PolemikaKritika

Automobilismus je dnes natolik součástí společnosti, že nevidíme jeho negativa

Když v jednom československém komiksu začátku 90. let přistáli na Zemi mimozemšťané, považovali všudypřítomná auta za čtyřkolé bytosti, s nimiž by se měli pokusit navázat první kontakt. Takového dojmu by mimozemšťané dnes mohli nabýt asi jen na místech typu dálnic a parkovišť, ale vliv motorismu se určitě neprojevuje jen tam. Ve skutečnosti se projevuje takřka všude; automobilismus je jednou z esenciálních charakteristik modernity. Zde se zaměřím na jeho negativa.

Stinné stránky obrovského rozšíření aut se zdaleka neomezují na omílané ekologické externality: masové užívání ovlivňuje takřka všechno, takže bych se nebál použít termínu „automobilová totalita“. Zásadní vliv pociťujeme v dnešním urbanismu – od prostoru pro garáž nebo parkovací místo, se kterým musí počítat každá vznikající budova, přes obludná obchodní centra, ke kterým se „pěšák“ dostává přes asfaltiště většinou několik minut, až po roztahaná satelitní městečka okupující dříve relativně přírodní krajinu. Pohyb aut je totiž zcela odlišný od pohybu chodců, cyklistů i hromadné dopravy a protože jeho nároky jsou ze všech pohybových prostředků největší, na výše zmíněném urbanistickém odpadu se také podepisuje největší měrou.

Dalším souvisejícím znečištěním je hluk. Hluk automobilů si většinou uvědomíme až tehdy, když se ve známém prostředí nevyskytuje. Velká část atraktivity historických center měst tak ve skutečnosti spočívá právě v absenci aut a s nimi spojeného hluku. Například centrum Prahy je pak návštěvnicky ještě zajímavější, protože do úzkých uliček Starého města se mnohdy auta ani nevejdou – město bylo stavěno bez ohledů na automobilový provoz a příjemné na pobyt je právě proto, že že se podstatně liší od městských částí stavěných později nebo nedejbože dnes.

Pochopitelně nemůžeme zapomenout na tradiční výhrady proti automobilismu, a sice ekologii a zdraví. I kdyby se podařilo odstranit emise produkované spalovacími motory, vždy zůstanou obrovské ekologické a ekonomické náklady vynakládané na samotnou výrobu aut, ale i silnic a měst. Patrně ještě větší škody na ekosystému představuje „rozdrobení“ krajiny silnicemi, které jsou pro rostliny a živočichy bariérou o dost hůře překonatelnou, než třeba řeky nebo většina železničních tratí. Pochopitelně, změna přírodních dějů se neprojeví ihned, ale až v řádu řekněme stovek let, takže opravdu vážné důsledky zatím nepociťujeme.

Zdraví, nejmedializovanější výhrada proti automobilismu, je paradoxně oproti výše zmíněným vlivům a jejich sekundárním důsledkům poměrně marginální. Přesto, když podle Zdravotnické ročenky za rok 2005 porovnáme běžnou úmrtnost úrazy a otravami (kolem dvaceti úmrtí na 100000 obyvatel ČR) s úmrtností na nemoci oběhové soustavy (přes 500) nebo s rakovinou (přes 350), vychází počet úmrtí na silnici pouze o řád méně než obávaná rakovina.

Dobře, ale co s tím, namítnete. Jednoduchost a pohodlnost užívání aut je přece tak neodolatelná! Přiznám se, že prostě nevím. Pokusit se plně si uvědomit negativní důsledky automobilismu je ale prvním krokem k možné změně.

Jan Vršovský