| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
DIALOG
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Po stopách praotce českého loutkového divadlaO Matěji Kopeckém, významném loutkáři první poloviny 19. století, si můžeme přečíst mnohé v literatuře. Neméně zajímavé je však vydat se na místa, kde tento kočovný divadelník nalézal klidnější okamžiky mezi jistě vysilujícím putováních po štacích více či méně umělecky nadpozemských i ryze světských. ![]() Matěj Kopecký na kresbě Mikoláše Alše Matěj Kopecký se narodil roku 1775 v rodině potulného kejklíře ve východočeských Libčanech ležících nedaleko Hradce Králové. Na připomínku slavného rodáka se konají v listopadu v obecní hospodě v Libčanech loutkářské přehlídky. Pokud se tam vydáme za typicky nepřívětivého, vlhkého listopadového počasí, můžeme při malém putování do blízkých Osic, rodiště tvůrce nápěvu české národní hymny Františka Škroupa, dobře pochopit, že na cestách bývalo kočovným divadelníkům nelehko. Významné místo v Kopeckého životní pouti představují jihočeské Mirotice. Kopecký si vzal za ženu zdejší rodačku Rozálii Holzäpfelovou. Manželé bydleli u jejích rodičů nedaleko kostela sv. Jiljí, kde byli roku 1795 oddáni. O působení Matěje Kopeckého v Miroticích se můžeme dozvědět více v místní expozici věnované také dalšímu významnému rodáku Mikuláši Alši. Z Mirotic nás příjemná cesta přes rozsáhlé lesy dovede do Písku. Tam byl Kopecký ve svých 23 letech – tři roky po svatbě – povolán k vojenské službě u pěšího regimentu. Vojenskou uniformu oblékal patrně až do roku 1809. Jeho přímá účast v napoleonských válkách je v rovině úvah a spekulací. Písek se ovšem váže i ke Kopeckého umělecké činnosti. Písecký krajský úřad mu v srpnu 1818 (uvádí se i 1819) vydal povolení provozovat loutkové divadlo a Kopecký vydal na nekonečné putování po celých Čechách od jedné štace ke druhé. Z jeho snad až 15 potomků se loutkovému divadlu věnovali i synové Josef, Václav a Antonín. Následovat Kopeckého po všech jeho cestách podniknutých během několika desetiletí, kdy hrál na nesčetných místech se jeví jako velmi obtížné, spíše nemožné. Poněkud jednodušší, třebaže dosti fyzicky náročné je překonat buď pěšky nebo lépe na kole Písecké hory a dostat se tak přes Albrechtice do Týna nad Vltavou. Tam si můžeme odpočinout, stejně jako Matěj Kopecký, jenž na místním hřbitově odpočívá od roku 1847. Přesné místo jeho hrobu není známé, nicméně místo jeho poslední štace připomíná symbolický památník u zdi hřbitovního kostelíka. ![]() Pomníček na hřbitově v Týně nad Vltavou, kde je Matěj Kopecký pohřben Foto archiv Zbývají- li nám ještě síly, vydáme se do nedalekých Kolodějů nad Lužnicí. Matěj Kopecký tady prožil poslední týdny svého života u přítele Václava Šonky a také zde zemřel. Kopeckého pobyt v Kolodějích připomíná pomník od Jana Jiříkovského. Pro cestovatele plné života se skýtá možnost vyrazit dále podél Lužnice třeba do Bechyně. Vnímavé čeká cestou jistě nějaké divadlo – loutkové či opravdové. Protože cesta je vlastně cíl. Tomáš Dvořák
|
Revue Dialog. Kulturně společenská revue pro střední Evropu. Vydává sdružení STRED -- Středoevropský dialog, http://dialog.stred.org, dialog
stred.org.
Šéfredaktor: Dominik Hrodek. Zástupce šéfredaktora: Tomáš Kavka. Technický redaktor: Jan Vršovský.
Vedoucí rubrik: José Provazník (Polemika&Kritika), Jan Richter (Kultura&Společnost) Tomáš Dvořák (Genius loci, Genius locomoti), Tomáš Kavka (Střední Evropa), Jan Očenášek (Osobnost, Historické okénko, Studie).