Milí čtenáři, vážení přátelé,

také jste si povšimli, že stávající rok je jaksi symbolický? Snad nejenom televizní projekt Osudové osmičky na daný fakt odkazuje. Opravdu osmička přitahuje zvláštní události, neboť během minulých staletí zanechala v našich dějinách hluboké zářezy. V minulém století začala psát českou historii v její druhé dekádě - tehdá se (například) čeština stala po mnoha staletích vládním jazykem, aby se o dvacet let později začal uskutečňovat plán jejího úplného vymýcení, v roce 1948 si musela na 40. let osvojit několik nových hesel, které ještě koncem let šedesátých stačila proměnit ve fráze. No a stát s češtinou jako jedinou úřední řečí poslal rok 1998 spolu se zlatými hochy a nástupem socialistů k vládě stát k jeho nejlepším létům, které údajně právě prožíváme...

Nechme ale toho, osudovými osmičkami bude letos popsán nejeden papír nebo link. My jsme si vzali na paškál osmičku z jiného úhlu. Numero jsme totiž rozložili do desíti let, které byly pro spoustu z nás fatalitou přímo zapáchajících - do let osmdesátých. Až s postupem času si uvědomujeme, že na dobu jarmilek, céček a vinylu Hurikánu nelze jen tak zapomenout. Snad je to i vidět v tom, že se tématu v našem časopise věnujeme dlouhodobě, bylo tedy pouze otázkou, kdy se stane tématem zásadním.

Z lehce vědeckého, ale dostatečně populárního, pohledu o návratu předmětů normalizační každodennosti informuje dvojice virág & bubelová. Dotýká se fenoménu domácího umění, o kterém jsme se jako jedni z prvních zmiňovali již loni. Předměty domácího kutilství chválí, vymezuje jejich roli v dnešní společnosti a věští jim úspěch i do budoucna. Kterak se vyrovnávala s tehdejší realitou dospívající dívka zase přináší deník, při jehož čtení se ptáme, zda je to fikce nebo skutečnost? Že její nadšení z hudebních idolů není pouhým štěkem jedné naivní statistky prvomájového průvodu dokazuje rozbor božstev normalizačního pop-pantheonu Fumara Mata. V historickém okénku nabízíme i malou virtuální lp - výstavičku. Články jsou tak pěkně vizuálně ilustrovány.

Jelikož duch času se nepojí pouze k létům nostalgie, doplňujeme materiál archivní reportáží historie poválečných nálad v jihočeském regionu. Kterak se vyrovnat se šlechtickými zábory ukazuje levicová hrdinka, antikomunistka Milada Horáková ve svém parlamentním projevu. I další články vykreslují, že s koncem války se svět mávnutím proutku nevrátil do normálních kolejí.

Jako obvykle nabízí naše Revue i příspěvky poukazující na výstavy, knihy a aktuelní středoevropské dění - to skvěle ilustruje rozbor výsledků loňských polských voleb od politologa Jiřího Koubka. Jako obvykle naleznete i v tomto čísle zajímavosti ze světa tratí nebo pokračování cestopisu ze země turisty neobjevené jakou je Jemen.

Na poslední chladné dny počátku roku jsme pro vás připravili atraktivní čtení, které by vám nemělo vyšumět z hlavy alespoň do počátku léta, kdy hodláme přijít s dalším, úplně novým číslem. Já se však závěrem úvodníku vracím zpět do zimy a všem přeji šťastný Nový rok, úspěšné jaro, léto a celý zbytek osudového roku 2008!

Tomáš Kavka - šéfredaktor

Diskuze k článku

Zobrazuji příspěvky 0 – 0 z celkem 0: (reagovat)

80. léta

Domácí umění - kýč či lidová kultura?

lipoti virág & lila bubelová

Kominíček, kov a dřevo, Čechy

Foto: katalog výstavy Domácí umění

V posledním půlroce si nebylo možné v Praze nepovšimnout zvýšeného zájmu o 70. a 80. léta. Téměř zároveň se objevilo několik výstav reflektujících mnohé aspekty života té doby, od bydlení (Husákovo 3+1), přes módu (Kytky v popelnici) až po lidový design a lidovou tvorbu (Domácí umění). K nim můžeme přiřadit také normalizační část výstavy fotografií Jindřicha Štreita a jako srovnání i pohled na realitu Spojených Států v 70. letech fotoaparátem dánského tuláka Jacoba Holdta. Tyto houfně navštěvované, komentované i diskutované výstavy patrně svědčí o tom, že po obnoveném zájmu o normalizační pop a televizní seriály se do nostalgického zájmu dostala i všednodenní estetika času našeho dětství, mládí či zralého věku (a nic na tom nezmění ani Štreitovo bezútěšné zobrazení tehdejší reality). Nabízí se otázka, zda-li jde jen o mix ironicko-nostalgického vzpomínání na podivnou estetiku podivné doby, nebo zda zde můžeme najít i nějakou kvalitu, která obstojí i bez zabarveného pohledu pamětníka. Zvlášť, když si uvědomíme, že patrně i naše současnost bude za pár let objektem stejné směsi výsměchu a dojetí. (celý článek)

Fiktivní deník československé školačky

Pavla Kreuzigerová

20. 10. 1984

Dnes bylo ve škole branné cvičení. Nasazovaly jsme si sáčky na ruce a nohy, taky pláštěnky a masky s chobotem. Byla to hrozná legrace. Nemohli jsme se poznat. Když jsme prošly zamořeným územím, museli jsme je očistit vatou a pak jsme šli do krytu. Místo odpoledky nám soudružka pouštěla Petra Kotvalda a Standu Hložka a tancovali jsme. Holky z naší školky je nejkrásnější písnička jakou znám! (celý článek)

PolemikaKritika

Povolební Polsko: na cestě k větší stabilitě?

Jiří Koubek

Prezident Kaczynski jmenuje Donalda Tuska premierem. I obrazek prozradi, ze mezi obema politiky panuje jiste napeti.

Foto: archiv

Předčasné polské parlamentní volby 2007 se v mnoha ohledech ukázaly jako přelomové. Nikdy od roku 1989 Polsko nezaznamenalo tak vysokou účast při parlamentních volbách, byť na evropské poměry i nadále zůstává slabá. Nikdy neprošlo do Sejmu tak málo stran (4). Mezi ně navíc – již podruhé v řadě – nepronikla žádná nová zvenčí, přičemž opak platil pro všechny svobodné volby do roku 2001 (včetně). Nikdy se vítězi nepodařilo získat tak vysoký procentní podíl i počet hlasů. A nikdy volbám natolik nedominovaly dvě nejsilnější strany. Teprve podruhé v postkomunistické historii se podařilo obhájit a upevnit pozici vládní straně (pravicově konzervativní Právo a spravedlnost - PiS). Z parlamentu navíc odcházejí nejradikálnější politické strany, Liga polských rodin a Sebeobrana. Jejich pád je ještě podtržen celkovým posílením politického středu: vítězné Občanské platformy (PO) a Polské lidové strany (PSL). Jsou tedy volby znamením konsolidace? Nebo dokonce triumfem demokracie, jak by se zejména s ohledem na zvýšenou účast a dostředivé trendy mohlo zdát? (celý článek)

KulturaSpolečnost

Cestovat po Evropě s Václavem Hollarem

Hanka Zimmerhaklová

V době, kdy máme možnost nahlédnout do všech koutů Evropy za hodinu nebo za dvě a kdy díky nejrůznějším výhodným nabídkám nemusíme na takovou cestu šetřit roky, je naše touha poznávat kraje, které máme tak říkajíc za rohem, ukojena dostatečně. O to větší potěšení a míru poznávání těchto končin může skýtat historická perspektiva.

Do Evropy 17. století jsme se mohli podívat nedávno. A to přímo v Praze, na Staroměstském náměstí, pod střechou Paláce Kinských. V těchto prostorách se konala od října do poloviny ledna rozsáhlá výstava díla rytce Václava Hollara. I samotný osud této pozoruhodné osobnosti v sobě nese výrazné svědectví o dobové realitě – o rozdělené kontinentální Evropě na tábor protestantů a katolíků a o ostrovní Anglii zmítané spory mezi zastánci monarchie a příznivci parlamentu. Nastalá situace omezovala Hollarovu tvorbu. I přesto byl však umělec sto vytvořit rozsáhlý soubor rytin různých měst a míst a zprostředkovat tak nejen svým současníkům pohled za hranice všedního života. (celý článek)

DIALOGStřední Evropa

„Údolí umění“

Marek Škorvaga

Slyšeli jste někdy o maďarském festivalu „Údolí umění“? Říká vám něco nezisková organizace Via Pacis? A tušíte, že existuje vesnička Taliádörögd? Že ne. Čtěte dál!

Když jsem přemýšlel, jak plnohodnotně strávit letní měsíce, padla volba na „workcamp“. Jedná se slovy organizace INEX-SDA o: „Ve světě velmi rozšířenou, netradiční formou poznávání cizích zemí a účasti na veřejně prospěšných projektech.“ Již několik let jsem na žádné podobné akci nebyl a aktivně strávený pobyt v cizokrajné zemi mi přišel jako dobrý nápad. Nejenže můžu být užitečný, ale zároveň se za minimum peněz podívám do míst, která by mi za normálních okolností zůstala skryta. Nejprve však musím zvolit z rozsáhlé nabídky workcampů ten pravý. Řídím se především dvěma kritérii: termín na přelomu obou prázdninových měsíců a finanční dostupnost, která je hlavním určujícím faktorem při výběru. To znamená, že v úvahu připadaly pouze nepříliš vzdálené destinace v cenově přijatelné střední či východní Evropě. Tím se ovšem výběr z několika stovek nabízených projektů zúžil na tři. Alespoň jsem měl snazší rozhodování. Mezi těmito finalisty nakonec zvítězil workcamp v Taliándörögdu, který splňoval všechny moje požadavky. (celý článek)

DIALOGGenius loci

Jemen pohledem Středoevropana II.

Marek Škorvaga

Když jsem svým kamarádům oznámil záměr, že se chystám strávit téměř měsíc v Jemenu, setkal se tento můj plán se dvěma typy reakcí. Jedni si významně ťukali na čelo a upozorňovali mě na riziko únosu, druzí vůbec netušili, že taková země existuje. Přesto jsem se nenechal zviklat varováním a společně se třemi kamarády jsme se vypravili do nejjižnější země Arabského poloostrova. (celý článek)

(první část vyšla v minulém čísle)

DIALOGGenius locomoti

Fotografické přiblížení staré i nové slávy vstupní brány do Ostravy dnes spíše barevné

Tomáš Dvořák

Nádraží v Ostravě-Svinově skýtá cestovatelům pozoruhodnou kombinaci budovy pevně zakotvené v 19. století a přístavby futuristického střihu. Posuzování kombinace necháme stranou – celý komplex svou funkci plní velmi dobře a cestujícímu se zde dostane mnohého a nemusí litovat, že někam na cesty vydat musel nebo chtěl. I cesta může být cíl. (celý článek)

DIALOGOsobnost

„Kamaráde, já jsem vyhrával...“

Správný chlap v éře disca

Fumar Mata

Chápejme dnes idoly českého popu osmdesátých let ne jako reálné postavy, ale jako ztělesnění ideálních představ o popkulturních hrdinech jistého období. Někdejší hvězdy již nevnímáme jako živé účastníky současných estrád a celebritních hrátek – spíše v nás žijí jejich ideální obrazy, které se staly součástí tradované, zpola recesistické lidové mytologie. Na následujících řádcích budu hledat a záhy naleznu jeden konkrétní typ, jenž jsem nazval „správným chlapem v éře disca“. (celý článek)

DIALOGStředoevropská knihovnička

Plivání a smrkání ve jménu civilizace

Norbert Elias – O procesu civilizace I., Sociogenetické a psychogenetické studie. Proměny chování světských horních vrstev na západě, překlad Josef Boček, 338 str., Praha, Argo 2006.

Tomáš Kavka

Dílo Norberta Eliase to dlouho nemělo jednoduché. Kniha, která se zde stává předmětem doličným, vznikla ve své velké části již před druhou světovou válkou, když se Elias jako mladý německý židovský vědec, emigrant, pokoušel prosadit ve Spojených státech. Pravdou je, že jeho výzkumy si našly již v této době své publikum a byl podpořen i určitými nadačními dary, ovšem na to, aby se dílo dostalo do širšího povědomí, potřebovalo ještě dobrých dvacet let. Než se stala jeho sociologická metoda zkoumání lidského nitra v poukazech na proměny nepatrných lidských afektů v historickém procesu obecně přijímanou a inspirativní, musel si projít dlouhým procesem i on. Pozornosti se jí dostalo až v souvislosti s prosazováním se interdisciplinarity. Metodologicky se stala totiž podnětnou i pro historiky nově se rozvíjejícího studia každodennosti. Navíc si v rámci sociologie získal respekt jako přední kritik strukturního funkcionalismu Talcotta Parsonse. (celý článek)