DIALOGStřední Evropa

Kongres mladých historiků umění ze střední Evropy

V Poznani se koncem října uskutečnila II. Středoevropská konference doktorandů v oboru historie umění. Idea tohoto setkávání vznikla spontánně před dvěma lety a cílem akce není jen podat jakýsi přehled vědecké práce mladší generace, ale také reflektovat pohled na obor novýma očima, které si dokáží všímat nových témat, kontrastů a paralel stejně jako konfliktu tradičních pohledů a nově se otevírajících kontextů. Referenti zde v kolegiálním ovzduší mohli prezentovat svá badatelská témata, která se tu zjevila opravdu v impozantní mnohotvárnosti nevylučujíc ani mezioborové přístupy. Vedle středověku a baroku byla velká pozornost věnována moderním dějinám umění. Zajímavě byly prezentovány např. práce o maďarské neoavantgardě, vzájemné interakci prostředí kritiků a umělců ke konci komunistického období, metaforičnosti v tvorbě Francise Bacona nebo uplatnění tradičních šamanských prvků v současném umění středoasijských republik.

Ústav dějin umění na poznaňské univerzitě si vydobyl pověst pružného akademického střediska, kde se velký důraz klade na vlastní metodologický a metodický základ vědecké práce. Leckde jinde k němu panuje poněkud odtažitější vztah; vždyť jen na Univerzitě Karlově si po roce 1968 jen dva badatelé zvolili metodologii dějin umění za nosné téma své diplomové práce. Nevýhody jaké z určitého nedoceňování tohoto základu pak plynou pro formulaci cíle, strukturu a metodiku disertační práce stejně jako uvědomění si teoretického rozměru pojednávaného předmětu dobře ozřejmila diskuze, která se vyznačovala kritičností i věcností soudů.

Účastníci konference měli možnost se seznámit ve zkratce i s bohatstvím uměleckých sbírek poznańského musea a památkového fondu Velkopolska. V neformálních diskuzích v kuloárech nebo večerních sedánkách pak mohli navazovat prospěšné osobní kontakty. Smutnou pravdou, je, že po pádu železné opony se vědecká pracoviště zbavená náhle ideologicky motivovaných omezení zcela reorientovala směrem západním, který skýtá lákavé možnosti grantů, informačních zdrojů i stipendijních pobytů při současném opomíjení spolupráce uvnitř středoevropského regionu.

Porovnání mezi bohatou publikační činností a tím jaký zlomek z ní obohatí knihovní fond vědeckých knihoven nebo seminářů dějin umění v sousedních státech je spíše tristní. Při tom rozhodně zde vzhledem k jazykové příbuznosti nemůže platit maxima Slavica non leguntur. Koncem letošního roku proto byl zahájen program TESSERA zprostředkovávající obstarávání a převoz novinek vědecké literatury, jenž však je zatím – při dosavadní absenci grantové podpory – založen na dobré vůli a pochopení nakladatelů.

Marek Krejčí