PolemikaKritika

Do Evropy vražda k záchraně „rodinné cti“ nepatří!

Vražda za zneuctění člena rodiny, za případnou nevěru nebo jenom za opuštění starých rodinných a posléze celospolečenských tradic. Ze starých dobrých evropských tradic máme vjem o těchto druzích zločinu spojen především s prostředím mafiánské Sicílie, popřípadě lze pojem rozšířit na území ostrovů středozemního moře jako Kréta nebo Malta. Z těchto končin se do obecného povědomí dostal pojem vendeta, označující rodinnou pomstu. Případ, který v nedávné době vzbudil rozruch v německé společnosti nebyl případem vendety, nicméně také přišel ze Středozemí, tentokráte z Turecka a jednalo se o nesplnění rodinného rozhodnutí o provdání a životě jedné z dcer rodiny. Nad případem hodně vypovídajícím o patriarchálním charakteru východní společnosti, který patří do komplexu problémů dopadajících, s proměnou obyvatelstva západu i na Evropu a jeho ohlasy, jakož i dalšími událostmi minulého měsíce se chci zamyslet v následném článku.

Bratři Sürücü, kterak je zachytila črta v soudní síni.

Foto: archiv

Příběh s tragickým koncem se započal již více než před sedmi lety, v roce 1999 v kurdské části Turecka, kde se tehdy osmnáctileté Hatan Sürücü, ve vynuceném manželství se svým bratrancem narodil synek. Celý život by asi měl scénář, ne nepodobný běžným familierních rolí, ne nepodobných příběhům lidu této tradiční kultury, kdyby se ovšem Hatan nerozhodla vrátit tam, kde spolu s bratry a rodiči vyrostla – do Berlína, kde také dostudovala základní školu a nastoupila do učení. V Berlíně si našla vlastní byt a synka začala vychovávat sama, na což nelibě koukali členové její rodiče i tři bratři, žijící v hlavním městě Německa také. Na autobusové zastávce ve čtvrti Tempelhoff pak byla 23. února loňského roku byla třemi ranami do hlavy zavražděna.

Pro podezření z vraždy stanuly před soudem její tři bratři Sürücü. Odsouzen byl ten nemladší, dnes 19-iletý Ayhan, který se k činu přiznal a jako svůj motiv označil skutečnost, že život odpadlé sestry byl „urážkou cti celé rodiny“. Za svůj čin se Ayhan odbude ve vězení osm a půl roku. Oba starší bratři, kteří se během procesu mimo jiné chvástali svou vysokou zbožností byli pro nedostatek důkazů osvobozeni. Zástupce berlínské SPD byl s rozsudkem spokojen, CDU chce vytvořit nový zákonný paragraf, jenž by zločin tohoto stupně specificky sankcionoval. Se svým návrhem přišli i Zelení, jenž by chtěli všem podobně rodinnými zvyky zneužitým ženám poskytnout v Německu azyl. Ve čtvrti Neukölln, která se v minulých dnech proslavila uzavřením nezvladatelné základní školy vyvolal proces „občanský neklid“.

Romská matka v karavanním městečku emigrantů v britském přístavu Dover. Snímek Gypo je ryze anglickým pohledem na problematiku romské migrace, xenofobie a lesbické lásky, končí happy endem.

Foto: archiv

O správném řešení, kterak by se nejlépe vytvořila prevence proti takovýmto mravům, které mají více než-li v islámu kořeny v patriarchální kultuře, ale kterou zakonzervovaná islámská víra dobře udržuje, je těžké diskutovat, kterak bychom se měli dobrat nějakého rozumného stanoviska. Nicméně pozornost zaměříme na globální aspekt tohoto procesu (přestože dále než-li do novin států sousedících s Německem se nedostal), stejně tak jak se ho dotkli berlínští Zelení s ohledem na vědomí si postupující etnické proměny obyvatelstva Evropy. Vždyť například v Jordánsku jde každý čtvrtý přečin končící smrtí na vrub oné „rodinné cti“ a v základě zůstává nepotrestán, respektive je klasifikován jako afektový „kavalírský“ delikt a sankciován řádově pouhými měsíci vězení.

Není snad ani takovým neštěstím, že se do Evropy spolu s migranty dostávají i nové způsoby a praktiky, v rámci kultury a rozvoje vzájemného poznávání jde o věc prospěšnou, oním jablkem sváru je zakotvenost nemožnosti sekularizace, kterou stará komunita vůči nové vytváří a tím i narušení principu smyslu její asimilace (problém je oboustranný). Zde již nejde pouze o problém, jenž se náhodou vyskytl uprostřed tureckého mikrosvěta berlínských ghet, z kterého se jedna „jiná“ ryze evropskou cestou chtěla vymanit.

Je tu i druhá strana věci, související s procesem vzniku předsudků, ke kterým ony extrémní případy přispívají. Nepůsobí na nás, sekularizovanému manželství a volným rodinným svazkům holdujícím Evropanům příběh vzdorné Hatan z archaické, pro feministky téměř otrokářské společnosti jako performativní story k nahlížení na jinou komunitu, jako od základů násilné představy normy celého jiného etnika? Právě při sledování smutného případu vyrovnávání se berlínských Turků s životní realitou západu jsem si vzpomněl na film GYPO, který jsem shlédnul na letošním ročníku festivalu Febiofest. Jde o příběh českých romských emigrantek, které utíkají ze své domovské vlasti před skinheady a mužskou hierarchií jejich středoevropské romské etnické skupiny. Devatenáctiletá dcerka nakonec dojde štěstí s místní Angličankou středních let, až poté co se jí podaří osvobodit z rukou svého usurpujícího manžela a jeho kumpánů, kteří pro ni do Doveru dojedou. A co říci závěrem, když už k tomu nedošlo v realitě, alespoň ve filmu se hierarchický systém východního, zpátečnického světa, zcela nenásilně podaří porazit.

Tomáš Kavka