PolemikaKritika

Novináři – aristokracie mediální éry?

Jedním z frekventovaných témat poslední doby je otázka svobody slova, většiny médii v podstatě redukována na problematiku „novinářských svobod“. Ať se v mezinárodním měřítku jedná o případ nešťastných karikatur nebo v českém prostředí o údajné pokusy o omezování svobody slova ze strany politiků, vždy je jako hlavní argument zdůrazňován klíčový význam nezávislých médií pro fungování demokratické společnosti. S tímto názorem nelze než souhlasit. Pochyby se však vynořují tehdy, kdy je pouhá kritika novináře ze strany politika považována za útok na tyto základní demokratické svobody. Pochyby jsou pak nahrazeny vážnými obavami, když anonymními mediálními společnostmi vybraní a placení žurnalisté získávají neformální politickou autoritu jdoucí mimo jakékoliv klasické demokratické struktury. Jsou to ty případy, kdy se z „hlídacích psů demokracie“ stávají její hrobaři.

Od dob, kdy fráze o „hlídacích psech“ mohla být brána vážně, se řada věcí změnila. Dnešní společnost bývá často označována za společnost informační a globalizovanou. Jedním z jejich základních znaků je postupný a nenápadný přesun center moci. Zjednodušeně řečeno, řídící roli ve společnosti ztrácí ten kdo získal mandát od občanů ve prospěch velkých obchodních, průmyslových a mediálních celků. Dalo by se hovořit o jakési postdemokracii – demokratické instituce stále fungují, ale rozhoduje se někde jinde. Média pak v tomto procesu hrají velmi důležitou roli. Mohou jej totiž vzít za svůj a jít cestou neformálního rozšiřování svých pravomocí. Tehdy se z poskytovatelů informací stávají jejich výhradní držitelé a neomezení vládci nad názory velké části společnosti. Vzniklý informační monopol jim zaručuje výsadní podíl na moci, jež byla vyhrazena demokraticky voleným zástupcům. Dnešní vývoj bohužel naznačuje, že se tato katastrofická vize může stát realitou.

Zarážející je zejména způsob, jakým se často žurnalisté prezentují. Z novinářů se staly posvátné krávy, které mohou téměř vše a samy jsou nedotknutelné. Sebemenší kritika médií může být označena za útok na základy demokratické společnosti a málokomu se to zdá divné. Naopak sebevětší mediální manipulace je obhajována svobodným přístupem k informacím a svobodou projevu. Zcela evidentní je snaha médií přesvědčit společnost o vlastní výjimečnosti a nenahraditelnosti – proto to neustálé a nezřídka doslova opakované informování o nedůležitých věcech a vyrábění umělých kauz. V českých podmínkách je pak typické zdůrazňování nezávislosti médií, nezávislosti, která se po letmém pročtení největších deníků a shlédnutí televizních zpráv jeví jako naprosto nereálná. Nebylo by lepší, kdyby se média vrátila ke svým základním povinnostem? Tedy informovat o událostech a následně je komentovat a analyzovat. Pro celkový demokratický vývoj by to bylo jistě lepší, než když budou pokračovat v dobývání výsadního podílu na politické moci a rozhodování o osudech řadových občanů, kteří si „své“ novináře nezvolili a zatím nedisponují žádnými kontrolními mechanismy, jak se možné mediokracii bránit.

Vítězslav Sommer