KulturaSpolečnost

Cestovat po Evropě s Václavem Hollarem

V době, kdy máme možnost nahlédnout do všech koutů Evropy za hodinu nebo za dvě a kdy díky nejrůznějším výhodným nabídkám nemusíme na takovou cestu šetřit roky, je naše touha poznávat kraje, které máme tak říkajíc za rohem, ukojena dostatečně. O to větší potěšení a míru poznávání těchto končin může skýtat historická perspektiva.

Do Evropy 17. století jsme se mohli podívat nedávno. A to přímo v Praze, na Staroměstském náměstí, pod střechou Paláce Kinských. V těchto prostorách se konala od října do poloviny ledna rozsáhlá výstava díla rytce Václava Hollara. I samotný osud této pozoruhodné osobnosti v sobě nese výrazné svědectví o dobové realitě – o rozdělené kontinentální Evropě na tábor protestantů a katolíků a o ostrovní Anglii zmítané spory mezi zastánci monarchie a příznivci parlamentu. Nastalá situace omezovala Hollarovu tvorbu. I přesto byl však umělec sto vytvořit rozsáhlý soubor rytin různých měst a míst a zprostředkovat tak nejen svým současníkům pohled za hranice všedního života.

Hollar se narodil roku 1607 v Praze v českoněmecké rodině. Roku 1627, pod vlivem protestantského vyznání, odešel na studijní pobyt do německého Frankfurtu nad Mohanem. Jako začínající rytec získal ve zdejších dílnách řadu cenných zkušeností, které mu umožnily po několika letech Německo opustit a po boku anglického hraběte Thomase Howarda z Arundelu odjet na britské ostrovy. V Británii se na dlouhý čas usadil. V době občanské války v Anglii byl však nucen uchýlit se do exilu v Antverpách. Zde mu bylo nabídnuto spolupodílet se na tvorbě Van Dyckovy Ikonografie. A na základě této spolupráce vznikl nejdůležitější kus jeho dokumentárního ryteckého díla. Ač v Belgii konvertoval ke katolictví, do Prahy se již nikdy nevrátil. Ke svým českým kořenům se však nikdy nepřestal hlásit. Svědčí o tom i přídomek „Bohemus“, který v cizině užíval.

Hollar tak během svého neklidného života podnikl řadu cest. Rytin, zachycující pohledy pro něj na nová ale i jemu dobře známá místa, zhotovil bezpočet. Mezi nejpozoruhodnější patří bezesporu ty, jež představují důležité evropské metropole a obchodní tepny. V Paláci Kinských bylo možno zhlédnout jeho nejznámější veduty Londýna před a po velkém požáru roku 1666, považované za nejlepší díla svého druhu. Jeho pozornosti neušla samozřejmě ani Praha, jejíž panorama zvěčnil vícekrát. Nicméně k nezdařilejším a nejvěrohodnějším patří veduta měst pražských zachycená z Petřína, kterou paradoxně vytvořil až při svém pobytu v Antverpách. Při této práci se držel obrazové dokumentace kolegů a svých vlastních starších náčrtů.

Rytec se však neomezoval jen na obrazové reportáže různých míst. Zajímaly ho dobové reálie jako takové. Zdokumentoval mnohé politické a společenské události – například soud a popravu anglického krále. Všímal si rovněž módy a tehdejší trendy v oblékání se staly dalším námětem jeho díla. V neposlední řadě pak ztvárnil podobizny různých bohatých měšťanů. Výpověď, kterou Hollar o 17. století ve svých rytinách přináší, je do velké míry autentickým svědectvím o minulosti.

Umělcova fantazie ale v některých případech skutečnost překročila. Role rytce by se sice dala přirovnat k současné profesi fotoreportéra, nicméně jeho tvůrčí pole bylo mnohem širší. Na rozdíl od fotografie je rytina výsledkem složité reprodukce obrazu „vyřezaného“ do tenké měděné destičky, otištěné následně na papír. Není tedy dílem okamžiku - rytec si mohl celou koncepci do posledního detailu promyslet a obraz zhotovit na základě nejen svých schopností ale i svého osobitého nahlížení. Hollarovy veduty jsou tedy jeho vlastním scénářem. Pro přesné poznání skutečnosti je tak nutné mnohdy sáhnout po vícero podobných pracích. Hollarova výpověď o jeho světě tím ovšem není snížena, naopak v takovém pojetí tkví umělecký přesah práce.

Výstava Hollarových rytin, se tedy v Praze už odehrála. Byla uskutečněna především díky výběru z děl Národní galerie a několika zapůjčených exponátů z Britského muzea. Pokud však chcete Hollarovu dokumentární činnost shlédnout, máte příležitost. Navštivte Zábřeh, kde je k nalezení jedna z největších sbírek Hollarových grafik a podnikněte tak cestu po Evropě 17. století.

Hanka Zimmerhaklová