOPO by nemusela dopadnout dobře. Od virtuální cesty časem do přítomnosti nás vrací s hlučná a rozesmátá skupina dam v mladším středním věku. Za chvíli už přijíždí vlak. Veselá skupinka nastoupí do stejného vagónu s námi, obsadí celý nevelký oddělený prostor pro sedící cestující v přízemí (ostatní, kteří chtějí sedět pohodlně a nemají kolo se mají vyšplhat do patra) a dá se do hlasitého zpěvu. Dle repertoáru by se mohlo jednat o skupinu učitelek z mateřské školky. Někde u Grunewaldu přijde na řadu největší rytmická vypalovačka. Refrén skládající se ze pouze z citoslovců cha, cha, cha, dup, dup, dup doprovází energické dupání rozeznívající celý vagón. Pak již část skupiny vystoupí a zbytek od další produkce ustupuje. V nenadálém tichu je možné zhodnotit výlet. Několik doporučných pozoruhodností jsme nestihli pro chybné odbočení z doporučené trasy. Pozměněná cesta ovšem zase přinesla jiné, neméně zajímavé zážitky. A o to ostatně také jde-protože i cesta může být cíl.

Tomáš Dvořák