DIALOGRedakční anketa

Dominik Hrodek

1.+2. Moderní společnosti naší civilizace by neměl mít politický kult místo. S globalizovaným světem přicházejí kulty jiné, často související s moderními technologiemi a internetem. Zásadní kulty už nesouvisí s politikou či církví, ale spíše se zájmy a zábavou. Něco jiného přináší arabský svět. Zde přežívá církevní kult, který je ještě často spojen s politickým.

3. Ale jistěže takové byly. Nelze nevzpomenout legendární Ábíčko, které nyní slaví již padesát let. Díky Richardu Vyškovskému jsem se o víkendech něco natrápil s papírem… a ty poslepované ruce! Děkuji za zkoušku manuální zručnosti. A i samotné komiksy z tohoto časopisu bych možná dokázal dodneška i citovat. A nejsem sám. No ale nesmím zapomenout ani na Čtyřlístek a s ním spojenou komunitu veselých asexuálních postaviček. Později přišla v mém věku doba hudebních kultů a já bažil po informacích. Rock&Pop se mi stal kultovní a takřka nepostradatelnou encyklopedií. V současné době žádný časopis za kultovní, vyjma RD :-) nechápu. Snad se vracím k prvorepublikové Přítomnosti, což je naprosto unikátní tiskový formát, který dnešní doba postrádá. Ale společnost ho možná ani nepotřebuje.

Jan Křivinka

1. Nekončí. V politice vznikají nové kulty a nejsou to jen politici. V arabském světě je velmi silný kult Nasralláha, v Evropě zaujala toto místo Evropská unie, dvou slovné zaklínadlo, bez něhož dnes nikdo nedokáže sestavit projev, Novozélanďané jsou posedlí ekologií tak, že to výrazně ovlivňuje jejich politiku. 21. století bude napětím mezi evropskou tradiční kulturou a islámskými přistěhovalci, Haider s Le Penem byly jen první vlaštovky, Vlámský odpor volí už i Židé...

2. Je to sport a jednotlivci ze světa zábavního průmyslu, ale hlavně sport. Kdo hraje fotbal, nemyslí na blbosti.

3. V dětství jsem úspěšně minul všechny Ohníčky, Čtyřlístky a Abc, ani dnes časopisy téměř nečtu, výjimkou je Euro, které odbírám, ale těžko bych ho označil jako kultovní časopis.

Dave Kubec

1. Kult vůdčích osobností asi dost dobře nikdy neskončí, za dvacet let budeme vidět možná G.W. Bushe stejně, jako dnes Pinocheta. Nejsem dobrý prognostik, ale zkrátka pocit, že docházejí vůdčí kulty nemám.

2. Kult komerčnosti, bohatství a moci. To jsou věci, které získávají na významu více, než politika, umění a další lidské obory. Pod slovo komerce však mohu skrýt vše - dneska má vše, co trochu vydělává, svůj vlastní kult, ten nejvýdělečnější se pak dostane i do televizních zpráv. Naposled asi Nintendo Wii v parádně zkomolené podobě ve zprávách na ČT1 a dále pak World of Warcraft. To jsou kulty současnosti a blízké budoucnosti, které vnímám.

3. Kupodivu jich nebylo moc. Jistě bych jmenoval na třetím místě časopis ABC, který jsem do roku 1994 odebíral, pak to šlo z kopce. Nesměl bych zapomenout na Čtyřlístek, ale ten se asi nepočítá. Ale můj osobní kult vyhrává totálně časopis Excalibur, resp. Score - zejména kvůli jádru velice talentovaných redaktorů, kteří po několik let vyživovali hráčskou obec tou nejšťavnatější literaturou a slohem, který mne vlastně živí.

Jan Richter

1. Nemyslím si, že by něco takového nastávalo. Diktátorů podobných Pinochetovi nebo Castrovi je ve světě stále dost. A politika současných světových mocností (především Spojených států, do určité míry i Ruska), které ve vztahu k těmto vládcům sledují pouze své úzké geopolitické zájmy, vzniku dalších Castrů a Pinochetů (ať už přímo nebo nepřímo) jenom napomáhá. Jedni budou Američany jako možní spojenci ne-li podporováni, pak alespoň tiše tolerováni (viz případ libyjského diktátora Kaddáfího - včerejšího nepřítele, dnešního spojence USA), jiní budou jako výrazní oponenti "světového policajta" soustřeďovat ve svých zemích stále větší díl politické moci (tady se více než nabízí uvést venezuelského prezidenta Hugo Cháveze, Castrova blízkého přítele).

2. Nechci přímo říci, že kult místa v současném světě úplně ztrácí na významu, přesto si myslím, že oproti minulosti výrazně oslabil. Z hlediska ekonomických zájmů nadnárodních řetězců se dnes na místo hledí pouze skrze výrobní náklady a levnou pracovní sílu, svůj význam mění místo i z hlediska politické strategie. Dnešní stát stále více získává roli jakéhosi servisu a zaopatření, které si občané platí ze svých daní (event. lze užít i prostředků z různých fondů EU), ztrácí se však jeho někdejší kulturní, historický a politický význam. Pojmy jako národ a národní hrdost bere současná mladá generace jako něco muzeálního; jediné, podle čeho je ochotna měřit své češství, je míra nadšení a intenzita poskokakování po našem vítězství v hokejovém turnaji. Ne že by to snad bylo nežádoucí; je to pouze žalostně málo.

3. Ty oblíbené časopisy se samozřejmě v průběhu času mění. Něco jiného čte člověk ve třinácti, ve dvaceti nebo ve třiceti. Když tak nad tím uvažuji, tak kultovním časopisem v pravém slova smyslu pro mě byl na konci osmdesátých let sovětský časopis Sputnik nebo Týdeník aktualit. Vím, že je nosili domů rodiče a že se tam tehdy člověk dočetl o Sovětském svazu i spoustu věcí z druhé strany - tak, jak nám je oficiální média nepředkládala. Dodneška si pamatuji, jak jsem poprvé v Týdeníku aktualit četl Chruščovův projev o kultu Stalinovy osobnosti, přednesený na XX.sjezdu KSSS... Dnes to může ve světle dalších okolností působit komicky, ale pro mě tehdy takové odsouzení Stalina hodně znamenalo.

Tomáš Kavka

1. Ten dojem nemám. Případů podobných diktátorům vymírajícím najdeme mnoho doposud – od Afriky, přes Evropu a Asii a můžeme zamířit i do Ameriky.

2. Asi takový, který bude zobecňovat ducha doby. Může to být kult pilnosti, flákačství, kult nejistoty nebo sebejistoty, jaká bude jeho podstata není tak důležité. Co v tom kultu bude muset být nějakou formou obsaženo, nejspíš bude muset brát v potaz určitou ekologickou šetrnost.

3. Pominu-li nepominutelné, tedy Revue Dialog, nastává vakuum. Snad mě nebude kompromitovat, když na sebe řeknu, že jsem se v prvních třídách základní školy těšil a vyčkával na Čtyřlístek a v těch vyšších na Filipa pro –náctileté, protože redakce dobře rozuměla, co je to kult DM!

Jan Vršovský

1. Těžko, vždy v historii kult existoval a patrně existovat bude. Politika se neobejde bez kultu, neboť kult je vlastně masová nekritičnost vzniklá spojením charismatu a ideologie, bez nichž by politika nebyla politikou. Snahou každé společnosti by mělo být pouze směrovat kult v jistých mezích, což se dnešní demokracii jakž takž daří. Na hrobě (zatím spíš na posteli) zmíněného Fidela Castra ostatně vyrůstá Hugo Chávez a politický kult si samozřejmě staví i mnoho našich politiků v čele s Václavem Klausem (důkazem je např. existence poslední přílohy Kavárna v Mladé Frontě Dnes, která byla věnovaná pouze jemu).

2. Odpověď na tuhle otázku by znamenala úplně popsat společnost, což neumím.

3. Nic než Revue Dialog!