DIALOGGenius locomoti

Putování za stromy

Uctívání stromů patří mezi odvěké lidské činnosti. Necháme stranou disputace, zda ve stromech mohou sídlit bytosti nadpřirozené, ke kterým je třeba se chovat s respektem, či zda ze stromů můžeme získávat energii zdržováním se v jejich bezprostřední blízkosti popřípadě jejich objímáním.

Obecná shoda se ovšem vztahuje na fakt, že se pod majestátnými vzrostlými stromy cítíme dobře, máme pocit uklidnění z jejich nadčasovosti a jakoby z nich na nás přecházel velkorysý nadhled na všelikeré lidské pachtění. Vydat se na místa, kde se pod zelenými velikány můžeme odpoutat od přízemní reality se určitě vyplatí. Není jich již mnoho. Patří mezi ně kupříkladu rozsáhlý lesní komplex Voděradské bučiny nacházející se východně od Prahy. Do lesního ticha se z ruchu velkoměsta nejlépe dostaneme vlakem a na kole. Za Říčany se vnoříme do lesního šera, zatím ještě lesů smrkových, běžně hospodářsky využívaných, ale také celkem malebných. Po cyklotrase 0031 dojedeme přes les do Svojetic a odtud sjedeme do blízkých Louňovic. Za nimi už začíná majestátný hvozd. Není ovšem příliš temný ani nebezpečný, můžeme ho projet velmi příjemně po modré značce. Ta nás vede po hladké lesní cestě vysypané jemným štěrkem. Klikatí se lesem prakticky po rovině, občas mírně z kopce či do kopce. Pokud je sníh dá se po ní jet velmi dobře na běžkách.

Voděradské bučiny jsou národní přírodní rezervací. Kromě různých druhů buků, jejichž výskyt v nadmořské výšce rezervace mezi 350 a 450 m není u nás běžný, zde můžeme obdivovat také balvanové proudy či balvanová moře. Modrá značka nás dovede na rozbitou silnici, po níž lze dojet do civilizace do Struhařova a dále na vlak do Mnichovic. Pokud máme dost sil můžeme ze silnice uhnout vlevo a pokračovat do Černých Voděrad. Když zrovna nesvítí slunce, pochopíme při vzpomínce na úsek projetý před chvílí po rozbité silnici opravdu temnou až černou částí lesa, možný původ názvu vesnice. Lesa si ještě můžeme užít v další části našeho výletu. Bude nás obklopovat při cestě do Zvánovic a zejména při překonávání zalesněného hřbetu nad nimi, za nímž leží Ondřejov. Poté již máme před sebou otevřenou krajinu. Některé výhledy při závěrečném úseku směřujícím do Senohrab na vlak, jsou potěšením pro oko i pro mysl, jiné navozují myšlenku na návrat do lesního šera, kam ještě nedorazila lidská činnost. Při nějaké další cestě se do uklidňujícího zeleného přítmí opět jistě dostaneme a proto i cesta může být cíl.

Tomáš Dvořák

Diskuze k článku

Zobrazuji příspěvky 0 – 0 z celkem 0: (reagovat)