Jak se vraždí po česku?
Detektivka patří od chvíle svého vzniku v hlavě E. A. Poea mezi čtenářsky nejoblíbenější literární žánry. Každoročně vychází v Čechách nepřehledné množství nových titulů, ať už původních českých či překladových. Vedle toho nakladatelství stále znovu sahají po osvědčené klasice, jakou jsou knihy A. Conana Doyla, E. S. Gardnera, R. Chandlera, A. Christie nebo G. Simenona. Čtenáři se tak nabízí všechno možné počínaje levnými brakovými sešity na pultu trafiky (např. edice KRIMI – skutečné kriminální případy), až po složitě komponované romány s vysokými literárními ambicemi (Chandler). V „detektivních“ odděleních veřejných knihoven pak sledujeme zkušené čtenářské matadory, jak soustředěným zrakem projíždějí regály, aby si nakonec odnesli domů hromadu těchto napínavých svazečků.
V dřevních dobách se nejrůznější moralisté čas od času pobuřovali nad tím, jak bezduchou, úpadkovou a lacinou zábavu detektivní žánr čtenáři skýtá. Mnohdy měli i pravdu. Dnes, kdy byl tištěný škvár nahrazen škvárem filmovým a televizním a naříká se pro změnu nad tím, jak lidé nečtou, představuje detektivka jeden z nástrojů, jak moderního člověka u knihy udržet. Ať se to někomu líbí nebo nelíbí, čtenáři se prostě rádi nechávají vzrušovat příběhy více či méně rafinovaných vražd (o ty jde především) a okouzlovat důvtipem a dedukčními schopnostmi jejich vyšetřovatelů.
Česká detektivka nemá zdaleka tak mohutnou tradici jako například její americká, francouzská nebo britská sestra, ani tvůrce formátu výše zmíněných klasiků. Ale i v jejích řadách nalezneme pozoruhodná jména a knihy, které dodnes stojí za přečtení.
Ze zakladatelských osobností jmenujme Eduarda Fikera (1902 – 1961), který vytvořil bezmála čtyřicet detektivních příběhů, z nichž nejslavnějším se stal díky filmovému zpracování román Série C-L (Na kolejích čeká vrah). I další úspěšná literární díla se obyčejně dočkala svých filmových adaptací. Také díky nim zná téměř každý malebné příběhy ze staré Prahy Jiřího Marka (1914 – 1994), poněkud roztržitého poručíka Borůvku Josefa Škvoreckého (1924 -) nebo šarmantního kapitána Exnera (v podání Jiřího Kodeta) nedávno zesnulého Václava Erbena (1930 – 2003).
V tomto čísle se blíže podíváme na českou detektivku nejsoučasnější. Jan Šindelka kritickým okem zhodnotil poslední laureáty ceny Jiřího Marka (za nejlepší detektivní knihu roku 2004): nové povídkové „panoptikum hříšných lidí“ Viktorína Šulce Příští stanice: smrt a román Jana Cimického Vražedná past. Dále se v rozhovoru seznámíme se svérázným severočeským autorem Janem Šebelkou, který prostřednictvím literatury bojuje se zlořády politiky, a jehož knížky bývají v knihovnách zhusta mezi detektivky zařazovány, třebaže jimi převážně nejsou. O tom nás přesvědčí analýza jeho „liberecké tragikomedie“.
A nakonec, abyste se nenudili a hltali naše příspěvky stejně pozorně jako detektivní šarádu, vyhlašujeme detektivní soutěž pro nejbystřejšího čtenáře. Vaším úkolem je vypátrat v textu Šindelkova článku slovo, v němž úkladný redaktor zlomyslně zaměnil krátkou samohlásku za dlouhou. Nejrychlejší šerlok obdrží od kolektivu literárně-výtvarné přílohy hodnotnou cenu (svá řešení pište na email: jahnak email.cz). Teď už přejeme zajímavé čtení.
Jiří Nedvěd |
výtvarná příloha