Literárnívýtvarná příloha

Jak brouci k drbátku přišli a jiné verše

Petr Dušánek

Jak brouci k drbátku přišli

Nad lesem - letadlem se vznesem
na kraji lesa - letadlo už klesá
uprostřed louky - podvozek lechtá brouky

Na frontě

Dva muži ve zbrani
hlídají frontální rozhraní
z jedné‚ strany Rus
z druhé‚ Maďar

hlavně míří vpřed
jen zmačknout
cvak-bum-prásk

letí patrona za moře
vstříc dálkám
vstříc hrudi

hrudi na druhé‚ straně
hrudi jiné‚ barvy
jiné-originální!

Zelinářskorybářská

Koukej koukej
už to zelí nekrouhej
nebuď přece hloupej
tamhle plave ouklej-ouklej

Návštěva úřadu

Není světla nademnou
Snad mám už zelenou
Lepší než červená z nosu
Upadám stále do patosu

Bahno – bláto všude kolem
Teče horem dolem
Jak já tohle vyčistím
Svoje gatě pojistím

Zajdu si já do spořky
Dám si předtím dvě kořky
U přepážky poklábosím
Gulometem všechny skosím

Ukradnu si na Nový

Jak si hrají děti v neděli odpoledne

Sedí děti na zápraží
panence tam nohu škvaří

Koulelo se koulelo

Koulelo se koulelo
Zelené vajíčko
Chtělo se mu na výlet
Podívat se na balet

Koukalo se na bednu
Vidělo - Janu a Alenu
Kolotaly na špičkách
Ve štíhlých lodičkách

Vajíčko se kutálelo
Zpívalo a vyvádělo
Nedávalo pozor na cestu
Nakřáplo se o vestu

Neprůstřelná byla vesta
Kéž by narazilo do těsta
Ze skořápky se něco klube
Co to asi bude ?

Tygr? Bagr? Né Hroch v trenýrkách

Podkroví

Budu bydlet v podkroví
reuma se mi obnoví
klouby budou vrzať
mě to bude mrzať

Ztráty na kolejích

Nedávno mě zaskočil fakt
proč nad kolejema visí drát
vydal jsem se do neznáma
hledat odpovědi na taj mezi náma

Ať pídil jsem se sebevíc
nenacházel jsem stále nic
až jednou jsem se odhodlal
u trati v křoví jsem se uschoval

Mašinky okolo svištěly
v zatáčce zas mizely
odpověď byla v nedohlednu
né já se nevzdám – já nepodlehnu

Až v noci přišla bába s košem
jde věšet prádlo – no ovšem
košilenky v řadě plápolaly
jede vlak – do skla nabouraly

Z rána bába odjela
vlakem do Berouna dojela
zašla k okénku nálezů a ztrát
že prádlem ověsila drát

Z okénka košile jí vydali
ach ty byste ani nepoznali
byly krásně vyžehleny
10 Korun – výlohy jsou zaplaceny

Pochybuje-li ještě někdo o trolejích
Zkuste pověsit prádlo na kolejích
Jen pozor občas jezdí vlaky
Ztráty na kolejích – sem tam ňáký

Černý pátek

Vkrádá se k nám strach
překročil už práh
jako kdyby pách
obligací krach

Há-dvě-Ó

Voda v řece
jako dav lidí
proudem popoháněná
vpřed - dolů
nekonečně se valí
do moře - do hrobu
nakonec se v mrak vypaří
jako duše odcházející
volná vstříc novému
nepoznané ji čeká
jako nový život člověka

Mlask

Chlapci vyrašil beďar
Křičí brečí naříká
Krása se mu ztratila
Mami mami – já jsem obluda

Máma chlapce výská ve vlasech
Chlácholí – pláče – Proč děcko je obluda?
Má to asi hlubší příčiny
Ona není zcela bez viny

Maminka je svědomitý rodič
Nechce býti situaci dlužná
Vytáhne na pomoc literaturu
Pátrá jakou na to kůru

Chytí vřídek mezi palce
Za chvíli bude měnit barvu
Tři- dva – jedna – prásk
Ten zas ale Mlask

24.2.2001

Blbost

V čem se skrývá neuvěřitelná lidská blbost
v čem že to ta blbost tkví
v čem jiném než v nás
v nás samých a v nikom jiném

Přiznejme si že blbí jsme my a nikdo jiný
neschazujme vinu na špatné počasí
na husu
na vysoký krevní tlak

řekni si rovnou „TEN BLB JSEM JÁ“

Pokec s Vladimírem Iljičem

Dneska jsem potkal Lenina
rozlil mu pivo do klína

Dáme si na mě panáka
on se z toho rozplaká

Vladiku to jsi rebel?
Nebul – tak se seber!

Čtení z teploměru

Vždyť je jenom půl páté
Až bude hodin šest
kočky začnou kvést

Až bude na teploměru sedum
bude hodně květům
květy stárnou rychle
už vypadají zplihle

Jsou z nich plesnivá jablka

24.2.2001

Rozjímání nad smyslem života

Nač a zač je mládí
Stále se jenom krátí
Právě proto je to krásné
Veselé - smutné ale krásné
Ještě jednou budu mlád
Až důchodcem budu rád
Neuvidím neuslyším barvy
Furt na tom budu líp než krávy

Snad neskončím na jatkách

24.2.2001

Blízkovýchodní otázka

Kdo je žid
je kryt
bankovním kontem

Kdo je arab
je srab
když nevybouchne

4.7.2002

Kalkulace

kdo kalkuluje s penězy
je skrblík

Kdo kalkuluje se životem
je bůh

kdo kalkuluje se smrtí
je hrobník

kdo kalkuluje s láskou
je děvka

kdo kalkuluje s neštěstím
je pojišťovák

kdo kalkuluje s čísly
je kalkulačka

4.7.2002

Šikula

Nakreslila čárku - čárku
pochvalme Klárku - Klárku
vdyť tam má kárku

Místečko

Piju piju pivečko
mam na to místečko
je v rohu pod obrazem
ani nevím co je na něm

když já tam vysedávám
výhled na něj nemám
kamarád mi tvrdí
že je tam strdí

Nikdy se na něj nekouknu
jinak realitou vybouchnu
co když je tam žralok
chyt bych z toho amok

Já radši dál pivuju
letos za 14,50 kupuju
příští rok za 15
další už za 16

Ač pivko zdražuje
člověk furt ho kupuje

4.7.2002

Požár

Ze stohu se kouří
cigáro do kola krouží
Hoří - Hoří
volejte hasiče

Bílá inteligence

Jdu po ulici opodál stojí partička
po zádech přebíhá mi mráz
v každé ruce palička
toť inteligentů sraz

Říkají si národa elita
bílá liga ta tu vládne
vzdej se - hoď flintu do žita
černá tma už bledne

Hlavu jako zrcadlo
boty pevný - hotová skála
Ty vládnout - by dopadlo
Zem by byla bílejm malá

Jak se budit

Sním-li o životě šťastném
potřebná je notná dávka fantazie
sním-li o tom jak se mít
nazbývá než ve snu žít

Rád bych poznal ten blažený stav
kdy by vše bylo jasné
rád bych zažil rozbřesk
zatím znám jen stesk

Jednou se však probudím
závěsy roztáhnu do široka
jednou se však proberu
pohlédnu z okna - vánkem se ožeru

Bůžkův hlas

Ve snu objevila se mi představa
malý - roztomilý bůžek.
Co tu ale dělá ta postava?
sedí - kouká je to pěkný bůček.

Z ničeho nic promluvil
že prý jmenuje se Lao-ci
na pokec jen se zastavil
na to spustil nekonečné keci.

Vyprávěl o zemi vzdálené
z které ho vyhnali
domy jsou prý spálené
chrámy se už rozpadly.

Apeloval na moje psyché
ať roznesu mezi náma
že bude velké mecheché
kam příjde i Dalai Láma.

Říkal o něm že je nej mezi člověky
jeho duše a myšlení je věčné
jen jeho tělo tu není na věky
čas od času musí hledat jiné.

Vyprávěl o tajích jejich moudra
které skrývá záhady jiných realit
jimiž jsou schopni proniknout do jádra
jablko s koněm propojit.

Pak začal se ztrácet - slábnout jeho hlas
již přestal jsem plně vnímat
pomalu jsem se vracel do šedivých mas
jen jsem se stále nemohl hýbat.
Byl jsem osvícen!!!!!!

Krok

Prohlédnout chtěl jsem si krajinu
jak ubíhá dál pod nohama
prohlédnout si butýrek - hlínu
to stihnout jen mezi krokama

Kamínek na kamínku ležel
já viděl šedivou plochu
vidět jen jeden to jsem chtěl
však zem byla stádo hrochů

Diana v „rádiu“

Přišla k nám do klubu Diana
jé - to je žůžo - ta je úžasná
nebýt její vřelé pomoci
propadli bychom se do noci

Diana ta má grády
všichni maj ji rádi
Diana každého dostává
i mrzout rychle roztává

Již rok kope za náš tým
na počest skládám tenhle rým
nechci svůj idol ztratit
v rádiu 91.9 zase ladit

Dianu si naladím
puritány naprudím

Okamžik

1. Na náměstí - place světské slasti
v davu lidí - toužícich po plném pupku
člověk - rozporuplné povahy

2.Chaos,stres přemáhá duševní klid
neorientuje se ve zmatku věmů a zážitků
Co poponáší mysl výš k věčné moudrosti?
Snad vztek vybízející k překonání
k trumfnutí skutků těch kteří přinášejí tíži
vkrádající se nepohodu - narušení homeostáze
alfi a omegi našeho žití
stavu ve kterém se nacházíme po porodu
po - hlavně před - prenatálním stádiu
žití - před žitím - tím neprůchodným labirintem
Snad nikdo - ani Einstein - nenašel cestu ven
východ na světlo poznání - rentgenu duší
kdo dosáhne východu může být oslepen
omámen nárazem pravdy
kdy realita je tíživější než slastné balamutění
které přichází ruku v ruce s tmou života
chodby utíkají neůprostně vpřed - uprchnout nelze
jen značku - kostru - zanechat je naším údělem
dál je tabu - místo nikým neohmatané
ani sám Pán Bů(h) zde nezanechal šlápotu
Kdo jen mohl zkonstruovat nakonečné bludiště žití?

1. Ta osoba se rozhodla zkoncovat
stačí natáhnout budík - tik - tak
prásk - bum - plesk - je konec!
v bludišti je velká značka - kupa kostí

Obluda

Z hlouby stínu za rohem
velké dřevěné budovy
spatřil jsem se s okem
vím že patřilo Pavlovi

Můj omyl byl hluboký
oko bylo rudě podlito
panenky mělo široký
duhovku – jak nablito

Komu ale patřilo?
Jaká obluda to mohla být?
Jen mě krátce spatřilo
ve stínu zůstalo se krýt

Nevím – asi jsem srab
že jsem se neodvážil za ním
vždyť to mohl být krab
z kraba mamuta dělá stín

Jarní probuzení

Když zachází slunce
na západě tvoří obrazy
plné něhy a pohlazení
lásky a pochopení
s nímž jen matka umí milovat.

Však je tu nejistota
že již nevyjde
že nebude více svítit nad hlavou
že nebude rodit další život
vše skončí - pohltí mě temno
mrazivé - nekonečné nic
již nenajdu cestu dál
spletí nástrah a falše!

Snad to byla jen noční můra
co přelétla aby narušila snění
o krásných zítřkách
kdy nebudu již svázán
obmotán úmělými konvencemi
příčící se přirozenosti
porušující vyšší kosmické zásady!

Proč být jako jiní

Co z toho mám
proč ze sebe dělat co nejsem
měj svůj styl a nebudeš potřebovat jméno
líbí se ti velké lejno na hlavě?
DEJ SI HO TAM!!

Maš rád když tě kouše kůň v kapse?
Navoz si tam trávu
dej si tam aspoň dva
jednomu je smutno…

No tak vzpruž se a jdi do divadla v dupačkách!
Zbourej školu špendlíkem…
Udělej si v hlavě sloní útulek…
JEZ POLÍVKU LŽÍCÍ !! !!

Psycho

Poskakujíc na pravé noze
drbal se na uše
hopsal a řval
že je to hustý
že je to fajn.

Přišel na něj amok - byl v ráji
v pošahaném světě - nepochopitelném
byl v realitě zajímavé tak
že by pohltila i šneka
byl zážitek pozorovat!

Závidím a obdivuji otevřenost
s níž mi poodhalil své Já
zbožňuji um odvázané zábavy
která nenechá chladným nikoho…
Přemýšlím o záhadách duše
o tom tajemnu v nás…

První setkání

Záblesky jasné svíští tmou
lámou se a narovnávají
jak prolétnou kapkou stou
která smáčí trávu vysokou
z níž vynořil se přízrak

Zvláštní to postava
tvarů jak z jiného světa
z dáli za obzorem
kam naše mysl nesahá

Nenahání strach - není se čeho bát
on určitě nekouše - on neškrábe
Óó ten je roztomilej jak mončičák
vždyť on mi chce pozdrav dát:
„Nazdar člověče jak se máš
já jsem Alienskej Mikuláš!“

Vůl

Proč tohle?
Proč zrovna tohle?
Proč zrovna tohle slovo?
Stojí ve větě častłji než „A“!

Co v sobě skrývají tato tři písmenka?
Proč má tento kastrát osum pádů?
Proč né třeba skopec nebo valach?
Proč Vůl?

Bože - jestli jsi - tak mi zodpověz
tyto všetečné otázky…
Dej mi řešení jak se toho slova zbavit
promiň - ty si klepeš na hlavu
káraš mě!
Neboj se Ty Vole - ja už to neřeknu

Rek

Za soumraku na břehu řeky
potkal jsem dva pseudo reky
holou halvu-bomra měli
feťáku na mě kleli

oni jsou hodní-všichni maj je rádi
s cikánama - feťákama nejsou kamarádi
klacky zuřivě hrozili
strach v řeku rozlili

proud pomalu šíří zkázu
nepohodlní spadnou ze srázu
jiní plynu se načuchaj
pleško přestaň - už si nehraj

Vždyť jsi rasista

Rodiná sešlost

Zástup pozůstalých
nad hrobem teskní
nad hrobem se raduje

Děd vydechl - umřel
v cimře bude fraj

Po obřadě o kus dál
smuteční kvas se dál
dobrého jídla - jak od krále
vína plný džbán

Děd vydechl - umřel
v cimře bude fraj

Alkoholu plná krev
hlavu pomate
od slov není k činům daleko
z veselí mela nastane

Děd vydechl - umřel
to vám byla hostina!

„Smyčka“

Krouží nebem letadlo
vytváří obrazce z par
pravidelné jak notové linky
jenže trochu zaoblená
podle toho kam se mu zachtělo
jednou sem podruhé tam nato onám
až z toho liliový květ vznik
jemný a lehký jak pouťový balónek
co ulétne když přetrhne se šňůrka
která ho poutá s rukou chlapce
roztomilého -s výrazem malého rošťáka
co létá celé dny po lese a vyvádí věci
kterým se nedá říct jinak než klukoviny
ty úžasné činy malých hrdinů
bojujících za svět spravedlivější
za sebeurčení - za místo soukromé
kde mohou vystavit své suvenýry
kořisti svých dobyvačných tažení
proti hochům z okolních zemí
se kterými válčí v uzavřeném lomu
bitevním poli - aréně
kde jen nejsilnější utkat se mohou
skřížit zbraně vyrobené z harampádí
válejícího se v pangejtech okolo cesty sem
která vine se vzhůru mezi skalami
jako had co se obmotává kol stromu
nebo jako striptérka protahující se u tyče
lesklého zaobleného zrcadla
jenž pitoreskně deformuje její obraz
uvádějící v smích i brundibára
který včera prolil kýbl slz
za smrt své nejdražší - milované
která zhynula v troskách tryskáče
co se pokoušel kreselit na nebe svými parami

Ufo

Kde jsi ufounku - příteli můj
proč už se neukážeš - já vím že jsi
já vím že jsi, ale nevím kde
které to světýlko na obloze to je?
že by tohle nebo snad tamto či to vlevo!
ne já vím tamto blikající či snad tuto!
no tak ukaž se už a podej si se mnou ruku
nebo máš snad ploutev?
pozvu tě na čaj nebo máš radši pivo?
já vím ty přeci piješ bagry s tatarkou!

Jméno: Petr Dušánek
Narozen: 12.4. 1982 kdesi v Praze
Bytem: Kdesi za Prahou

Ač dislektik, disgrafik, ale ne Dis. pokusil jsem se v letech končícího milenia ve dnech strávených na gymnáziu o nesmelé říkanky, někdy verše. Myšlenky většinou nejsou příliš hluboké, někdy vyloženě bez 3. rozměru.
Snad mé řádky mohou pobavit, rozesmát, ale i pobouřit, od toho slova jsou! Snad nikdo mě nepošle do haj..., a když už? Tak alespoň oklikou!
Mé veršovací období se samovolně utlo s koncem střední školy a další studium směřuje zcela opacným směrem. Třeba je to ale nábližka, kde pochopím ten 3. rozměr.