Kulturaspolečnost

Několik poznámek k hodnocení a prezentaci současné české architektury

Architektura je v současné době sledovaným odvětvím. V době rozvoje stavebnictví a hladu po novém bydlení je doslova módní se o ní bavit. Na knižním trhu existuje velké množství obrazových publikací a časopisů, konají se výstavy a udělují ceny. To všechno je jistě pozitivním trendem, neboť společnost potřebuje mít v tomto ohledu příklady, které vedou ke zlepšení kvality života, bydlení a také pracovního prostoru. Nepochybně důležitým rozměrem je vytváření rozmanitosti vzešlé z nových možností. Proto je nutné brát velmi vážně, jakým způsobem se ke společnosti dostávají informace z tohoto odvětví v českém prostoru. Rozhodně by architektura neměla působit dojmem soutěže o toho, kdo postaví nejčistší a nejlepší kostku. V jednom z loňských čísel jsme se v Revue DIALOG zabývali otázkou kvality současné české a středoevropské architektury. Nyní se zaměřme na prezentaci výsledků architektů za poslední rok. Vedle zmíněných barevných obrázků jsou totiž před nás postaveny všelijaké otazníky a poznámky.

Grand Prix Obce architektů k překvapení mnohých získala novostavba Bytového domu, který postavili architekti Karel Scheib a Tomáš Velinský v Praze na Petřinách.

Foto: Obec architektů

Nejprve ke Grand Prix Obce architektů 2006

V polovině května byly opět jako každým rokem uděleny Grand Prix Obce architektů a nutno říci, že po slavnostním večeru nelze skrýt rozpaky. Jestliže jsem v loňském roce v několika poznámkách ke GP OA měl možná přehnaně kritický pohled na jisté části hodnocení české architektury, pak letos se (nejen) můj kritický pohled, jak ještě naznačím, o to více prohloubil. Ale postupujme po pořádku.

Do letošní soutěže se přihlásilo 109 prací. Znovu musím zopakovat, že cena vychází z projektů, které byly zkolaudovány v loňském roce, a které byli přihlášeny tvůrci. Už tento samotný fakt bohužel hodnocení značně limituje. Je sice pochopitelné, že kdyby Obec architektů volila jiné řešení – zde se nabízí varianta nominování staveb porotou či jakousi akademií odborníků – měla by to mnohem komplikovanější a spojené z větší prací, než když se soutěžící přihlásí sami a Obec přijde „jen“ s členy mezinárodní jury, která o cenách rozhodne. Přeci jenom by měly jisté mantinely existovat, aby nebyla nominována kdejaká latrína.

Samotné rozhodování takové jury je příčinou k další poznámce. Producenti z firmy Foibos, která zajišťovala celou akci nám sdělili, že členové mezinárodní poroty navštívili pouze něco přes dvacet staveb. Podíváme-li se blíže na oceněné stavby, pak mne (ne)překvapuje, že je ve více případech spojuje dálnice D1 (samotná je už stavební památkou). Praha – Humpolec – Brno + rodinný dům nedaleko Karlštejna. A geograficky vyčuhují jen jižní Slavonice. Porota má na své rozhodování hříšně málo času (konkrétně porota „úřadovala“ ve dnech 23.-26. března), takže se není co divit. Bohužel ani na setkání s novináři ani na slavnostním předání cen se nikdo z mezinárodní jury nedostavil, takže jsme se nedozvěděli podle jakých kritérií se rozhodovalo a podle jakého klíče byly naplánovány návštěvy staveb. On již samotný způsob prezentace prací ze strany přihlášených autorů limituje rozhodování poroty. Dokumentace je značně hubená, vlastně zeštíhlená na plakát ke každé stavbě obsahující fotografie s nákresy, přičemž kvalita jeho zpracování záleží na samotných předkladatelích. Plakáty jsou potom na výstavě nabídnuty ke shlédnutí veřejnosti.

Výstavní expozice Karel IV. Císař z Boží milosti... byla unikátním projektem, který jistě zaslouží uznání. Prostor citlivě reflektoval (i když mohl být velkorysejší) vystavené předměty a dával expozici jednotný a výrazný charakter. Přesto si kladu otázku, proč právě výstava na Pražském hradě získala cenu za interiér. Podobně byla udělena tato cena už v loňském roce. Cožpak v soutěži nejsou žádné skutečné interiéry?

Foto: archiv

Prezentaci cen zajišťuje vedle výstavy katalog přihlášených prací, takže je možné alespoň v základní podobě portfolia porovnat přihlášené stavby a jejich ocenění či neocenění. V něm je bohužel s výjimkou těch oceněných věnována každé jedna fotografie s popiskem.

Již v loňském roce mi nebylo jasné, proč ocenění za interiér připadlo výstavnímu prostoru (tehdy Příběh Pražského hradu), byť v podobě Čestného uznání. V letošním roce se situace opakovala jen s tím rozdílem, že autoři instalace unikátní výstavy Karel IV. Císař z Boží milosti… si odnesli Cenu. Považuji to za nepochopitelné. Krátkodobě řešený výstavní prostor přeci není to samé jako interiér, který řeší veškeré stavební úpravy, je trvalejšího rázu apod. Ale to bych se již opakoval. Výběr nebyl pro porotu nijak široký, neboť se zúčastnilo třináct prací, přesto bylo z čeho vybírat. Nabíledni je srovnání s cenou Český interiér 2006 vyhlašovanou Design centrem ČR o měsíc dříve. Také zde se přihlašují tvůrci sami a také zde vybírá vítěznou práci porota. Vítězná práce získá oproti GPOA finanční odměnu. Ze 43 soutěžních prací (oproti 13 do Grand Prix) vybrala porota zcela právem vynikající Dům s ateliérem od architekta Zdeňka Fránka, který se přihlásil i do Grand Prix, tam však neuspěl. Jako doplnění dodejme, že u „designérských cen“ se ještě uděluje Cena UVU ČR, kterou letos získal architekt Marek Štěpán za interiér kostela sv. Kateřiny v Ostravě – Hrabové. Obě ocenění byla prezentována na výstavě spolu s oceněními Vynikající výrobek roku 2006, kterou pořádalo DC ČR. Vyšel i katalog.

Dům s ateliérem v Brně, jehož autorem je Zdeněk Fránek. Výrok poroty oceňující Český interiér 2006 zněl: Porota oceňuje silný prostorový a materiálový koncept oproštěný od závislosti na dokonalosti provedení. Návrh svým pojetím vybočuje z řady finalistů velkorysým řešením a jistou mírou hrubosti, která umocňuje celkový dojem.

Zdroj: Design centrum ČR

Ale zpět ke Grand Prix OA. Poznámka další míří směrem ke kategoriím, ve kterých nebyla ocenění udělena vůbec. Je pochopitelné, že pokud se příkladně v kategorii Výtvarné dílo v architektuře přihlásili jen 3 objekty, je pak těžké srovnávat váhu ocenění s kategorií Novostavba, v níž se objevilo 57 staveb. Přesto se domnívám, že vzhledem k faktu, jakým se objekty do soutěže dostanou, měla by komise jedno dílo ocenit alespoň Čestným uznáním, obzvláště v případě, že se jedná o tři velice kvalitní díla. Snad jen pro zajímavost jmenujme Neprašova Haška na Žižkově nebo pomník Otto Wichtrleho od Michala Gabriela, Olega Hamana a Jany Podpěrové v Praze 6. Nezbývá než apelovat na výtvarníky, aby se více přihlašovali.

Podobně tomu bylo také u několika dalších kategorií. Pokud se totiž budou nadále udělovat ocenění dosavadním stylem, má význam otázka, zda-li by nebylo lepší kategorie změnit nebo úplně zrušit.

V kategorii Krajinářská architektura a zahradní tvorba (5 přihlášených) opět porota neudělila cenu a přesto ministr životního prostředí považoval park pod zámkem ve Frýdku-Místku za natolik zajímavý, že mu sám v rámci slavnostního večera GP udělil ministerskou cenu. Pochopitelně v tomto případě hrají roli i další faktory a aspekty (oficiálně „dílo s výraznými ekologickými aspekty“). Samotná architektura, pokud se honosí přívěškem dobrá a vynikající, by měla brát ohledy na ekologii a práci s krajinou. Nemluvě o zmiňované kategorii, kde je to jasné.

Další čestné uznání si odnesli MIlan Rak. Libor Rydlo, Iveta Raková a Alexander Skalický za rodinný dům v Mořině. Porota ho hodnotila jako příklad minimalistického rodinného domu s nízkým rozpočtem poukazujícím na možnosti využití jednoduché dřevěné konstrukce v bytové výstavbě.

Foto: Obec architektů

Jiný úhel pohledu se nabízí v „neoceněné“ kategorii Urbanismus. V cenách udělovaných v rámci Grand Prix není místa pro zatím nerealizované projekty. Ty nejsou přijímány a tedy ani hodnoceny, což je kupříkladu v zahraničí přijímáno s rozpaky. Právě v kategorii Urbanismu je problematičnost viděna asi nejvíce. Výše nabízené otazníky ještě doplňuji dalším, neboť se táži, jestli by nemohly být ceny namísto dosavadních kategorií strukturovány také dle realizovanosti projektu na straně jedné a projektových návrhů (studií) na straně druhé. Pak by dostaly prostor i projekty, které jsou zajímavé, v mnohém inspirativní, avšak za daných podmínek (finančních, prostorových…) a v daném momentu nerealizované či nerealizovatelné. Spojení zajímavých či unikátních projektů s Grand Prix by nepochybně ceně prospělo a projektům v jejich prezentaci také. Zájemci nejen z českého prostoru, ale také ze světa by získali možnost nahlédnout pod pokličku architektury u nás a investoři by měli rovněž větší přehled. Prezentace takových projektů by pomohla dalším architektům a projektantům. Jako příklad slouží ona kategorie Urbanismus, v níž byly letos přihlášeny pouze čtyři projekty, což je lehko odůvodnitelné. Urbanismus spočívá často ve větší míře na projektech, než v jejich úplném naplnění – realizaci. Zachování kategorie je v každém případě v nynějším rozvržení cen a praxi jejich udělování více jak sporná.

Cenu za rekonstrukci divadla Reduta na brněnském Zelném trhu dostali architekti Antonín Novák, Petr Valenta, Radovan Smejkal, Eduard Štěrbák, Miroslav Melena. Zpráva poroty zní: Historický objekt Reduty, spojený s divadelní tradicí již od 17. století, vybídl architekty k vyvolání dialogu mezi původní substancí stavby a novodobými intervencemi, které se záměrně odlišují technickým charakterem a minimalistickou výtvarnou formou. Dílo také ukazuje příkladnou integraci architektury se soudobým výtvarným projevem.

Foto: Obec architektů

Ještě poznámka k porotě a k vyhlášení cen nejvyšších. Loňskou porotu nesporně táhl její český zástupce Zdeněk Lukeš. V letošní byl přítomen Vladimír Šlapeta. Český zástupce má v kolektivu jury mimo klasické porotní funkce ještě jednu komplikovanější. Jeho úkolem je informovat ostatní kolegy ze světa o stavu české architektury, zajímavých projektech a konfrontovat je s přihlášenými v soutěži, které by měl rovněž asi dobře znát. Nejsem si jist do jaké míry se dařilo prof. Šlapetovi takto spolupracovat s členy letošní poroty. Jejími členy byli nositelé zvučných jmen, kteří mají za sebou jisté úspěchy a zkušenosti, v čele poroty zasedl Zvi Hecker z Izraele.

Za nejlepší stavbu honosící se cenou Grand Prix OA porota překvapivě vybrala barevnou a členitou bytovku z pražských Petřin od architektů Karel Scheiba a Tomáše Velinského z ateliéru ANTA. Realizaci, která by se v přehledu loni postavených staveb spíše krčila v pozadí. Je s podivem, že nezabodovaly některé favorizované práce typu Rekonstrukce mlýna v Dobré Vodě Lipnické.

Očekávanější rozhodnutí přinesla cena, kterou získali architekti z ateliéru DRNH - jmenovitě Antonín Novák, Petr Valenta, Radovan Smejkal, Eduard Štěrbák, Miroslav Melena - za obnovu brněnské Reduty, prostoru přes několikeré vyhoření prosyceného a zatíženého historií, neboť zde koncertoval ve svých jedenácti letech Mozart, později tu působil divadelník E. F. Burian či Jiří Mahen. Autoři pro daný prostor našli moderní tvarosloví, které je přesto s historií místa v pevném souladu. Původní výzdobu například vhodně zastupují nástěnné malby nebo ornament v podlaze od brněnského malíře Petra Kvíčaly.

Možná by nemusela porota integrovat tolik zvučných jmen klasiků architektury. Spíše by se Obec architektů vedle nich měla pokusit získat ke spolupráci v současnosti působící významné architekty, české i zahraniční. Znovu se ptám, nebyla by vhodnější alespoň kombinace poroty a stálé akademie? Cenám, které jsou letos poprvé pořádány spolu s Českou komorou architektů by taková změna jistě přinesla důležitou prestiž.

Humpolecký rodinný dům Plecháč od Luďka Rýznera dostal Čestné uznání v kategorii Novostavba. Unikátní projekt byl již mnohokráte na stránkách tisku publikován a patří k tomu nejlepšímu, co se u nás za poslední dobu postavilo.

Foto: archiv

Prestižním oceněním je každým rokem Cena za celoživotní dílo. Letos se laureátem stala architektka Věra Machoninová, která spolu s manželem (zemřel v roce 1990) je (spolu)autorka mnoha velkých, veřejných staveb. Mezi nejznámější patří obchodní dům Kotva v Praze nebo hotel Thermal a festivalové kino hotelu v Karlových Varech, které ožívají zejména během karlovarského filmového festivalu. Manželé Machoninovi nesměli z politických důvodů od sedmdesátých let publikovat ani se účastnit architektonických soutěží. V devadesátých letech však Věra Machoninová obnovila původní Ateliér Alfa. K jejím nejnovějším realizacím patří centrální náměstí ve Štětí a centrum města Jablonce nad Nisou. Věra Machoninová se dodnes zabývá i interiérovým designem.

Samotné předávání cen by pak mohlo být také lépe organizováno, aby bylo i pro laického diváka stravitelnější. Takto bylo shledáno málo svižným, nepříliš zajímavým a divákovi mnoho nedávajícím. Česká televize se rozhodla o cenách a jejich udělování natočit krátký dokument, jehož vysílání je avizováno do podzimních časů. Na záznam předávání cen se prostor zatím nenašel, ale v případě jeho dramaturgického ozvláštnění by se vysílací čas třeba našel. Společnost je architektuře a její prezentaci nakloněná.

A ještě jednou prezentace – Ročenka Česká architektura 2004/2005

Jiné řešení prezentace výsledků českých architektů poskytuje nezisková organizace Prostor – architektura, interiér, design. Ta již několik let, rok co rok vydává ročenku Česká architektura. Výběr prací zahrnutých v ročence je vázán vždy k přelomu let. V rámci této publikace vždy vyzve jednoho významného architekta nebo člověka pohybujícího se v kruzích s architekturou a designem spojených, aby vybral to nejlepší, co podle něj v posledním roce v této oblasti v České republice vzniklo. V loňském roce vybíral Jan Jehlík, letos výběr šťastně padl na Jana Stempela, architekta, který v minulosti působil ve slavném libereckém SIALu, jako začínající architekt. V letech 1991 až 2004 byl spolumajitelem známého studia A.D.N.S., nyní má svou architektonickou kancelář. Zcela naplňuje charakter středoevropského architekta, neboť přestože žije v Praze, narodil se na Slovensku a studoval v Maďarsku. Jeho dědeček byl Němec. Říká, že „je typický středoevropský mix“. Jako takový je schopen vůči dění ve své profesi uplatnit určitý odstup a nadhled. V rozhovoru otištěném namísto úvodu se svěřuje se svými kritérii, která uplatňuje při posuzování architektury. „Dům by měl být pro lidi. Proto jsem se snažil vybírat domy do ročenky podle toho, jestli jsou jejich uživatelé šťastni, „říká. Rozhovor doplňuje fotografiemi jím vyzdviženými stavbami ve střední Evropě.

Rekonstrukce mlýna v Dobré Vodě Lipnické

Foto: archiv

Výpravná publikace každoročně zahrnuje něco přes třicet staveb a je vlastně jakousi neformální soutěží. Za rok 2004/2005 v ní objevujeme konkrétně dvaatřicet staveb nejrůznějšího zaměření. Jsou zde nejenom rodinné a bytové domy (převažují), jejichž úroveň se obecně v posledních letech výrazně zlepšila a je na ně zaměřena největší pozornost, ale také třeba nová hasičská stanice v Plzni (architekti Dragoun a Ulč), brněnská kavárna Café Onyx architektů Hrůši a Pelčáka, turistická lávka v Rádle od architekta Vanera, trochu netradiční sklad dřeva v Jizerských horách (Rajniš, Amblerová) nebo kamenná rozhledna na vrchu Brdo v moravských Chřibech (Sládeček) oceněná v loňských Grand Prix OA. Posledně zmiňované potvrzují, že je dobré vnímat architekturu i v kontextu krajiny. Publicista Petr Volf, který se podílel i na tvorbě ročenky (publikoval zde rozhovory) si všímá, že „se kvalita architektury v té či oné zemi pozná ne podle nablýskaných administrativních budov, v nichž jsou velké firmy ochotny utopit stamilióny, ale v drobných stavbách, na které narazíme tam, kde bychom to nečekali. To je právě příklad lávky umožňující symbolicky nástup do Jizerských hor nebo rozhledny, k níž se člověk dostane jenom pěšky.“ S tímto postřehem nelze než souhlasit.

Ve srovnání se soutěžemi typu Grand Prix OA nebo Nový domov roku (vypisuje ČKA s MMR) se objevují některé stejné stavby charakteru rodinných domů (př. RD v Mořině – Rak, Raková, Rydlo, Skalický). Své místo zde nalézá výše zmíněná rekonstrukce mlýna v Dobré Vodě Lipnické architektky Lucie Kavánové, patřící svou minimalistickou koncepcí, začleněním v krajině u rybníka a využitím materiálů k tomu nejlepšímu, co v loňském roce u nás tohoto charakteru vzniklo. Ke konci roku je datována realizace Lábusova ateliéru v pražské Podbabě, tedy další vynikající práce. Ocelové fasády zde reprezentuje nejen známý humpolecký Plecháč, ale vynikající rekonstrukce areálu firmy Podzimek a synové v Třešti. Mohli bychom ve výčtu pokračovat, ale rozhodně lepší je knihou listovat.

Město Litomyšl jako investor dlouhodobě spolupracuje s významnými českými architekty Josefem Pleskotem, Gustavem Křivinkou a Alešem Burianem na kultivaci svého životního prostředí, což je jistě velmi chvályhodné a k příkladu následující. Jan Stempel do ročenkového souboru vybral hned tři stavby v Litomyšli, v odborných kruzích kladně hodnocený Bytový dům A5(Pleskot a spol.), zastřešení zimního stadionu a dostavba domova mládeže (obě Burian – Křivinka).

Česká architektura 2004 /2005

Repro: Prostor - architektura, interiér, design

V ročence, jak již bylo řečeno, nejde o výběr sestavený komisí ze zaslaných prací, ale o výběr pořízený jedním odborníkem. Hlediska zde mohou být subjektivní, ale jak se v posledních letech ukazuje, spíše se jedná o velice zvládnutý soubor reprezentativních výsledků architektury na území České republiky. Tím, že prezentuje několik desítek staveb, lépe kopíruje stav současné české architektury než kdejaká cena. Nepochybným faktorem je, že ročenka rovnoměrněji pokrývá celou republiku. A to na barevných fotografiích a s průvodním popisem… a dvojjazyčně!

Každoročně publikované práce doplňují rozhovory s významnými osobnostmi současné české architektury (Švácha, Reimann či Jiřičná a Kaplický apod.), soupis důležitých událostí, soutěží a výčet udělených ocenění na daném poli. Jako bonus je přiloženo CD s ročenkami let minulých. Jedná se o jedinečný projekt v oblasti prezentace architektury a designu, ze strany o.p.s. Prostor nikoliv však o jediný. Vzpomeňme na objevnou Šváchovu publikaci Česká architektura a její přísnost vydanou před dvěma lety stejnou organizací.

Dominik Hrodek

Členy mezinárodní jury Grand Prix Obce architektů byli letos profesor Minoru Takeyama z Japonska, arch. Benedetta Tagliabue ze Španělska, arch. Richard Polom ze Slovenska, děkan Fakulty architektury VUT v Brně prof. Vladimír Šlapeta a arch. Zvi Hecker z Izraele, který byl předsedou poroty.

Více o rekonstrukci brněnské Reduty:
http://earchitekt.cz/index.php?PId=1954&KatId=9
Prostor – architektura, interiér, design:
http://www.prostor-ad.cz