Kulty

Kult po kubánsku

Je 2. prosince a hlavní město Kuby Havana je už od časného rána na nohou. Právě před 50 lety přivezla jachta Granma Fidela a jeho soudruhy ke kubánským břehům z mexického exilu. Revoluce mohla začít a zhruba po 2 letech skončila vítězně pro nynější vládnoucí garnituru na Ostrově svobody. Zároveň s tímto výročím slaví Fidel Castro své odložené 80-té narozeniny. Přesto, že mu nakonec zdravotní stav nedovolí pozdravit osobně davy Kubánců shromážděných na náměstí, na sváteční atmosféře to ničemu neubírá.

Svatá trojice

Hlavní oslavy se konají na strohém náměstí revoluce, které tak trochu připomíná letenskou pláň v menším. Stejně jako všude jinde v podobných režimech, je určeno hlavně pro vojenské přehlídky a shromáždění, jako je právě to dnešní.Náměstí Revoluce vévodí uprostřed památník José Martího, kubánského vlastence, který padl v bojích se Španělskem v roce 1895, tedy pouhé 3 roky před získáním nezávislosti země. Hned naproti němu je na jedné z vládních budov zvěčněn jeden z jeho neméně slavných následovníků. Argentinský lékař a idol levicově naladěné mládeže v 60. letech Che Guevarra se svoji neodmyslitelnou vojenskou čapkou, tak jak ho známe snad všichni z mnoha portrétů nebo i triček, které je možno zakoupit prakticky po celém světě. Svatou trojici doplňuje Fidel Castro, který na jednom billboardu oslavujícím kubánskou lidově demokratickou armádu třímá v ruce samopal. Se všemi těmito kubánskými idoly se za 14 dní pobytu na Kubě setkám ještě mnohokrát. Na billboardech, plakátech a skrze nápisy na zdech malých domů a velkých budov.

Jako na 1. máje

Kubánská propaganda pracuje na plné obrátky, aby nikdo nezůstal na pochybách, že kubánský režim má to nejlepší ještě před sebou. Vlast nebo smrt, je heslo, které lze spatřit nejčastěji. Zdatně mu sekundují další dvě jeho varianty Socialismus nebo smrt a Fidel nebo smrt. Kubánský lid je uvědomělý a tyty tři revoluční výkřiky žvatlají kubánské děti možná i dříve než máma a táta, napadá člověka s trochou ironie, když vidí plné ulice malých Kubánců mávajících kubánskými vlajkami.Bohužel přístup přímo na náměstí je nám v tyto slavnostní okamžiky odepřen. Nevím proč, ale povolení poslechnout si plamenné projevy kubánských potentátů v čele s bratrem Fidela Raulem mají jen prověření kádři, mezi které já, coby český novinář a turista, překvapivě nepatřím. Stojím u hlavní třídy vedoucí na náměstí Revoluce, kudy se valí proudy Kubánců a závidím jim jejich nadšení. Něco podobného bylo dříve tradicí i v bývalém socialistickém Československu v době prvního máje. Jelikož tehdejší časy znám jen z vyprávění, mají pro mě tyto výjevy spíše exotický nádech. Byť chápu, že by leckterému pamětníkovi po zádech stékal spíše studený pot.

Patria o muerte!

Kubánci v davu jsou vybaveni transparenty v podstatě opakujícími hesla, která je vidět po celé Kubě. Snad jen ten, který zní Pryč s Bushem by se jistě neztratil nikde na světě. Paradoxně vidím přímo z oslav na náměstí méně než leckdo v České republice. Ovšem při prohlídce muzea revoluce stihnu zahlédnout v jedné z místností v televizi to nejdůležitější: Závěr proslovu Raula Castra, který zakončuje opravdu úderně: Patria o muerte, Cuba libre!

Po skončených oslavách nahlížím do místních novin. Ne náhodou se jmenují Granma. Utlý plátek pojmenovaný po lodi Granma, která je na Kuba obklopena aurou asi jako křižník Aurora či Archa Noemova informuje mimo jiné o tom, že oslav se zúčastnil i nositel Nobelovi ceny za literaturu Gabriel Garcia Marquez či spřízněný venezuelský prezident Hugo Chavez. Titulní obrázek přináší fotografii z oslav, které se konaly v Santiagu de Cuba, druhém největším městě země. Tamějsí náměstí, které nese také názve Revoluční, je do posledního metru plné…

Plat 8 Eur

Těžko říci, jestli radost Kubánců, kterou vidím v jejich očích je opravdová či jen nuceně předstíraná. Ve dvousettisícovém městě Santa Clara, 300 km východně od Havany, potkávám asi 35-tiletého Ernesta. Umí obstojně anglicky a ptá se mě mimo jiné, jestli v Čechách bylo lépe za komunismu nebo teď. Co mu mám odpovědět? Dále vypráví, že na Kubě žádný socialismus vlastně není. Hrst vyvolených soudruhů se má totiž mnohem lépe než většina obyčejných Kubánců. To známe z naší minulosti také, by ne v takovém rozsahu. Jeho plat činí 8 peset, tedy zhruba 8 eur. Za to se dá pořídit například 1 večeře v Casa Particular, což je na Kubě výraz pro ubytování v soukromí. Věřím mu, když mi na závěr naší debaty říká, že Kubu je příjemné navštívit na pár týdnů, ale žít by mi tady nepřál. Vypadá to, že ne všichni Kubánci jsou zmasírování domácí propagandou… Potěšující informace.

Výbor na obranu revoluce

Ovšem když se dostávám do městečka Viňáles, tak mé nadšení trochu opadá. Nikde jinde na Kubě jsem se nesetkal s tak politicky uvědomělým obyvatelstvem. Téměř každá ulice má svůj Comité de la Revolution, tedy Výbor na obranu revoluce, obdoba našich uličních výborů. Na sloupech elektrického vedení i na zdech visí nebo jsou napsána další a další hesla oslavující režim.V zahrádkách před domky s verandami a houpacími křesly jsou místo skalky či záhonu květin pěticípé hvězdy na jejichž koncích jsou fotografie 5 kubánských hrdinů. Před zhruba 8 lety byli totiž tito pánové v USA odsouzeni za špionáž na dlouhé roky do vězení. Nesetkáváme se s nimi ovšem poprvé. Jejich příběh zdobí i letiště Varadero či autobusové nádraží v Havaně. Ani za hranicemi Vináles revoluční opojení neupadá. Na několikasetmetrovém plotu visí každých 5 metrů další revoluční hesla: Viva Fidel, Viva Raul, Pryč s blokádou…

Rakovinu Fidel asi nemá

Kuba to je Fidel a naopak. I ti, kteří s nejvyšším comandantem příliš nesympatizují si možná nedovedou představit, co se stane po jeho smrti s Ostrovem svobody. Možná se už kubánští exulanti chystali v posledních týdnech po zprávách americké CIA o špatném zdravotním stavu Fidela Castra zpět domů. Jejich nadšení poněkud chladí španělský lékař, který v posledních dnech světu vyvrátil informace o tom, že Fidel trpí rakovinou a na své místo se již nevrátí. Ať už vše dopadne jakkoliv (před pár dny se ale Castro po delší době objevil v televizi a vypadal lépe než při svém posledním vystoupení na podzim), Kuba by si po své bouřlivé historii konečně zasloužila klidné období. Bez závislosti na jakékoliv ideologii či světové velmoci.

José Provazník