KulturaSpolečnost

Dva bijáky od svatého Štěpána

Česko-maďarské vztahy připomínají od nepaměti pošilhávání předpubertálních hochů ve společných sprchách. Porovnávání a žárlivost provází tyto dva národy už od poslední třetiny 19.století, kdy Maďaři na rozdíl od Čechů částečně uspěli při realizaci svého národního programu a české politice zbyly oči pro pláč. Situace se obrací po 1. světové válce, kdy poversailleské Československo amputuje řadu etnicky maďarských teritorií a Maďaři jsou těmi, kdo ostrouhali. A tak dále, se střídavými úspěchy obou stran, až do 80.let, kdy Češi jezdí do Maďarska na koncerty předních světových hvězd (vzpomeňme třeba na hit folkmetalové valašské kapely Ciment „V Maďarsku je Iron Maiden, my naň s kamarády zajdem…“) a konečně zlatých devadesátek, kdy nástupnická Česká republika žárlivě střeží svoje transformační prvenství a často své úspěchy porovnává právě s maďarskými. To, že dnešní Maďarsko už nejsou jen Trabanty, žírná kukuřičná pole, čabajka a pro někoho trošku kníraté a opálené, ale pořád krásné a vášnivé Maďarky, dokazují dva filmy současné panonské kinematografie – Revizoři a Distrikt!.

První jmenovaný, podzemní komediální thriller režiséra Nimróda Antala (v orig. Kontroll, 2004) nás zavádí do budapešťského metra mezi partu revizorů. Ve 105 minutách filmu, z nichž ani jedna není nadbytečná, se stáváme svědky podivného příběhu v ještě podivnější atmosféře. V metru se totiž pohybuje tajemný vrah v kapuci, který shazuje pod soupravy cestující. Ústřední postavou snímku je jeden z revizorů, Búlcsú, rebel bez příčiny, který musí čelit nejen stupidním výmluvám černých pasažérů, ale i rivalitě konkurečního gangu revizorů. Bulcsu žije v metru 24 hodin denně a popravdě řečeno, mu z nedostatku slunečního svitu začíná „kapat na karbit“. Celý příběh lze nakonec brát i jako jeho cestu do hlubin vlastního já. Nebýt tajemné dívky v kostýmu medvěda, která jej v závěru vyvede po eskalátorech, těžko říci, jak by to s ním skončilo. A kdo je onen tajemný vrah v kapuci se ve filmu nedozvíme, ale stále můžeme v tradici solidních bijáků přemýšlet i dlouho po jeho konci.

Distrikt! (v orig. Nyócker!, rež. Áron Gauderj, 2004) je celovečerní animovaný snímek, který má podle oficiálního textu distributora tendenci stát se South Parkem bývalého Ostbloku. V porovnání s o hodně hlubšími Revizory jde o relativně snadnou podívanou, jejíž filmový jazyk je místy až na obtíž příliš rychlý. Přesto se stáváme ve zdánlivě banálním příběhu dětí budapešťského osmého distriktu vracejících se v čase vytvořit pod čtvrtí naleziště nafty (protože „Prachy, to znamená k*nda“) svědky řady kvalitních gagů, které mají tu správnou politickou naléhavost – zkorumpovaná policie, maďarští politici lepící anglické fráze za pomoci kapesního slovníku, americká neznalost Evropy atd.. Silnou stránkou filmu je i jeho hudební složka, kde si můžeme vyslechnout porci kvalitního maďarského hip-hopu, který je v porovnání s kolovrátkovitými veršovánkami českých raperů stále na lepší úrovni.

Pokud jsem položil v úvodu otázku, zda máme současné maďarské kultuře něco závidět, pak si i sám odpovím. Ano, můžeme jí rozhodně závidět filmy, které vypovídají o žhavé současnosti. Česká kinematografie, která je až na světlé vyjímky stále v zajetí historizujících pelíškovských schémat nebo přezíravosti velkoměsta nad zdánlivým barbarstvím všeho ostatního, na filmy, které se vyjadřují kriticky k české současnosti, stále ještě čeká. Oba dva zmiňované filmy maďarské provenience si berou totiž na paškál i téma, které je v České kinematografii prozatím tabu: sexuální turistiku, pro kterou je Budapešť obdobně vyhlášená jako Praha. Zatímco česká společnost a kultura na tento fenomén prozatím téměř pokrytecky nereaguje (snad s vyjímkou „britské“ reklamy na Budvar), dokáží si z něj oba maďarské filmy dělat poměrně kvalitní legraci. A o tu jde přece především.

Felix Xaver, Montpellier, 18.01.06