KulturaSpolečnost

„Kamenné“ Hořice v Podkrkonoší

Na stránkách Dialogu byla již Hořicím věnovaná studie v září 2005, a to konkrétně hořické Galerii plastik, která skýtá mnoho významných děl předních českých sochařů první převážně první poloviny 20. století. Jak se můžeme dočíst v článku Jany Cermanové, měla Hořická galerie velmi dobré předpoklady ke svému vzniku, neboť se v hořickém regionu se od 19. století těžil pískovec (cenomanský kvádrový křemenný pískovec), což dalo základ i zdejší sochařské a kamenické škole v 1884. Právě tyto výtečné podmínky učinily z Hořic významné centrum sochařského a kamenického umění. Tradice, která tu byla započata na konci 19. století, pokračuje až dodnes. Velkou roli při tom sehrává samotná sochařská a kamenická škola. Na podpoře tvůrčího zázemí v Hořicích podílí nemalou měrou také mezinárodní sochařské sympózium konané v historickém lomu Svatého Josefa. Této události bych ráda věnovala pár slov spolu s několika fotografiemi produkce hořických sympózií a kamenolomů, které jsme při návštěvě tohoto „kamenného“ městečka v Podkrkonoší pořídili.

Hořické sochařské sympózium bylo poprvé pořádáno v červenci roku 1966. Lom svatého Josefa byl v této době 20. století již opuštěný a skýtal výborný a stylový prostor pro tyto účely. Nicméně dramatické zakončení šedesátých let a následná éra normalizace nedovolily tuto zajímavou umělecko-společenskou aktivitu dále rozvíjet. Byla však obnovena po roce 1989. První ročník po dlouhé odmlce se konal roku 1990, opět v červenci. Za dobu deseti let bylo do prostoru parku Svatého Gotharda, určeného k výstavě děl, nainstalováno 86 plastik a kapacita areálu přestala být dostačující. V roce 2000 došlo dokonce k ostré diskusi, zda má ještě celý projekt pokračovat a nebo tímto rokem skončit. Zastánci trvání sympózia navrhli, aby sochy vzniklé v lomu Svatého Josefa byly napříště umístěny nedaleko od této lokality, na severozápadním okraji Hořic. Tento tzv. Sochařský park II. začal fungovat v roce 2002 a s jeho otevřením byla také zachována tradice hořických sochařských sympózií.

Velmi zajímavým a zároveň účelným projektem je také podpora Hradeckého kraje v podobě tzv. Nábřeží sochařů, který zajišťuje instalaci soch ze sympózií od roku 2003 do centrální části Hradce Králové. K tomu dochází vždy na konci srpna, tedy záhy po ukončení celé akce v Hořicích. Hradecké „Nábřeží sochařů“ je pak doprovázeno dalším kulturním programem.

Pokud stihnete navštívit Hořice během července, pak budete mít mnoho zážitků ze samotného sympózia. Nicméně Hořice skýtají i další kulturní a historické pozoruhodnosti a různorodé výstavní počiny, které dodávají městu osobitý kolorit celý rok. Nedaleko parku svatého Gotharda je možné vidět unikátní venkovní galerii plastik z počátku 20. století, tzv. Smetanovy sady. V tomto parku můžeme nalézt díla mnohých význačných sochařů. Pro některá byla inspirace hledána v pohádkových motivech – hned při vstupu do sadů je umístěna socha Šalounova „Krakonoše“, jež je vlastně i určitou dominantou celého areálu. Další plastiky se dotýkají převážně historických témat, ať již je to sousoší Václava Suchomela „Husité na stráži“ a nebo socha „Tyrše-myslitele“ od Jaroslava Plichty, profesora hořické sochařsko-kamenické školy. Ojedinělý je také první pomník Antonína Dvořáka, od Miroslava Vávry, který je zároveň malou výjimkou Smetanových sadů, neboť není zhotoven z pískovce, ale z lašského mramoru a žuly.

Své kouzlo má i hořický židovský hřbitov, jehož náhrobky jsou vyrobeny ze zdejšího pískovce a povětšinou byly zhotovovány v hořické kamenické škole. Působivou atmosféru Hořic pak završují dnes již zašlé a oprýskané vily a sídla městské elity z přelomu 19. a 20. století. Ty svědčí o bohaté minulosti Hořic, a to nejen materiální.

Hanka Zimmerhaklová