Literárnívýtvarná příloha

O klouzku a trusu

Slizký srp Měsíce se bahnil v močůvce. Tlusté kapky rosy odkapávaly z temných smrčin. Pružné žížaly pomalu rozrývaly hutnou černozem. Po zválené lesní trávě vesele skotačil klouzek a pískal si matným hlasem ryčný valčík. Jeho sandály se zlehka bořily do mraveniště, ale klouzek si toho nevšímal, protože právě spatřil mokvající žabí trus. „Pozdravpámbu,“ zhluboka se uklonil směrem k nechápajícímu výrazu mokvajícího žabího trusu a zapředl hovor, „je to ale chladno, že?“ Trus na něho znechuceně pohlédl a zamumlal: „Baže.“ Protože byl ještě čerstvý, dodal: „Mm.“ Klouzek nikdy nepochopil trusí postoj k počasí a orosil se nad svou lehkomyslností, s níž se teď uvrhl do ošemetné situace. Nezbylo než ostře odpovědět: „Jo.“ Trus však jakoby se s tím nespokojil a mimoděk kvákl. Klouzek na něho vyděšeně zíral a horečně přemýšlel, jak z toho ven. Hluboko v lese křupavě praskla vyprahlá větev. Konečně ho to napadlo: „A jak to jinak jde?“ Trus klouzka překvapil pohotovým protiútokem, poněvadž bujaře zvolal cosi nesrozumitelného. Po chvíli napjatého ticha dodal: „Tak.“ Klouzek byl v koncích. Byl poražen od trusu. Zalilo ho horké vlnobití, povlak ho pálil a podhoubí se mu třáslo zoufalstvím. Nezbylo než rezignovaně prohodit: „Namoutě.“ Trus se čvachtavě nuceně usmál a pak se prudce obrátil. Klouzek šílel bolestí v třeni, copak si ho musí trus ještě takto vychutnávat, copak mu to nestačilo? Trus se zlehka protáhl. Klouzek strnul hrůzou. Trus na něj povzbudivě mrkl. Klouzek se chabě pokusil pohnout a ucítil, jak pozbývá vědomí. Trus se podrbal na zádech. Klouzek se zhroutil na jehličí. Trus na něj překvapeně pohlédl. Klouzek zemřel.

Jan Vršovský