logo Revue Dialog
Sdružení STRED
Revue DIALOG
Informační servis
Web
+

Revue DIALOG

Revue DIALOG 1/2008
Revue DIALOG 3/2007
Revue DIALOG 2/2007
Revue DIALOG 1/2007
Září 2006
Červen 2006
Duben&květen 2006
Po stopách praotce českého loutkového divadla
Politická vražda ve slévárně hliníku
Maurice Agulhon: De Gaulle. Dějiny, symbol mýtus.
Do Evropy vražda k záchraně „rodinné cti“ nepatří!
Důstojník – vlastenec
Greenpeace a Česká republika
Média a volby
Politický proces – dokonale zrežírované představení…
E. F. Burian. Mezi avantgardou a agitpropem
DIALOG&Editorial
Polsko – zaostalá, bigotní a antisemitská země?
DIALOG&Jiří Suchý
Hlavní hrdinové
Několik poznámek k hodnocení a prezentaci současné české architektury
DIALOG&Jiří Suchý
DIALOG&plk. Schröder
Ad „Národ sobě“
Polemika&Kritika
Kultura&společnost
DIALOG&Střední Evropa
DIALOG&Genius locomoti
DIALOG&Osobnost
DIALOG&Středoevropská knihovnička
Literární&výtvarná příloha
DIALOG&Děti kakaové skvrny
Březen 2006
Únor 2006
Leden 2006
Prosinec 2005
Listopad 2005
Říjen 2005
Září 2005
Srpen 2005
Červenec 2005
Červen 2005
Květen 2005
Duben 2005
Redakce Revue DIALOG
+

Krátce&Aktuálně

6. srpna 2008(Věda)
Každé třetí dítě v Německu má rodiče z řad migrantů, takové jsou závěry studie, kterou zveřejnil Spolkový úřad pro statistiku ve Wiesbadenu. Ve dvacetisedmi procentech z 8, 6 milionu německých rodin je alespoň jedním rodičem cizinec nebo vlastník pasů dvou rozličných států. Co se týče počtu dětí, tak v rodinách "původních obyvatel" převažuje jedno či dvě děti. U početnějších rodin s třemi a více dětmi je více jak polovina složená z migrantů. Zajímavé je, že ve starých spolkových zemích je procento rodin se zahraničním původem (30%) více jak dvakrát tak velký než-li u rodin nových spolkových zemí bývalého DDR (14% a mimo Berlín).Rodiny s migračním základem mají obecně tedy více dětí (1, 74% na ženu) než rodiny "čistě německé" (1, 56%).   (tk)

5. srpna 2008(Různé)
Nová konkatedrála v Prešově povyšuje význam města v hierarchii katolické církve. Titul konkatedrály přináší farnímu kostelu povýšení z církevního pohledu.Když košický arcibiskup Alojz Tkáč oznámí 9. srpna slavnostně rozhodnutí svatého otce, bude kostel zastupujícím katedrální chrám sv. Alžběty v Košicích. Zatímco doposud byl Prešov pro katolické věřící obyčejným městem a pro evangelíky a ortodoxní sídlem biskupa, nabude na významu i pro římskou církev. Prešovský kostel se stane druhou kontokatedrálou na Slovensku. První a zatím jedinou je popradská, kam přesunul své sídlo spišský biskup Ján Vojtaššák.   (tk)

17. května 2008(Sport)
Slavia Praha po dvanácti letech slaví fotbalový titul! Znamená to, že si „červenobílí“ během jednoho roku splnili hned tři velké sny - zahrát ligu mistrů, otevřít nový stadion a získat ligový titul. Druhá Sparta Praha nezvládla konec sezóny, nevyhrála čtyři poslední ligové zápasy, čímž prokázala psychickou labilitu, která byla dlouhá léta vyčítána právě Slavii. Pražská „S“ se pokusí bojovat o místo v Lize mistrů, do poháru UEFA se probojoval třetí Baník Ostrava a finalista poháru Slovan Liberec. Ligu opouštějí Bohemians 1905 a Siad Most. V dalších středoevropských ligách dominovaly favorité; v Německu zvítězil Bayern Mnichov, Rakousku Rapid Vídeň, na Slovensku Artmedia Bratislava, Polsku Wisla Kraków a v Maďarsku se ještě rozhodne mezi týmy Debrecínu, MTK Budapěšť a Dojzy Újpéšť.
Slavia Praha - mistr ligy

Slavia Praha - mistr ligy

Zdroj:www.slavia.cz

(tk)

28. dubna 2008(Kultura)
Analogová zemská TV skončí v ČR do listopadu 2011. Česká vláda chce, aby tradiční analogové zemské TV vysílání na většině území ČR skončilo do 11.11.2011 s výjimkou Zlínska a Jesenicka, kde by se tak kvůli technickým problémům na vysílačích mělo stát do června 2012. Vyplývá to z Technického plánu přechodu (TPP) na digitální zemské TV vysílání, jejž ve formě nařízení přijala vláda. Plán přechodu je založen na principu dobrovolnosti a jeho součástí nejsou mechanismy pro jeho vynutitelnost, vyplývá z návrhu nařízení, který předložilo ministerstvo průmyslu a obchodu. Nutností pro nástup digitálního zemského TV vysílání (zkráceně DVB-T) je totiž to, aby současní vysílatelé Česká televize, Nova a Prima dobrovolně vyměnili své analogové kmitočty, na kterých vysílají, za digitální. Bez vrácení analogových kmitočtů nevznikne prostor pro další digitální vysílání. Pokud Nova a Prima k TPP dobrovolně přistoupí a vrátí své analogové kmitočty, zákon počítá s tím, že by za tento krok obě stanice dostaly jednu vysílací licenci pro DVB-T navíc.   (dh)

25. dubna 2008(Různé)
Slovenský tiskový zákon podepsán. Slovenský prezident Ivan Gašparovič podle očekávání podepsal sporný tiskový zákon, který může podle vydavatelů ohrozit svobodu tisku. Tato právní norma, kterou prosadila koalice vedená premiérem Robertem Ficem, má platit od června. Zástupci vydavatelů a novinářů už dříve ohlásili, že zákon nejspíše napadnou u ústavního soudu. I kdyby prezident svůj podpis pod nové znění zákona nepřipojil, nezabránil by s velkou pravděpodobností jeho opětovanému schválení v parlamentu. Titulní stránky slovenských deníků v uplynulých týdnech na protest proti zákonu dvakrát vyšly v podobě parte s černě zarámovaným textem, v němž vydavatelé vyjádřili obavy o nezávislost tisku a redakční nezávislost v zemi. Návrh zákona opakovaně kritizovala také Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), slovenské novináře podpořili i jejich kolegové ze zahraničí, včetně českých.   (dh)

+

Anketa

Tibet by měl...

být pevnou součástí Číny (21 %)
mít v rámci Číny širší autonomii (15 %)
být nezávislým státem (35 %)
(12 %)
to není otázka pro anketu (18 %)
+

Login

Nepřihlášen.
+

Vyhledávání

 
+

Jazyk

Česky Deutsch English

DIALOG&Středoevropská knihovnička

Maurice Agulhon: De Gaulle. Dějiny, symbol mýtus.

Vyšlo v Knižnici Dějiny a současnost, NLN, Praha 2005.

Michel Agulhon je řazen mezi historiky školy Annales a profiloval se na kulturních dějinách 19. století. Leitmotivem jeho celoživtoního díla je zpracování vývoje symbolu francouzské republiky – Marriany. Proměny Francie promítající se v měnícím se významu Marriany, a s ní i ideálu ženskosti v průběhu dvou století až do toho současného, provázela Agulhona celých třicet let. Současně, s přeměnou Marrianny do symbolu její moderní podoby, vznikly i eseje týkající se zrodu jiného, možná dalšího dlouhodobě udržitelného mýtu – prezidenta a tvůrce současného prezidentského systému páté republiky – Charlese de Gaulla.

V díle jde o netradiční pojetí jinak politicky zprofanované osobnosti, sedm esejí menšího rozsahu, na nichž chce autor rekonstruovat de Gaullův význam pro Francii a to v kompozici představ, které de Gaulle tvořil a měly po něm i zůstat. Postupně je odhalován jeho vklad do obrazu Francie – politická idea vycházející z výkladu francouzké historie (dějiny), její kulturní zhmotnění, kterými si svůj výklad idejí vyplnil (symboly) a nakonec i konstrukce fragmentů potřebných, aby se Generál historickým symbolem sám stal (mýtus).

Autor se ke studiu de Gaullovy osobnosti dostal prostřednictvím svých kolegů z kruhu školy Annales, kteří mu nabídli práci na jedné z částí komplexních dějin Francie, konkrétně dílu týkající se 20. století, jenž pro něj, jakož pro autora, oproti svým tehdy slavnějším kolegům neznámého (Georgy Duby se věnoval středověku, Emanuel Roy Ladurie rannému novověku a Francois Furet 19. století), tak trochu zbyla. Fascinován rozličným, nicméně společensky téměř všudypřítomným obrazem de Gaullovy osoby se rozhodl pro téměř etnologickou rekonstrukci zrodu stvořitele páté Francouzské republiky.

Eseje vznikly ke konci devadesátých let, a již proto se o nich dá hovořit jako o poměrně dobře obrážejícím historickém vidění francouzského intelektuála počátku 21. století. Aculhon, který byl v době vytvoření prezidentského systému páté republiky a de Gaullova mandátu aktivním členem komunistické strany Francie v první, politické části knihy popisuje stereotypy generace narozené v osmdesátých letech 19. století, jenž vyrostla ještě v lásce k francouzským nacionálním hodnotám a vyznávající buďto republikánskou nebo roajalistickou tradici existence francouzského národa. Obě tradice, královskou – započatou vládou prvních Merovejců v pátém století a spočívající v rozhodování silné osobnosti, naproti republikánské, založené v „tradiční galské nepoddajnosti a odporu“, kterou rozpoznal již Caesar a line se revolucionismem během následujících dvou tisíciletí, de Gaulle neodmítal. V reálné politice a propagaci silného prezidentského mandátu se choval jako monarchista, svým vzdorem vůči okolnímu světu se přihlašoval k plebejským tradicím nepoddajného, i když někdy nesourodého francouzského lidu revoluce.

Roajalismus se u něj silněji projevoval v přijímání symbolických míst, třeba jako na příkladu pomníků státnosti Paříže, z nichž si nejvíce cenil Vítězného oblouku-symbolu francouzské výjimečnosti. Jeho kvality upřednostňoval před Pantheonem, který se mu jevil spíše jako stánek francouzské dobročinnosti pro svět. Součinnost obou národních tradic využíval více na oslavách. Jestliže se ještě za svého života dočkal vlastních pomníků, tak se osobně účastnil odhalování těch, které měly co do činění s jeho vojenskými úspěchy, v čemž Aculhon vidí určité zadostiučinění, v němž se vyrovnává s velikostí Napoleona, u kterého je jaksi v hodnocení rozpolcen a to především na jeho císařském období, jenž se konkrétně projevuje v rozpačitém vztahu k dalšímu významnému symbolu země – vojenskému hřbitovu Invalidovně.

A proč se stal de Gaulle mýtem sám? Dokázal Francii dát novou identitu, tím že skloubil starou starou galskou identitu a transformoval ji v novou. Spojen s novodobým komiksovým hrdinou, postavou Gala Asterixe-neporazitelné postavičky uprostřed římského obležení, stejně jako vzdorující Francie, „která vše hatí, odmítá a všemu vzdoruje“ v moři nadnárodních institucí, byl de Gaullův mýtus stvořen v produktu tzv. neovlastenectví. O jeho fungování nás „Generálovi“ Francouzi přesvědčují doposud a tak je i další proměna francouzského mýtu směrem k jeho kompromisní podobě (jak de Gaulle ukázal ve vyrovnání se s oběmi národními tendencemi) důležitá pro vývoj a funkci nadnárodních organizací, v případě EU i problému úzce se dotýkajícího i nás…

Osmdesát stran historického textu je velice inspirativních. Zástupci školy Annales již několikráte prokázali nezbytnost ponoření se do historického zkoumání minulosti pro využití lepšího pochopení aktuálních otázek přítomnosti a tím tak legitimizovat před veřejností oprávněnost a smysl historika a historického bádání vůbec. Výsledky studie o de Gaullově symbolickém dědictví vedou k zajímavému politickému obrazu Francie a jeho pochopení ještě navíc vyvolává konsekventní otázky. Metody školy Annales se v českém prostředí zachytily a využívány jsou především tam, kde se z jejich praktikováním ve Francii před více než padesáti lety započalo ve zkoumání dějin středověku. Je nabíledni zamyslet se, jestli by nestálo za to, pokusit se je používat i pro studium historie doby pozdější a poodhalit jimi mýtus významných osob nejnovějších českých dějin podobným, trochu spekulativním, samotný historický obor přerůstajícím způsobem i u nás.

Tomáš Kavka


Diskuze k článku

Zobrazuji příspěvky 0 – 0 z celkem 0:

(reagovat)


(nahoru)

Revue Dialog. Kulturně společenská revue pro střední Evropu. Vydává sdružení STRED -- Středoevropský dialog, http://dialog.stred.org, dialogzavinacstred.org. Šéfredaktor: Dominik Hrodek. Zástupce šéfredaktora: Tomáš Kavka. Technický redaktor: Jan Vršovský. Vedoucí rubrik: José Provazník (Polemika&Kritika), Jan Richter (Kultura&Společnost) Tomáš Dvořák (Genius loci, Genius locomoti), Tomáš Kavka (Střední Evropa), Jan Očenášek (Osobnost, Historické okénko, Studie).