Literárnívýtvarná příloha

O Chlupáčovi

V době dávné i nedávné žil v daleké východní zemi kůň Chlupáč. Ta země ležela tak daleko na východ, že se z ní dalo jít jedině na západ. Chlupáč, který vůbec nebyl chlupatý, žil v celé zemi úplně sám. Nikdy nepřemýšlel o tom, jak se tam dostal, a ani samota ho nijak zvlášť netrápila.

Jednoho dne vylezl Chlupáč na strom a v dáli uviděl podivný kouř. Udiveně zakroutil hlavou a zase slezl.

Chlupáč lezl na strom každý den a každý den také spatřil ten záhadný kouř. Marně si lámal hlavu s tím, odkud kouř vychází. Nejedl, nespal, jen přemýšlel. Nic ho nenapadlo.

Chlupáčovi to nedalo a jednoho dne se za tajemným kouřem vypravil sám. Putoval celé dny i noci, nedopřávaje si nijakého oddechu, štván zběsilou, až ženskou zvědavostí. Boky měl ošlehané větrem, kopyta obalená bahnem, bodavý hmyz mu byl věrným druhem a z úst mu zvadle visel olezlý jazyk. Přesto dál vytrvale dusal ke svému cíli. Čím déle šel, tím více byla půda bažinatá, přibylo komárů, kteří nemilosrdně obletovali Chlupáčovu hlavu. V jejich monotónním bzukotu cítil svůj konec. Přesto věděl, že před smrtí musí zjistit zdroj toho proklatého kouře.

Míjely dny, týdny, měsíce, roky. A Chlupáč dál putoval, aniž by se kouři nějak významně přiblížil. Bažinatou zem vystřídala půda tvrdá jako skála beze stopy po vodě. Žár střídal zimu, sucho déšť, žízeň hlad. Roky plynuly jako voda a v Chlupáčově hřívě se začaly objevovat první stříbrné nitky. Nakonec zjistil, že kouř vychází z komína.

Sebastian Teplý