Vážení a milí čtenáři těchto stránek!

„Devatenácté století bylo stoletím páry“, říká se v jednom známém českém filmu. Bez větší nadsázky můžeme dodat, že jedním z určujících faktorů společenského vývoje pak byla lokomotiva. Se svobodnějšími poměry začal člověk více cestovat a poznávat místa, kam se původně podívat nemohl. Díky vlaku a lokomotivám se vzdálenosti mezi lidmi zkrátily a možnosti po všech směrech zvětšily. Železnice v českých zemích se může honosit faktem, že hustotou tratí patří na světovou špičku. Také přežívá železniční kult. Znám hodně zanícených, kteří se zajímají o současné i historické tratě. Jízdy historických vlaků navštěvuje velké množství nadšenců. Někteří možná vzpomínáte, že rocková skupina Toyen, jenž se dokázala prosadit v médiích i za hranicemi naší země, kdysi věnovala zmizelým železnicím s jistou nostalgií dokonce celé album. Ze zájmu o železnici, který jsme vyjádřili i v minulých číslech, rozhodli jsme se jí věnovat více i tentokrát.

Kdo někdy jel vlakem, tak ví, že se během cesty velice často vytváří zajímavé komunikační rozhraní, které formuje základ k mnohdy pozoruhodným hovorům, zprostředkujícím záplavu nejrůznějších osudů. Železnice tak má vedle významu dopravního výrazně komunikační charakter. A na toto téma se nesla i naše anketa.

Na loňském karlovarském filmovém festivalu jsem se zájmem shlédl film Motocyklové deníky s Gael García Bernalem v hlavní roli, který se nedávno dostal i do našich kin v rámci Projektu 100. Byl jsem tím, který se stavěl proti zařazení tohoto filmu do každoroční přehlídky filmové klasiky. Pochopitelně chápu pohnutky, s nimiž bylo dílo brazilského režiséra Waltera Sallese o mladém Ge Gevarovi zařazeno. Jedná se o komerčně velmi dobře uchopitelné téma, které asi upozorní na akci a přiláká diváky do kinosálů i na ostatní filmy přehlídky. Bolest je v tom, že se jedná o nepříliš kvalitní film, na který si oproti vedle něj uváděným klasikám za několik let málokdo vzpomene. Proč budí tolik zájmu nyní? Odhlédneme-li od již zmíněné snahy ze strany organizátorů filmové Stovky, kterým lze za unikátní akci především poděkovat, nabízí se nám film o vyzrávání kontroverzní osobnosti, která významně zasáhla do historie jihoamerického kontinentu, ale zároveň v našem pohledu ztělesňuje nedemokratický živel, který na rukou nese krev obětí komunistické revoluce. Che se stal možná trochu kuriózně vizuální ikonou, která zdobí hruď lidí, kteří často ani nevědí, komu že patří obličej jenž je zdobí. Možná je to také výpovědí současného světa založeného z velké části na vizuálním a znakovém prožitku. V rubrice Polemika a Kritika přinášíme diskusi, kterou vedli mladí historikové s redaktorkou časopisu Respekt v návaznosti na její recenzi zmíněného filmu. Možná bude i pro Vás tato diskuse důvodem k zamyšlení a impulsem k písemnému či jinému vyjádření. A aby mohli polemizovat všichni čtenáři našich stránek, a nejen k tomuto tématu, tak vězte, že velice brzy zpřístupníme diskusní fóra pod každou naší rubrikou. Doufám, že čtenáři budou této možnosti hojně využívat.

Rubrika Polemika a Kritika je tentokrát plná nejrůznějších námětů na diskusi. Polemickým článkem kolegy Sommera pokračujeme v tématice médií a nenechali jsme stranou ani aktuálně probíhající olympijské hry v Turíně.

Sportu, železnici a filmu se týká i náš rozhovor, tentokrát s hercem Jaroslavem Duškem. Rozhovor je to plný nadsázky a humoru, ale pro někoho i netradičních postřehů a názorů.

Nemohli jsme nechat stranou návštěvu polského prezidenta Kaczyńského v České republice a přinášíme článek kolegů Kavky a Procházkové komparující politickou situaci v Polsku a Česku.

A jistě v aktuálním čísle Revue Dialog naleznete i další články, které vás zaujmou a strávíte s nimi čas vyplněný inspirací a podněty k přemýšlení.

Váš Dominik Hrodek

DIALOG…Jaroslav Dušek

„Dřevěničář.“ Rozhovor s Jaroslavem Duškem

Jaroslav Dušek ve filmu Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Foto: archiv

Dominik Hrodek

„Člověk by se měl identifikovat především se svojí duší…,“ říká herec, scénárista, pedagog a klaun Jaroslav Dušek (45). Při našem rozhovoru v kavárně nad řekou mne zahrnul přívalem slov a občas v sobě neutajil šoumena a zdatného improvizátora. Častá nadsázka se prolínala s hrou slov, které lze jen těžko zaznamenat do textu. Mluvili jsme o jeho rolích železničáře či sportovního fanouška či o jeho vztahu ke k divadlu, filmu a klaunům. Přiznal se, že ho zajímají nečekané a skryté obsahy slov. (celý článek)

Železnice

Anketa železniční

Vlak jako komunikační prostor

1. Zapřádáte často hovor se spolucestujícími? Pokud ano - na jaké téma nejčastěji?

2. Co děláte, když Vás spolucestující chtějí vtáhnout do hovoru a Vám to není příjemné?

(celý článek)

Na železnici dějou se věci

Středoevropská realita. Vlaky Eurocity sestavené z moderních vozů výrazně zlepšily úroveň dálkové osobní dopravy na tuzemských kolejích. Česká lokomotiva vyrobená v Plzni, patřící německým drahám, vede veze soupravu maďarských vozů do Prahy.

Foto: archiv

Tomáš Dvořák

Na železnici dějou se věci/ na dráze jsou zaměstnáni švarní mládenci… informuje nás jedna novodobá kramářská píseň. O první části tvrzení, že na železnici se pořád něco děje, se nebude přít asi nikdo. Druhá část o švarných mládencích se zase setká se souhlasem většiny těch, kteří mají s cestováním vlakem více zkušeností. Podíváme-li se na pokusy přeměnit českou železnice na moderní dopravní prostředek na úrovni doby, je proměna železničního personálu jedna z nejnápadnějších. Na dráze jsou zaměstnáni pochopitelně i ženy, ale všichni mají slušivější uniformy než za časů socialistické modré armády. Výrazně se zlepšilo i chování vůči cestujícím a člověk si často může připadat jako vítaný zákazník. Pochopitelně se najdou výjimky, stejně jako před rokem 1989 nebyli všichni průvodčí hrubiáni. (celý článek)

Vznik turnovsko-kralupsko-pražské dráhy

Marek Škorvaga

Nejstarší parní železnice byla uvedena do provozu roku 1825 v Anglii a měřila 13 kilometrů. V následujících letech se železniční síť rychle rozšiřovala a během několika desetiletí se díky vlaku nejen zcela proměnil dosavadní časoprostor, ale jeho vlivem se rozvíjel průmysl, byly sjednocovány trhy a prolamovány sociální bariéry. Ačkoli zde bylo nebezpečí, že by železnice mohla do jisté míry ohrozit vyhlídky českého národního obrození (propojení s Německem, komunikace v němčině), převládla euforie a nový vynález pronikal i na území Českého království velmi rychle. Již roku 1828 byl uveden do provozu český úsek koněspřežné dráhy mezi Českými Budějovicemi a Lincem a další tratě na sebe nenechaly dlouho čekat. Postoj Rakouského státu k „železniční otázce“ byl však nejednotný a po celé 19. století kolísal mezi neregulovanou volnou soutěží a masivními státními intervencemi. Ve čtyřicátých letech začal stát vytvářet základní síť drah s ohledem na hospodářské zájmy. (celý článek)

KulturaSpolečnost

Nová publikace o Slezsku

Marek Krejčí

Koncem minulého roku se na knihkupeckých pultech objevila publikace Rudolfa Žáčka „Slezsko“. Na první pohled se jedná o pěkně vypravenou publikaci, slibující na téměř dvěstě stranách stručný přehled historie regionu od pravěku do počátku 21. století uvozenou geografickým vymezením území a zakončenou historicko-zeměpisným přehledem slezských knížectví a pro ediční řadu nakladatelství charakteristickým (a sympatickým) pokusem o encyklopedické shrnutí informací o popisovaném území. Kniha vyšla v tisícovém nákladu a vzhledem k nakladatelským poměrům lze předpokládat, že na určitou dobu zůstane základním kompendiem, k němuž se bude zájemce uchylovat pro poučení o slezských dějinách. (celý článek)

PolemikaKritika

Novináři – aristokracie mediální éry?

Vítězslav Sommer

Jedním z frekventovaných témat poslední doby je otázka svobody slova, většiny médii v podstatě redukována na problematiku „novinářských svobod“. Ať se v mezinárodním měřítku jedná o případ nešťastných karikatur nebo v českém prostředí o údajné pokusy o omezování svobody slova ze strany politiků, vždy je jako hlavní argument zdůrazňován klíčový význam nezávislých médií pro fungování demokratické společnosti. S tímto názorem nelze než souhlasit. Pochyby se však vynořují tehdy, kdy je pouhá kritika novináře ze strany politika považována za útok na tyto základní demokratické svobody. Pochyby jsou pak nahrazeny vážnými obavami, když anonymními mediálními společnostmi vybraní a placení žurnalisté získávají neformální politickou autoritu jdoucí mimo jakékoliv klasické demokratické struktury. Jsou to ty případy, kdy se z „hlídacích psů demokracie“ stávají její hrobaři. (celý článek)

Achillova pata letošních zimních olympijských her

Hokejový pantheon z Nagana

Foto: archiv

José Provazník

Chtělo by se mi vyprávět (mně, starému cynikovi) o tom, jak jsem byl dojat neuvěřitelným finišem Katky Neumannové, která si ve svém úplně posledním olympijském závodě zajistila nesmrtelnost. Chtěl byl umět vylíčit, jak jsem v emočním poblouznění stíral slzy, když jsem viděl její malou roztomilou holčičku, jak se vrhá své vítězící matce kolem krku. Dále bych se rád pozastavil u tragikomického okamžiku české běžecké štafety, která podle všeho mohla bojovat o medaili. Leč bohužel, díky hloupé chybě svého manažera Květoslava Žilčíka, jenž opomněl napsat na čtvrtý úsek Miroslava Šperla, doběhla hluboko v poli poražených. Měsíce tvrdého tréninku přišly vniveč. Stačí jedna nepozornost a sny o medaili z nejprestižnější sportovní slavnosti na světě se rozplynou jak pára nad hrncem. (celý článek)

Problémy týdeníku Respekt

Tomáš Kavka, Marta Edith Holečková, Felix Xaver

Téma vyrovnávání se s komunistickou minulostí se na stránkách naší Revue již objevilo. V prosincovém čísle jsem, v eseji o Ostalgii, připomínal fakt zabřednutí české společnosti do jednostranného odsuzování všeho, co bylo, a z toho pramenícího nebezpečí zbožštění období komunismu pro budoucí generace. Myslím, že toto téma stále nevyčpělo a jsem rád, když se najde ještě někdo další, kdo zastává podobný názor. Nejenom šéfredaktor tohoto časopisu, ale i já se občas ocitnu v kavárně a vášnivě debatuji. V jedné takové jsem se ocitl i s Felixem Xaverem. Bylo a je mnoho věcí, na kterých se spolu neshodneme, nicméně na výtkách vůči nezávislým mediím, zakládajícím si na své nestrannosti a chovajícím se jinak, ano. Oba si myslíme, že se takto projevuje třeba týdeník Respekt, který především v intelektuálnější části společnosti požívá aureoly „pravdomluvce“. (…) Do sporu s tímto týdeníkem se dostal počátkem ledna 2006 výše zmíněný Felix Xaver, když spolu s historičkou Martou Edith Holečkovou reagovali na několik článků Respektu dotýkajících se historické reflexe. V rubrice Polemika a kritika otiskujeme jejich dopis, jakož i následnou internetovou diskuzi, kterou vedl Felix Xaver s jednou z autorek, jichž se dopis dotýkal. (celý článek)

DIALOGStřední Evropa

Polsko-česká budoucnost

zamyšlení nad výsledky návštěvy Lecha Kaczyńského v Čechách

Polský prezident Lech Kaczyński

Foto: REUTERS

Lucie Procházková, Tomáš Kavka

Na 17.–19. února si naplánoval návštěvu České republiky Lech Kaczyński. Jeho pobyt zaujal především vřelým přijetím u Václava Klause. Třetí svobodně zvolený polský prezident si s naší hlavou státu přímo notoval. Blízkost jejich názorových stanovisek naplnila po několik dnů stránky tisku. Diskutovalo se o budoucích užších vazbách obou států, které by se od zmíněné návštěvy mohly odvíjet. Konkrétními argumenty shody se stal důraz na silnou roli národního státu a právně ostrakizované postavení homosexuálů ve společnosti. Skutečnost, že by bilaterální spolupráce stála zrovna na těchto dvou bodech vznáší onu polemiku. Na rozdíl od katolického Polska není pro průměrného Čecha otázka registrovaného partnerství nijak zásadní. Jak se vztahy vyvíjí v posledních patnácti letech novodobé historie, jestli je česko-polské sbližování politicky reálné na bázi nejen výkonných, ale i zákonodárných orgánů tak bude obsahem tohoto diskusního příspěvku. (celý článek)

DIALOGGenius locomoti

Ganzem po Mazurách

Trať Bartoszyce - Bagrationovsk. Trať Bartoszyce (Bartenstein) - Głomno (Glommen) - Bagrationovsk (Pr Eylau) je splítka širokého a normálního rozchodu. Vpravo vidíme souběžnou vlečku na překladiště a do starých skladových areálů, které se nacházejí v těsné blízkosti hranic.

Foto: Jan Pešula

Jan Pešula

Co si představit pod slovem Mazury? Pro většinu lidí je to krajina luk, lesů a jezer na severu Polska, ideální místo pro plavání, plavby na plachetnicích, pěší a cyklistické výlety. Zároveň je to i oblast s pohnutou historií, kde se po staletí mísily vlivy pruské, německé, polské a v posledním století i ukrajinské a ruské. Po staletí vedli Poláci a Němci zápas o nadvládu nad Mazurami a sousední Warmií, původně obydlenými staropruskými kmeny. Z historie je snad nejznámější bitva u Grunwaldu 1410, které se účastnil i Jan Žižka - a ztratil tu jedno oko. Němečtí rytíři zde utrpěli zdrcující porážku a Polsko získalo na několik staletí vládu nad východním Pruskem. V 17. a 18. století ovšem polský vliv upadal a oblast se na další staletí stala součástí Pruska, později Německa. A asi by si tento charakter udržela, nebýt druhé světové války. Dnes patří jižní část Polsku, sever Rusku a lidé, kteří zde žijí, sem přišli v naprosté většině až po roce 1945. (celý článek)