DIALOGplk. Schröder

Důstojník – vlastenec

Po rozhovorech s umělci, novináři nebo vědci si redakce uvědomila bolestnou absenci podobné reflexe ze strany příslušníků našich ozbrojených složek. V jejich rukou (a někdy nejen v nich!) leží osud naší vlasti v případě jejího ohrožení. Uvědomili jsme si dluh našich médií k těmto budoucím hrdinům a rozhodli se, že se vypravíme za jedním z nich. Podmínkou samozřejmě bylo, aby tento, nebojím se říci, krásný člověk měl kariéru nejen přede sebou, ale aby byl rovněž schopen širší reflexe v otázce našich ozbrojených složek. Po kratším hledání a debatách s Ministerstvem obrany a Generálním štábem AČR jsme se rozhodli pro muže, který plně odpovídá našim výše vzneseným požadavkům. Naše volba padla na velitele 91.pěšího pluku dislokovaného dočasně v Českých Budějovicích plk. Schrödera. Pan plukovník k naší nemalé radosti s krátkým interview ochotně souhlasil.

Toto setkání nebylo zajímavé pouze osobností jednoho z našich předních vojevůdců, ale rovněž prostředím, v němž se odehrálo a které není veřejnosti obvykle přístupné. Jedná se o „Důstojnický klub“ (dříve tzv. „Kasino“). Proto hned první otázka nemohla směřovat nikam jinam než k problému kontinuity hodnot v naší armádě.

• Jan Očenášek: Pane plukovníku, byl byste tak laskav a pokusil se o srovnání poměrů v naší armádě, a zvláště v rámci důstojnického sboru v době nedávno minulé a dnes? Řekněte prosím v čem jsou dnes důstojníci jiní?

plk. Schrödera: (Plukovník smutně potřásl hlavou) Dnes už není mezi námi to pravé kamarádství. Dřív, pamatuji se, že každý z nás, důstojníků, snažil se v kasině přispět něčím k zábavě. Jeden, pamatuji se, nějaký nadporučík Dankl, ten se svlékl donaha, lehl si na podlahu, zastrčil si do zadnice ocas ze slanečka a představoval nám mořskou pannu. Jiný zas, poručík Schleisner, uměl střihat ušima a řičet jako hřebec, napodobovat mňoukání koček a bzučení čmeláka. Pamatuji se také na hejtmana Skodayho. Ten vždy, když jsme chtěli, přivedl do kasina holky, byly to tři sestry, a měl je nacvičené jako psy. Postavil je na stůl a ony se začaly před námi obnažovat do taktu. Měl takovou malou taktovku, a všechna čest, kapelník byl znamenitý. A co s nimi prováděl na pohovce! Jednou dal přinést vanu s teplou vodou doprostřed místnosti a my jeden po druhém museli jsme se s těma holkama vykoupat a on nás vyfotografoval. (Při této vzpomínce se plukovník Schröder blaženě usmíval) A jaké sázky jsme dělali ve vaně, ale dnes? Je to nějaká zábava?

• Nemůžete ovšem popřít patrné zkvalitnění důstojnického „kádru“ v souvislosti se vstupem naší země do NATO a s profesionalizací armády?

Ani pít dnes mladší důstojníci neumí. Není ještě dvanáct hodin, a už je za stolem, jak vidíte, pět opilých. Byly časy, že jsme seděli dva dny, a čím víc pili, tím byli střízlivějšími, a lili jsme do sebe nepřetržitě pivo, víno, likéry. Dnes to není již ten pravý vojenský duch. Čertví co je toho příčinou. Žádný vtip, jen samé takové povídačky bez konce. Poslouchejte jen, jak tam dole u stolu mluví o Americe.

(Tady musím do strhujícího toku vyprávění páně plukovníkova vstoupit a zacitovat útržek rozhovoru mladších důstojníků nižších hodností komentujících velmi odvážně počínání našeho nejdůležitějšího spojence: „Amerika se do války pouštět nemůže. Američani a Angličani jsou na nůž. Amerika není na válku připravena.“)

• To je jasná „nahrávka na smeč“ pro mou další otázku. Vy se tedy domníváte, že Amerika do další války vstoupit má, anebo vám jde spíše o „příliš vážný“ přístup vašich mladších kolegů k plnění svých povinností?

(Plukovník Schröder vzdychl) To je žvanění rezervních důstojníků. Ty nám byl čert dlužen. Takový člověk ještě včera psal někde v bance nebo dělal kornoutky a prodával koření, skořici a leštidlo na boty nebo vypravoval dětem ve škole, že hlad vyhání vlky z lesů, a dnes by se chtěl rovnat k aktivním důstojníkům, všemu rozumět a do všeho strkat nos. A když máme u nás aktivní důstojníky, jako je nadporučík Lukáš, tu pan nadporučík mezi nás nejde.

• Promiňte, ale já bych si dovolil s vámi v tomto místě nesouhlasit…

Čím jste v civilu? Studující klasické filozofie? Tedy ožralý inteligent… Milostpán student klasické filozofie, s kterým se musí našinec špinit. Kehrt euch! To jsem věděl. Faldy na mantlu v nepořádku. Jako kdyby šel od děvky nebo se válel v bordelu. Já vás chlapečku roznesu.

• …vraťme se raději zpět k předmětu…

Podívejte se na toho muže, prochlastal vaši čest jednoročních dobrovolníků, ze kterých má se vychovat kádr řádných důstojníků, kteří by vedli mužstvo k slávě na poli bitevním. Ale kam by vedl on své mužstvo, tento ochlasta? Z hospody do hospody. Všechen vyfasovaný rum by mužstvu propil. Můžete říct něco na svou omluvu? Nemůžete. Podívejte se na něho. Ani na svou omluvu nemůže nic říct, a v civilu studuje klasickou filozofii. Opravdu, klasický případ.

• No dovolte! Já osobně nejsem nijak vztahovačný, ale uvědomujete si, že tento rozhovor bude zveřejněn?

To je v Pester Lloydu?

• Nikoliv! V Revue Dialog…! Ale obraťme ještě na okamžik pozornost k vám. Vzhledem k tomu, že se naše periodikum věnuje problematice středoevropského regionu, bude se moje otázka týkat právě tohoto tématu. Jaké zkušenosti máte, pane plukovníku, s armádami této části světa? Absolvoval jste například nějaké společné cvičení nebo kurzy?

Já, když jsem byl ve vašich letech, seděl jsem v Jágru (Eger – pozn. J.O.) na měřických kursech tři neděle, a měl jste vidět, jak jsem ty celé tři neděle nic jiného nedělal než spal s Maďarkami. Každý den s jinou. Mladé, svobodné, starší, vdané, jak to právě přišlo, žehlil jsem tak důkladně, že když jsem se vrátil k regimentu, sotva jsem pletl nohama. Nejvíc mne strhala paní jednoho advokáta. Ta ukázala, co dovedou Maďarky. Kousla mne při tom do nosu, celou noc mně nedala oka zamhouřit.

• Náš rozhovor směřuje neodvratně ke konci a k poslední otázce, která se vlastně implicitně táhne celým naším povídáním. Jaké armádě tedy vlastně velí český důstojník roku 2006?

Padesát procent českých vojáků je „politisch verdächtig“. Jawohl, meine Herren, der Kramarsch, Schneider und Klófatsch.

• K tomu už opravdu nemusím nic dodávat a děkuji vám za rozhovor.