DIALOGStudie

Korandův sbor v Plzni

(Bohumír Kozák, Jan Gillar a Jaroslav Fišer)

V letech 1934-1938 byl v Plzni, v centru města mezi Anglickým nábřežím a Prokopovou třídou, postaven nesmírně zajímavý komplex funkcionalistických budov Českobratrské církve evangelické. Jedná se o modlitebnu kruhového půdorysu stojící uprostřed stavební parcely a trojici sborových a činžovních domů, které modlitebnu oddělují od hluku okolních ulic. Domy měly být obývány členy sboru a celý komplex budov měl tedy plnit účel jakési evangelické osady uprostřed města. Hlavním iniciátorem a organizátorem celého projektu byl plzeňský farář Karel Machotka, autorem všech definitivních plánů stavby byl architekt Jaroslav Fišer. Historie úvah o stavbě podobného komplexu budov však sahala v Plzni až do počátku dvacátých let a byla spojena s fenoménem přestupového hnutí. Během času se tak na projektu podílelo kromě Jaroslava Fišera ještě několik dalších architektů, z nichž nejznámější byli Bohumír Kozák a Jan Gillar.

Tento příspěvek si klade za cíl upozornit mimoplzeňské čtenáře na poměrně málo známou funkcionalistickou stavbu Korandova sboru v Plzni. Chce také nastínit vývoj celého stavebního projektu a podíl jednotlivých architektů na jeho konečné realizaci.

Bohumír Kozák

Podobně jako na celostátní úrovni také v západních Čechách vznikla v roce 1918 nová Českobratrská církev evangelická spojením českých větví protestantských konfesí augsburské a helvetské. V západních Čechách tato nová církev nebyla příliš tradičním jevem. Příhodná atmosféra Československé republiky přála však jejímu růstu. Do řad českobratrské církve vstupovalo velké množství bývalých katolíků a ta si pak pochopitelně musela hledat nové prostornější a dostatečně representativní bohoslužebné prostory. V roce 1923 se Českobratrskému evangelickému východnímu sboru v Plzni podařilo získat lukrativní pozemek v centru města. Šlo o realitu (č.p. 104) umístěnou mezi Anglickým nábřežím a Prokopovou třídou v těsné blízkosti plzeňského muzea. Vypracování plánů novostavby sborového domu bylo zadáno pražskému architektu Bohumíru Kozákovi. Volba jeho osoby byla naprosto logická, protože Bohumír Kozák pocházel z rodiny protestantského faráře a během své kariéry vypracoval již celou řadu návrhů protestantských objektů včetně realizace ústřední budovy Českobratrské církve evangelické, Husova domu v Praze v Jungmannově ulici. Dalo se proto očekávat, že Bohumír Kozák bude mít všechny předpoklady vytvořit pro Českobratrský evangelický východní sbor v Plzni návrh všestranně vyhovující potřebám života protestantského sboru.

Českobratrský sbor měl poměrně jasnou představu o funkcích budoucí novostavby. Bohumír Kozák proto dostal zcela konkrétní instrukce, ve kterých patrech budovy se mají nalézat jednotlivé místnosti a jakou plošnou rozlohu by měly mít. Zamýšlená stavba měla být moderním sborovým domem, zahrnujícího v jediné budově prostory pro všechny podstatné aktivity sboru. Objekt měl sboru poskytnout modlitebnu, velký společenský sál, sál pro schůze staršovstva sboru, sál pro schůze mládeže a byt pro faráře. Ve vyšších patrech se měly nalézat nájemní byty a pokoje k pronájmu svobodným. V přízemí bylo počítáno s obchodními prostorami. Všechny tyto nájemní a obchodní prostory měly sboru sloužit k rychlejšímu splácení stavebních dluhů, popřípadě později k další sborové činnosti.

Kozákův návrh z roku 1924, nazvaný podle prvního plzeňského husitského kazatele „Korandův dům“, již v mnohém připomínal budoucí podobu Korandova sboru. Modlitebna byla již zde umístěna do středu parcely, oddělena od hluku ulic dvěma nájemními domy. Půdorys modlitebny byl sice ještě obdélníkový, ale například tvarem kruchty a umístěním kazatelny v průčelí kostela nad oltářem již Kozákova modlitebna připomínala Fišerovo pozdější řešení. Hlavní representativní vchod do modlitebny byl v Kozákových návrzích nasměrován do Anglického nábřeží. Fasáda domu na Anglickém nábřeží byla bez dekoru. Byla rozdělena do tří částí, z nichž prostřední (nad vchodem do modlitebny) byla vyšší a bohatě členěná. Svou estetikou vycházelo Kozákovo průčelí do Anglického nábřeží z české kotěrovské moderny, v některých rysech však připomínalo také výše zmíněný Husův dům v Praze.

Vstup do víceúčelového společenského sálu, umístěného v podzemí pod modlitebnou, nasměroval Bohumír Kozák do Prokopovy ulice, tedy na opačnou stranu než vchod do modlitebny. Z Prokopovy ulice se mělo vcházet i do dalších prostor, které nesouvisely přímo se slavnostním provozem modlitebny, tedy do nájemních bytů a do pokojů pro svobodné. V přízemí části objektu obrácené do Prokopovy ulice měly také být umístěny obchody. Celý objekt, přes své rozdělení na sféru slavnostní a užitnou, měl tvořit jeden průchozí celek mezi oběma ulicemi.

Kozákův projekt plně vyhovoval záměrům sboru a byly podniknuty kroky k zajištění financování nové stavby. Stavební práce měly začít v roce 1926. Proti všem očekáváním však projekt Bohumíra Kozáka nemohl být realizován. Město Plzeň totiž pojalo záměr využít sborový stavební pozemek jiným způsobem (v rámci celé urbanistické koncepce Anglického nábřeží). Sboru tak byla vnucena výměna pozemku za jiné stavební místo (č.p. 338 a 397), které se nacházelo nedaleko, taktéž mezi Anglickým nábřežím a Prokopovou třídou. Instituce sídlící v podnájmu na tomto novém stavebním místě pak blokovaly další stavební aktivity sboru až do počátku třicátých let.

Jan Gillar

Pro nové stavební místo vytvořil zdarma náčrtky mladý pražský architekt Jan Gillar. V roce 1927 to byl návrh budovy nesymetrické kompozice, završený velkoryse mohutnou věžovitou stavbou. Šlo o návrh velice moderní, jasně se hlásící k funkcionalismu. V roce 1928 pak Jan Gillar vytvořil pro sbor dvě studie hlavního průčelí do Anglického nábřeží. V Gillarově pojetí mělo symetrickému průčelí vévodit schodiště, zdůrazněné mohutnými sloupy, které ve výšce několika pater podepíraly dopředu čnící římsu. Budova jednoduchých tvarů byla rytmizována okny, z nichž některé měly podlouhlý tvar. Modernost Gillarových návrhů byla patrná i z formy jejich provedení, Jan Gillar své náčrtky vyzdobil dle vzoru avantgardních architektů automobilem stojícím před budovou.

Sbor sice v rámci prezentace svých stavebních záměrů předložil Gillarovy návrhy starostovi města Luďku Pikovi a snad i uvažoval o jejich realizaci, ale pozdější sborové materiály hodnotily Gillarův projekt jako pro sbor technicky i finančně nerealizovatelný.

Jaroslav Fišer – první návrh

Na počátku roku 1934 pak vypracoval pro sbor svůj první návrh architekt Jaroslav Fišer. Fišerův první projekt vycházel v mnohém z původní Kozákovy představy. Modlitebna byla umístěna opět v geometrickém středu parcely, opět ji od ruchu ulic oddělovala zástavba domů. Na větším pozemku se však Kozákem inspirovaná kompozice prostorově roztáhla a rozpadla do několika objektů. Modlitebna tak byla se čtveřicí domů spojena paprsky chodeb. Zajímavou inovací byl i kapkovitý půdorys modlitebny. Modlitebna se zužovala směrem k hlavnímu vchodu z Anglického nábřeží. Kapkovitý tvar modlitebny dodával jinak strohé estetice funkcionalistických budov zajímavou dynamiku. Střechy domů byly ploché, modlitebna byla již zakončena kopulí. Společenský sál se opět nacházel v podzemí pod modlitebnou. Celý objekt byl prostřednictvím chodeb opět průchozí mezi oběma ulicemi.

Jaroslav Fišer – druhý návrh

Fišerův první návrh nemohl být realizován, protože sbor potřeboval domy stojící na stavebním pozemku využít k opatření hypoték na stavební práce. Nebylo tedy možné stavět všechny části projektu najednou. Modlitebna byla pro sbor jasnou prioritou. Fišerem navržené umístění modlitebny do středu stavební parcely se však překrývalo se starší zástavbou, kterou bylo třeba dočasně zachovat.

Farář sboru Karel Machotka proto upravil několika svými náčrtky Fišerův první projekt tak, aby byl pro sbor realizovatelný. Nejprve Machotka posunul modlitebnu z geometrického středu pozemku k jeho severní straně. Posléze v dalším náčrtku změnil Karel Machotka kapkovitý půdorys modlitebny na kruhový. Takto umístěná kruhová modlitebna se již nepřekrývala se starší zástavbou a projekt bylo možno realizovat. Modlitebna tak našla svůj definitivní tvar i polohu. Na vyprázdněném místě na jižní straně modlitebny bylo možno umístit společenský sál, který se dříve nacházel pod modlitebnou. Karel Machotka také do celkového uspořádání stavebního projektu zařadil poprvé kolumbárium, které mělo stát při severozápadní stěně modlitebny. Interiér modlitebny Karel Machotka posunul významě směrem k jeho konečné podobě, když umístil kazatelnu opět nad oltář a celé průčelí modlitebny završil sochou v nadživotní velikosti.

Vypracování nových plánů bylo opět zadáno Jaroslavu Fišerovi, s podmínkou že bude respektovat definitivní změny provedené Karlem Machorkou. Nové Fišerovy plány modlitebny byly hotové v srpnu 1934. Hlavní průčelí do anglického nábřeží bylo v nových Fišerových plánech rozděleno na dva domy, z nichž vyšší a zajímavěji členěný byl ten severnější, kterým procházel vchod do modlitebny. Členění fasády tohoto severnějšího domu se ve Fišerových návrzích nápadně vrátilo k dřívějšímu Kozákovu řešení. Karel Machotka dokonce předložil projekt k posouzení Bohumíru Kozákovi a na jeho návrh nechal ještě upravit výšku kruchty a délku sloupů nad kruchtou. Kozákovo doporučení nahradit sochu v průčelí modlitebny mozaikou na zlatém pozadí se však do konečné podoby budovy nepromítlo. Bohumír Kozák také vypracoval znalecký posudek plánů modlitebny pro Synodní radu Českobratrské církve evangelické v Praze, jejímuž schválení podléhala každá nová církevní stavba. Sbor i synodní rada byli s přepracovanými Fišerovými plány spokojeni a mohlo se přistoupit k jejich realizaci.

Jaroslav Fišer – třetí návrh

Během stavebních prací na modlitebně bylo však v prosinci 1934 nalezeno v místě základů modlitebny ložisko písku. Plány modlitebny musely být proto ze statických důvodů pozměněny. Do dubna 1935 pak Jaroslav Fišer vypracoval nové plány modlitebny a plány sborového domu, který měl stát před modlitebnou na Anglickém nábřeží.

Průměr modlitebny byl v nových plánech zmenšen o 70 cm a kolumbárium bylo umístěno pod modlitebnu. Spojení kolumbária s modlitebnou bylo presentováno jako moderní obdoba starého spojení kostela se hřbitovem. Kolumbárium se zároveň mělo stát zdrojem příjmů pro rychlejší splácení jinak nevýdělečné budovy modlitebny. Fišer ve svých plánech sborového domu z dubna 1934 také došel k definitivní podobě hlavního průčelí do Anglického nábřeží, když starší Kozákovo pojetí přetvořil výrazně v duchu funkcionalismu. Holý, tentokráte již nečleněný prostřední pás fasády sborového domu nad vchodem do modlitebny byl zakončen velikým zlaceným kalichem a z obou stran byl lemován pásy skleněných ploch zimních zahrad. Odborný posudek na plány sborového domu vypracoval pro synodní radu opět Bohumír Kozák.

Stavba modlitebny i sborového domu na Anglickém nábřeží byla hotova do konce roku 1936. Modlitebna sevřená zástavbou domů nemohla nijak esteticky vyniknout při pohledu zvenčí, proto byla zvýšená pozornost naopak věnována výzdobě jejího interiéru. Vnitřní prostor modlitebny byl čistých jednoduchých linií inspirovaných vedle funkcionalismu také tvaroslovím klasicistních sakrálních staveb. Kopuli neslo symbolicky dvanáct kulatých sloupů procházejících celou výškou stavby. (Tedy od kopule skrz podlahu kruchty a skrz podlahu modlitebny až do kolumbária.) Sloupy nesly nahoře vysutou klasicizující římsu, která lemovala celou kopuli modlitebny. Tvar kruchty se po stranách lomil a uprostřed nad vstupem do modlitebny byl vypouklý po vzoru barokních kostelů. Celou kruchtu lemovalo zábradlí z trubek jasně odkazující na funkcionalistickou architekturu. V průčelí modlitebny se nad jednoduchým oltářem tyčila kazatelna zabudovaná do zdiva zákristie. Zdivo zákristie spojovalo oba konce kruchty a vytvářejícího tak jasně čitelný tvar kříže. Na vrcholku tohoto kříže byla umístěna socha Krista, sádrová kopie Thorvaldsenova originálu umístěného v Kodani. Kristus kynul příchozím pokojným gestem, vyjadřujíc obsah biblického citátu: „Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.“ Tato socha svým výrazem dokonale souzněla s celkově klasicistní klidnou atmosférou modlitebny. Kristova socha stojící nad kazatelnou byla zasazena do prostoru mezi dva čelní sloupy. Římsa lemující kopuli se mezi těmito dvěma čelními sloupy nad sochou vzpínala v oblouk. Osvětlení celého prostoru bylo zajištěno jednak pásovými okny umístěnými po obvodu dolní části modlitebny pod kruchtou, jednak velkým kulatým skloželezobetonovým oknem, které zaplňovalo podstatnou část plochy kopule. Umístění tohoto skloželezobetonového okna připomínalo římský Pantheon. Průčelí modlitebny pak bylo ještě v duchu protestantských tradic vyzdobeno biblickými citáty: „Jeden jest mistr Váš Kristus, vy pak všichni bratři jste.“ A „Blahoslavení, kteří slyší slovo Boží a ostříhají jeho.“

Na konci roku 1936 tedy sbor splnil svůj dlouholetý cíl a disponoval novou prostornou modlitebnou spojenou se sborovým domem. Přes značné zadlužení sboru bylo však třeba pokračovat ve stavebních pracích, protože sbor byl vázán směnnou smlouvou s městem k zastavění celého směněného pozemku do konce roku 1938.

V květnu a listopadu 1937 tak Jaroslav Fišer vytvořil pro sbor také plány dvou nájemních domů v Prokopově třídě. Prioritou pro sbor byla v této době již úspornost. Proto šlo o dva nájemní domy s nejmenšími byty, jejichž výstavba byla podporována státem. Domy byly na rozdíl od dřívějších Fišerových návrhů zakončeny sedlovou střechou. Oba domy byly dokončeny do konce roku 1938.

Po stavební stránce byl projekt Korandova sboru výstavbou obou domů v Prokopově třídě téměř dokončen. Nerealizován zůstal pouze čtvrtý dům, který měl stát vedle sborového domu na Anglickém nábřeží, a společenský sál na jižní straně modlitebny. Na výstavbu těchto zbylých částí Korandova sboru se za změněných politických podmínek v roce 1939 a při špatné finanční situaci sboru nedalo pomýšlet.

Z hlediska sborového společenství se podařilo záměr evangelické osady naplnit také jen z části. V říjnu 1938 se vzedmula vlna uprchlíků ze sudetských oblastí a českobratrský sbor ubytoval do nově postavených domů ve velké míře také rodiny, které nenáležely do českobratrské církve.

Vzhledem k sociální a profesní struktuře členů sboru, plnila realizace stavby Korandova sboru také významným způsobem funkci sociální. Všechny stavební firmy podílející se na projektu měly ve smlouvách uvedenu podmínku, že na stavbě zaměstnají přesně určený podíl českobratrských dělníků. Farář sboru Karel Machotka po celé stavební období dostával dopisy od jednotlivých dělníků (i celé seznamy jmen od okolních českobratrských farářů), žádajících o zaměstnání na stavbě. Jen během stavby modlitebny a sborového domu si tak v období doznívající hospodářské krize vydělali českobratrští dělníci přibližně 150 000 Kč. Stavba domů v Prokopově třídě navíc měla českobratrským dělníkům poskytnout levné ubytování v nejmenších bytech.

Výstavba nájemních domů nebyla ze strany sboru podniknuta za účelem finančního zisku. V budoucnu po splacení stavebních dluhů měly domy případně sloužit jako zástava pro opatření finančních prostředků na stavbu protestantských kostelů i v dalších místech západních Čech, kde nově rozšířená českobratrská církev mnohdy fungovala v provizorních podmínkách. Karel Machotka dokonce v roce 1940 vypracoval spolu s týmem svých odborníků pro synodní radu projekt levné modlitebny, který si mohl dovolit realizovat za 80 000 K i menší a finančně slabší sbor. Projekt měl být prostřednictvím synodní rady nabízen všem sborům v církvi. Předlohou a zkušební realizací těchto plánů pro sériovou výstavbu kostelů byla stavba kaple v Dolní Bělé v západních Čechách. Stavba kaple v Dolní Bělé byla zbudována v roce 1939 podle uměleckého návrhu zesnulého Jaroslava Fišera a podobně jako Korandův sbor měla kruhový půdorys.

Jakub Šlouf

(Tento text je upraveným výňatkem z rozsáhlejší autorovy studie Projekt stavby Korandova sboru 1918-1938.)