KulturaSpolečnost

Kamenolom Boží

Kamenolom boží Břetislava Rychlíka

Foto: archiv

Film, který se točil 1 rok v Severních Čechách (velikonoce 2003-velikonoce 2004) nese podtitul Film o hledání štěstí v nešťastné krajině. Kamenolom Boží je natáčen v děsivě zplundrované krajině, kde bylo plánovitě zničeno stovky vesnic a kde ani následné rekultivace nemohou nikdy navrátit původní ráz krajiny před těžbou, natož vrátit lidem jejich minulé domovy. Nezaměstnanost zde dosahuje 15-20% a těžko se to v dohledné době změní. Při tom všem je opravdu složité hledat zde nějaké to „obyčejné“ štěstí. Ale i v takovémto prostředí jsou lidé, kteří musí žít své každodenní životy, kde se přeci jen občas ten náznak štěstí přeci jen najde, a to i uprostřed této „měsíční krajiny“, kterou i dnes Mostecko místy připomíná. Někdo hledá štěstí v hostinci, další pěstováním vinic, jiný zas zpěvem. Ve filmu vystupuje široká škála lidí (hledačů štěstí), kteří by se jinak asi dost těžko setkali. Posuďte sami: havíř, romská rodina, metalista, pěstitel vína, satanista, zemědělec, učitel a básník, ekolog a majitel stavební firmy. Z každého se podařilo režisérovi Rychlíkovi „vytáhnout“ jeho příběh, který v konečné podobě dobře zapadá do pestré mozaiky zajímavých lidských osudů. Celý film vyniká svojí syrovostí a tím, že se nepokouší nic předstírat, nic si předem příliš připravovat a snažit se jednotlivé scény za každou cenu učesávat. K tomu přispívá i kamera, která zabírá jednotlivé osoby až z „děsivé“ blízkosti a ještě více tím podtrhuje bezprostřednost jejich výpovědí. Ač v jiných filmech kameru příliš nesleduji, tak v tomto případě se nedá přehlednout. V následné diskusi jsem se Rychlíka ptal, jestli v tom byl nějaký tvůrčí záměr. Po předešlých řádcích ale snad asi ani nemá smysl tlumočit jeho odpověď. Film musel mít samozřejmě před svým vznikem prvotní myšlenku a určitý plán, ale u takového druhu filmu se naštěstí vše naplánovat nedá a to je nakonec samozřejmě jen k jeho prospěchu. Sám Rychlík zmiňuje, že některé osoby vystupující ve filmu si vybral až na místě. Pak samozřejmě trvalo delší dobu, než se autorovi otevřeli a sdělili mu právě svůj příběh, ale o to je to v konečném důsledku cennější a vlastně i zaslouženější výsledek. Na jedné straně barikády stojí vysloužilý havíř, který nijak nezastírá svojí lásku k uhlí a není úplně schopen vidět, co všechno jeho milované doly způsobily okolní přírodě a lidem v ní žijících. Na druhé straně zbytek ostatních, kteří při pohledu na zničenou krajinu jeho nadšení nesdílí. Ekolog, jenž už jednou v životě musel opustit svůj dům kvůli rozšiřování dolů a v současné době se k tomu schyluje znova. Člověk, který nic nevzdává a v záběrech se ocitá i jako mluvčí demonstrace za zachování vesnice Horní Jiřetín, která se ocitla v hledáčku Mostecké úhelné společnosti. K tomu zemědělec, který bojuje proti větrným mlýnům v podobě obrovské továrny, se kterou sousedí jeho pole. Perličkou filmu je romská rodina, která nevědomky ukazuje svou dokonalou asimilaci (alespoň té hudební), když se vyznává z obdivu ke Karlu Gottovi a Helence Vondráčkové. Na otázku, jestli rádi poslouchají romskou zpěvačku Věru Bílou, odpovídá muž lehkým ušklíbnutím, s tím že „…latinsko-americký styl Věry Bílé Romové příliš v oblibě nemají…“ Rovněž již zmíněný učitel a básník je zajímavá a originální postava. Hledá ztracené německé hřbitovy, což je základní múzou jeho poezie. Všechny postavy se nakonec skutečně setkávají, a to na symbolickém místě zvaném Ďáblova kaple, což je bývalá hrobka Lobkowiczů, kde se přes úsilí jejích stavitelů nakonec vždy propadl strop. Zvláštní až magické místo uvolňuje v přítomných osobách emoce. Muzikální Rom Karel Dzurko si začíná prozpěvovat známou píseň Ej, Macejko, Macejko! a kupodivu si s ním notuje metalista. Na závěr ještě vypukne společná „filozofická“ debata o onom hledaném štěstí a existenci ďábla. Příčinou ostřejšího střetu názorů mezi vysloužilým havířem a „zbytkem světa“ se ale stává otázka v těchto končinách nejzásadnější: neurvalé chování člověka v přírodě, které zde bohužel nelze přehlédnout. Film získal na festivalu Finále Plzeň hlavní cenu v kategorii dokumentárního filmu Zlatého ledňáčka a na mezinárodním festivalu Jeden svět obdržel Visegrádskou cenu. Má 88 minut a premiéra se koná ve čtvrtek, tedy 10. listopadu 2005. Kamenolom Boží jistě není žádné převratné dílo domácí dokumentární kinematografie, bez kterého byste se neobešli, ale o to autorovi snad ani nešlo. Kamenolom Boží je totiž filmem, který si na nic nehraje, což je silná, ale zároveň i slabá stránka. Nutno dodat, že ty silné stránky přeci jen v celkovém hodnocení nakonec vítězí.

José Provazník

Kamenolom Boží, ČR 2005
Film o hledání štěstí v nešťastné krajině.
Režie: Břetislav Rychlík
Hrají: Účinkují: Ing. Vladimír Petrovský, Jan Rajter, Ing. Ivan Váňa, Radek Fridrich, Vladimír Buřt, Eva Mikšová, Karel Dzurko, Karel Žídek, Skupiny Dekubit a Děti pohřebního kvítí