DIALOGStřední Evropa

Bundesnachrichtdienst - spolková zpravodajská služba

Právo na svobodný přístup k informacím patří k základním pilířům demokratického systému. Názorová pluralita je nezbytná prevence před nástupem totalizujících tendencí ve společnosti, a proto jsou i pokusy o její omezování vnímány velice citlivě. Státní zpravodajská služba chrání společnost před potenciálními narušovateli pořádku uvnitř i vně státu. Ke kvalitnímu výkonu svých počinů může využívat i jinak nezákonných praktik, které jsou v každém státě přesně ustanoveny. Střet zájmů svobody a ochrany společnosti je dnes poměrně diskutovaným tématem především v souvislosti s množícími se teroristickými útoky, když se předmětem dialogu stávají ochranná opatření proti dalšímu ohrožování. Jejich uvádění do praxe probíhá v každém státě trochu jinou cestou, záleží na mnoha faktorech jako je třeba míra občanské společnosti a sebekontroly jejího fungování. Ta je i základem současné diskuze ohledně fungování tajné služby ve Spolkové republice Německo.

Sídlo tajné služby (Bundesnachrichtdienst) v Mnichově

Foto: archiv

Německá zpravodajská služba (Bundesnachrichtdienst) chrání před nekalými činy domácích občanů a cizinců občany SRN. Ve své kompetenci má nadstandardní pravomoci jako třeba tajné pozorování osob. Skládá se z několika oddělení a jedním z nich je tajné zahraniční oddělení ( Auslandsgeheimdienst), jehož se současný problém špiclování novinářského sektoru, který může mít celospolečenský dosah týká.

Pomyslnou pandořinu skříňku otevřel publicista z bavorského Weilheimeru Erich Schmidt Eenboom. Eenboom vydal v roce 1994 knihu pod názvem Schnüffler ohne Nase (čmuchalové bez nosu), které vynesla na veřejnost některé nekalé praktiky tajných agentů a zpravodajů. Dotýkala se i samotného fungování zpravodajské služby, která reagovala (alespoň podle Eeboomových slov) zavedením dozoru na Mírový institut (Institut für Friedenspolitik), kterého je autor ředitelem, když odmítl v rámci zachování svých zdrojů prozradit původ svých zdrojů. Dlouhodobější sledování s nasazením kamer, aut mělo být v režii zahraničního oddělení, tedy pro území Německa zcela nezákonné.

Eenboom žádá od prezidenta zpravodajské služby Hanninga prozatím pouze vysvětlení a veřejnou omluvu, s tím že bude ochoten na celou záležitost zapomenout. Případ by tak mohl tiše vyšumět, kdyby se nezačali ozývat i další žurnalisté s podobnými stížnostmi. O nechtěných službách zahraničního oddělení zpravodajské služby se na stránkách časopisu Focus rozpovídal jeho redaktor Josef Hufelschulte. Případ bude navíc projednáván i na půdě spolkového parlamentu, hlavně zásluhou nyní opoziční strany Zelených (Grüne), jejíž šéf parlamentní frakce sdělil, že jak parlament tak veřejnost má právo na obsáhlé vysvětlení skandálu.

Kauza tak má potenci stát se součástí politického boje opozice, v případě veřejného soudu i diskuse na téma funkce a pravomoci tajné služby. Věc je tak ukázkou, kterak občanská společnost funguje v současném Německu. Závěrem se nabízí srovnání s tím, co by se asi stalo v takovém případě u nás. Asi vůbec nic, pro naši „občanskou“ společnost je případ málo senzační.

Tomáš Kavka