KulturaSpolečnost

Cesta, kterak nezapomenout

Holocaust je lidskou tragédií nemyslitelného rozsahu. Její projevy pocítili lidé každého státu, na který vstoupila noha nacistického vojáka a dotkl se tak úplně všech národů euroatlantické civilizace. Systematické vyvražďování židů zamíchalo osudy jednotlivců a celých rodin, proměnilo skladbu obyvatelstva vesnic a měst a značně poznamenalo i dějiny každého národa individuálně. Jeden rozměr tragédie na příkladu málo známých transportů českých židovských rodin do severovýchodní Evropy popisuje v čtyřdílné sérii dokumentárních filmů Lukáš Přibyl. Třetí díl, který měl premiéru na 43. filmovém festivalu v Karlových Varech, se věnuje osudu tisícovky židů, kterým se staly osudovými tábory zřízené v Estonsku.

Zdroj: 2media.cz

Od cesty do neznáma do centra zkázy

O židovské tragédii toho bylo napsáno a řečeno mnoho a skoro by se zdálo, že již není možné přijít s něčím, co by ještě nebylo zmapováno a o čem bychom již někde nenašli nějakou reportáž a svědectví. Ovšem, to bychom se mýlili. Doposavad bylo pouze velice skromně pohovořeno o židovském exodu, který se odehrával na území zabraného nacisty Sovětskému svazu v letech 1941-1944, a snad ještě méně o židech, kteří byli posláni na tamější území ze západu, v rámci jejich rychlejší a systematičtější likvidace. Vzhledem k informačnímu embargu zapříčiněného sovětskou minulostí regionu, stejně jako relativně malému počtu zde transportovaných židů se věci ani příliš nemusíme podivovat. Proto také válečné příběhy židovských rodin, které zachytil historik, politolog a nyní i režisér Lukáš Přibyl (1973) v dokumentárním stylu, mohou být chápány jako alespoň malá satisfakce.

Několik českých židovských rodin začalo být v roce 1942 v rámci plánu konečného řešení přesouváno k likvidaci na nově dobytá východní území. Zatímco v prvních dvou dílech se režisér věnoval takovýmto transportům do Lotyšska a Běloruska, třetí spojil s výpovědí o ženském transportu poslaném pro nedostatek místa na území dnešního Estonska. V příštích měsících dokončí svůj dokumentační cyklus kinopremiérou osudů deportací do východního Polska.

Zdroj: 2media.cz

Na rozdíl od dílů předchozích, týkal se transport na území Estonska asi jedné tisícovky židovkyň shromážděných v terezínském ghettu ze všech koutů Čech. Odtud jsou převezeny na východ, aby zde našli „nový domov“. Domovem postupně se tenčící skupiny žen se stává vesnička Raasiku, tábor Jägala a následně hlavní město Tallin. Po cestě se děvčata společně sbližují a vytvářením společné komunity se tak i nad nepřízeň svého osudu snaží povznést. Doslova zbavené rodin a starých předválečných přátel proplouvají mašinérií nacistických plánů jako aktivní účastnice tragického kola dějin, až jsou některé z nich nakonec v posledních dnech války roku 1945 zachráněny v táborech v Německu, kam jsou stejně jako celý německý válečný průmysl v rámci ústupu vojsk přesunuty. Vedle Estonska se během svého válečného nasazení dostanou při ústupu do dalších pobaltských zemí a Polska, stejně tak se i seznámí s mnoha dalšími evropskými židy i místními obyvateli a na konci své cesty i smutným osudem svých nejbližších, v jejichž záchranu po celou dobu trvání válečného konfliktu tolik věřili…

Více nežli jen historický příběh

Dokumentární film zpracovává historickou událost způsobem podobným populárně-vědecké knize. Přibyl v sobě nezapře své vzdělání. Velice umně vytváří z několika svědectví aktérek příběh se zábavným a dobře strukturovaným dějem. Velice vhodně jej doplňuje archivním materiálem a za pomoci map se mu daří jej zasadit i do konkrétního prostoru. V průběhu necelé hodiny a půl k nám tak nepromlouvá jenom výčtem tragických událostí, ale hovoří k nám přímo hlasem živé lidské postavy. Vcelku „běžně“ dopadly ve finálním zpracování výpovědi o tragické mašinérii Eichmannova systému konečného řešení, nicméně nadstandardní dílo z Transportů dělají navzájem se prolínající a postupně chronologicky linoucí příběhy přeživších žen. Ty jsou natolik umně sestříhány, že filmu dávají rozměr obecnější, univerzální lidské události, jež se může stát každému z nás. Dobové fotografie, společně s výpověďmi aktérek v několika jazycích odpovídajících prostředí, do kterého se po válce rozutekly, sdělí nejenom holá fakta o tom, co bylo, ale pomohou se i vcítit do situace, do které se „hrdinky“ dostaly. Za všechny bych zde zmínil příběh milostného vzplanutí brněnské židovky Inge a nacistického důstojníka Ereda. Autentický příběh, který skvěle dokumentuje kousek lidskost i v takto tragédií zasaženém prostředí a také filmové události zapisuje do lidské paměti.

Zdroj: 2media.cz

Přibyl svým dílem naplnil jednu z podstat historického dokumentu - sdělit příběh v širším kontextu než je událost sama. Události vyrval z času, ve kterém se udály, a aktualizoval je zpověďmi aktérek, které příběhu dodaly rozměr nadhistorického chápání. Z plánované tetralogie jde zatím o příběh vůbec nejzdařilejší, což může být způsobeno i tím, že na rozdíl od ostatních zatím uvedených částí, měl režisér možnost pracovat s poměrně homogenní a nepříliš širokou skupinou přímých účastníků. Čehož nicméně mistrně využil.

Zcela jistě si vzniklý dokument nemůže dělat nároky, aby nějakým způsobem změnil pohled na dosavadní interpretaci holocaustu, příběh o transportovaných židech do málo známých končin nicméně doplňuje bílá místa naší minulosti. Vzhledem k úctyhodnému, někdy až lehce neuvěřitelnému množství dobových fotodokumentačních materiálů, které režisér k tématu našel, by nebylo od věci snímek doplnit i knižní publikací, popř. i přílohou audiovizuálních nahrávek zpovídaných žen.

Tomáš Kavka

Zapomenuté transporty – Do Estonska. ČR 2007, 85 minut. Námět, scénář, výzkum, režie Lukáš Přibyl, kamera Jakub Šimůnek, střih Vladimír Barák, hudba Petr Ostrouchov, produkce Ondřej Trojan, Total Help Art, s. r. o. Premiéra 23. 7. 2008.