Vážení a milí čtenáři těchto stránek,
je to už rok, co jsem se k Vám obracel ve svém editoriálu Revue DIALOG vůbec poprvé. Za ten rok prošel časopis mnoha změnami, podařilo se nám stabilizovat redakční okruh, stále vylepšujeme kvalitu stránek a příspěvků. Publikované články se dostávají mezi větší a větší množství z vás.
Nyní máte před očima jubilejní dvojčíslo. Věnovali jsme se více divadlu, takže zde naleznete rozhovor s klasikem české malé divadelní scény Jiřím Suchým. A protože začal s uměleckým projevem jako příslušník základní vojenské služby v armádě začátku padesátých let, sbírá hostorické vojenské přilby a je autorem kultovního filmu šedesátých let (původně divadelní hry) Kdyby tisíc klarinetů, dovolili jsme si zařadit také rozhovor našeho redaktora a milovníka literatury Jan Očenáška s armádním důstojníkem na jistě stále ožehavá témata, která vojenské velení ve střední Evropě trápí.
V poslední době klidné vody české reflexe vlastní komunistické minulosti rozvířil, alespoň v některých kruzích, senzačně nalezený několikahodinový záznam procesu s Miladou Horákovou. Že v případě vykonstruovaných politických procesů šlo o nastudované a pečlivě připravené divadelní představení snad nemusí být dodáváno. Jestliže jako klišé často působí výroky našich politiků o bitvě na Bílé hoře, pak srovnání procesů padesátých let s „barokním divadlem“ v podobě staroměstské exekuce je možná namístě. Tématu se více věnoval kolega Sommer. Také článek Tomáše Kavky Politická vražda ve slévárně hliníku, zařazený do tematické rubriky Ad, tentokrát trocho provokativně nazvané „Národ sobě“, odkazuje na padesátá léta a na vraždu Milady Horákové, neboť je pozvánkou na představení Gottwald versus Horáková, které se unikátním stylem věnuje stinné stránce našich dějin v rámci divadelního projektu Perzekuce. Zajímavé divadelní projekty se představily také na festivalu ve Vídni, informuje nás o tom Hanka Zimmerhaklová.
V zemích českých i na Slovensku se blíží parlamentní volby. Nechceme se nijak zařadit do předvolební kampaně a příliš komentovat boje politických rivalů, ale rozhodli jsme se analyzovat chování médií, které beztak již delší dobu sledujeme, v předvolební kampani. Média vyzvedla nad pětiprocentní hranici jeden politický subjekt, který se hlásí k ekologickému programu. Ale jak že je to s ekologickými iniciativami, které jsou nepolitické a nevládní ve střední Evropě? V prvním příspěvku avizovaného seriálu na toto téma přinášíme článek Marka Škorvagy o Greenpeace.
V Polsku už parlamentní volby byly, ale politické vody rozhodně neuklidnily, ba spíše naopak. Na současné Polsko nabízí pohled redakční spolupracovnice Pavla Kreuzigerová.
V polovině měsíce se udělovaly ceny Grand Prix Obce architektů a my byli jako každý rok u toho. Takže jsem nezapomněl ani na rubriku Kultura a společnost, kde přinášíme zamyšlení nad prezentací současné moderní architektury a designu u nás. Pochopitelně to není všechno, naleznete tradiční rubriky Genius locomoti, Osobnost a také další pokračování komiksu Děti kakaové skvrny. Vedle toho zaměřte prosím pozornost koncem měsíce května na oddělení Glos, kde budou jednotliví členové redakce každý den ve svém zápisníku glosovat současné události. Upozorňuji také na novou možnost reagovat v každé rubrice na články v ní publikované.
V čísle, které právě čtete, zaměřte pozornost na Literární a výtvarnou přílohu. Publikujeme zde sociálně zaměřený komiks našeho spolupracovníka Daveho.
A protože v budoucnosti plánujeme se více zaměřit na současnou středoevropskou a evropskou literaturu vůbec, vypisujeme soutěž o nejlepší název naší nyní občasné, v budoucnu pravidelné, Literární a výtvarné přílohy. Název by měl vycházet ze zaměření naší revue a z důrazu na dialog v kontaktu s čtenářem. Cena za vybraný název bude ve formě knižního dárku.
Ale dále už je seznamování se z novým číslem/dvojčíslem plně na vás. Přeji hezký májový čas.
Dominik Hrodek
Diskuze k článku |
|
Zobrazuji příspěvky 0 – 0 z celkem 0:
(reagovat)
|
 Jiří Suchý Foto: Dominik Hrodek Dominik Hrodek
„Jsem optimista…a divadlo budu dělat dokud mne nohy do něj donesou…a možná i potom se tam nechám odvést,“ říká o sobě Jiří Suchý (1931), herec, zpěvák, textař, režisér, dramatik, výtvarník a ředitel divadla Semafor. Sešli jsme se v jeho divadle Semafor a šli si povídat do nedaleké kavárny. Pan Suchý vyprávěl o dětské touze být klaunem a komikem, o zálibě v groteskách, klaunech, anglickém humoru a americké hudbě. A jak že se dostal k divadlu…? Přečtěte si náš rozhovor. (celý článek)
Jan Očenášek
Po rozhovorech s umělci, novináři nebo vědci si redakce uvědomila bolestnou absenci podobné reflexe ze strany příslušníků našich ozbrojených složek. V jejich rukou (a někdy nejen v nich!) leží osud naší vlasti v případě jejího ohrožení. Uvědomili jsme si dluh našich médií k těmto budoucím hrdinům a rozhodli se, že se vypravíme za jedním z nich. Podmínkou samozřejmě bylo, aby tento, nebojím se říci, krásný člověk měl kariéru nejen přede sebou, ale aby byl rovněž schopen širší reflexe v otázce našich ozbrojených složek. Po kratším hledání a debatách s Ministerstvem obrany a Generálním štábem AČR jsme se rozhodli pro muže, který plně odpovídá našim výše vzneseným požadavkům. Naše volba padla na velitele 91.pěšího pluku dislokovaného dočasně v Českých Budějovicích plk. Schrödera. Pan plukovník k naší nemalé radosti s krátkým interview ochotně souhlasil. (celý článek)
Vítězslav Sommer
Pořádání politických procesů založených na vykonstruovaných obviněních je výsadou všech nedemokratických politických režimů. Byly využívány pro odstranění skutečných, potencionálních či domnělých politických protivníků. Nejkřiklavější případy mocenského zneužití justice a jejího přeměnění v politické divadlo na téma „zločin a trest“ jsou známy z prostředí Sovětského svazu a jeho satelitů. (celý článek)
Tomáš Kavka
Projekt pod názvem Perzekuce běží již rok. V jeho rámci již byly inscenovány dvě hry poodkrývající, násilím prosycené, vyrovnávání se Čechů s německou menšinou po druhé světové válce. Prvně jde o případ krvelačné pomsty českých občanů vsi Postoloprty na rodině místního německého továrníka pod názvem Porta apostolorum, po druhé o příběh osvětlující divoký německý odsun z Brna 30. května 1945, nazvaný Útěcha polní cesty. Dalším projektem, který vstoupil na divadelní jeviště, zkonstruované v bývalé fabrice (poeticky La fabrice), kde se sléval hliník, v transformujících se ulicích Holešovic, je inscenace Horáková ×Gottwald, zastavující se u problému asi nejznámější české politické vraždy vůbec. (celý článek)
 Středoevropský divadelní festival ve Vídni Hanka Zimmerhaklová
V záplavě populárního divadla velkých i malých scén se tak trochu ztratil velice zajímavý počin, který může být jistou alternativou k současnému divadelnímu umění. Jde o festival, který se snaží představit divadlo kompletně z perspektivy autorů, herců ale i diváků.
Takto by se dal uvést Středoevropský divadelní kolotoč ve vídeňském divadle Brett, který nabídl na počátku března více než dvě desítky představení, ale rovněž scénická a autorská čtení, pódiové diskuse a výstavy. (celý článek)
 Bratři Sürücü, kterak je zachytila črta v soudní síni. Foto: archiv Tomáš Kavka
Vražda za zneuctění člena rodiny, za případnou nevěru nebo jenom za opuštění starých rodinných a posléze celospolečenských tradic. Ze starých dobrých evropských tradic máme vjem o těchto druzích zločinu spojen především s prostředím mafiánské Sicílie, popřípadě lze pojem rozšířit na území ostrovů středozemního moře jako Kréta nebo Malta. Z těchto končin se do obecného povědomí dostal pojem vendeta, označující rodinnou pomstu. Případ, který v nedávné době vzbudil rozruch v německé společnosti nebyl případem vendety, nicméně také přišel ze Středozemí, tentokráte z Turecka a jednalo se o nesplnění rodinného rozhodnutí o provdání a životě jedné z dcer rodiny. Nad případem hodně vypovídajícím o patriarchálním charakteru východní společnosti, který patří do komplexu problémů dopadajících, s proměnou obyvatelstva západu i na Evropu a jeho ohlasy, jakož i dalšími událostmi minulého měsíce se chci zamyslet v následném článku. (celý článek)
Marek Škorvaga
Po měsících zimního spánku (a v některých případech i po několika letech) se naši politici, jako by politi živou vodou, probudili a začali podbízivě hýřit sliby. Blíží se totiž volby do Poslanecké sněmovny. A tak se denně dozvídáme, že důchodci budou mít vyšší důchody, rodiče nové přídavky na děti, zaměstnanci vyšší mzdy a zaměstnavatelé nižší daně. Všechny věcné problémy jsou odsouvány na vedlejší kolej a ke slovu se dostává populismus, manipulace s fakty a snaha zesměšnit konkurenci. Dokonce již došlo i na facky. Vše je podřízeno úspěchu, který rozhoduje o legitimitě moci na další volební období. Předvolební kampaň i samotné volby tak trochu připomínají reality show, kdy kandidáti na politické funkce představují baviče, kteří mají hlasujícího přesvědčit o svých kvalitách. A tak někteří přesvědčují a jiní spíše baví, jak nejlépe umí. Někdy je to k pousmání, jindy spíš k pláči, ale také dost často bez jakéhokoli obsahu. (celý článek)
 Grand Prix Obce architektů k překvapení mnohých získala novostavba Bytového domu, který postavili architekti Karel Scheib a Tomáš Velinský v Praze na Petřinách. Foto: Obec architektů Dominik Hrodek
Architektura je v současné době sledovaným odvětvím. V době rozvoje stavebnictví a hladu po novém bydlení je doslova módní se o ní bavit. Na knižním trhu existuje velké množství obrazových publikací a časopisů, konají se výstavy a udělují ceny. To všechno je jistě pozitivním trendem, neboť společnost potřebuje mít v tomto ohledu příklady, které vedou ke zlepšení kvality života, bydlení a také pracovního prostoru. Nepochybně důležitým rozměrem je vytváření rozmanitosti vzešlé z nových možností. Proto je nutné brát velmi vážně, jakým způsobem se ke společnosti dostávají informace z tohoto odvětví v českém prostoru. Rozhodně by architektura neměla působit dojmem soutěže o toho, kdo postaví nejčistší a nejlepší kostku. V jednom z loňských čísel jsme se v Revue DIALOG zabývali otázkou kvality současné české a středoevropské architektury. Nyní se zaměřme na prezentaci výsledků architektů za poslední rok. Vedle zmíněných barevných obrázků jsou totiž před nás postaveny všelijaké otazníky a poznámky. (celý článek)
Pavla Kreuzigerová
Polská politika je v poslední době v médiích poměrně frekventovaným tématem a to i v Česku, jehož média se zahraničí, především postkomunistickým zemím, věnují jen okrajově. Ponechme stranou otázku jisté povznesenosti těchto „zrcadel společnosti“ nad problémy zemí, se kterými máme v mnohém společný osud. Věnujme se spíše tomu, čím si Polsko vysloužilo tuto pozornost. (celý článek)
Marek Škorvaga
„Předvolební zápolení nečekaně vyneslo do popředí mediální pozornosti Stranu Zelených. O důvodech tak strmého nárůstu preferencí strany, která až do letošního roku zajímala pouze málokoho, by se dalo dlouze spekulovat. Zdá se však, že důvodem zájmu není hlavní pilíř jejího volebního programu – ochrana životního prostředí. Ekologie je totiž téma, které českého voliče příliš neoslovuje a spíše se vůči němu vyhraňuje. Důvodem je pravděpodobně i činnost některých ekologických organizací na našem území. Následující článek je pokusem o zamyšlení nad činností největší z nich – Greenpeace.“ (celý článek)
Tomáš Dvořák
 Matěj Kopecký na kresbě Mikoláše Alše O Matěji Kopeckém, významném loutkáři první poloviny 19. století, si můžeme přečíst mnohé v literatuře. Neméně zajímavé je však vydat se na místa, kde tento kočovný divadelník nalézal klidnější okamžiky mezi jistě vysilujícím putováních po štacích více či méně umělecky nadpozemských i ryze světských.
Matěj Kopecký se narodil roku 1775 v rodině potulného kejklíře ve východočeských Libčanech ležících nedaleko Hradce Králové. Na připomínku slavného rodáka se konají v listopadu v obecní hospodě v Libčanech loutkářské přehlídky. Pokud se tam vydáme za typicky nepřívětivého, vlhkého listopadového počasí, můžeme při malém putování do blízkých Osic, rodiště tvůrce nápěvu české národní hymny Františka Škroupa, dobře pochopit, že na cestách bývalo kočovným divadelníkům nelehko. (celý článek)
Vítězslav Sommer
Umělci řazení k české meziválečné avantgardě se nejednou octli v centru prudkých politických sporů. Propojení umění a ideologie bylo v prostředí levicově orientovaných intelektuálů neobyčejně silné. V průběhu meziválečného období se přední zástupci levicové kultury několikrát dostali do samého středu politického boje, případně své umělecké snažení podřídili určitým politickým zájmům. Stačí si vzpomenout na roli S. K. Neumanna jakožto vůdčího představitele Svazu komunistických skupin během procesu formování KSČ či jeho působení v agitpropu komunistické strany. Nelze pominout ani silný proud tzv. proletářského umění. Nejvýznamnějším případem střetu uměleckého světa se světem politických doktrín je kritické vystoupení 7 spisovatelů během rozkolu KSČ v roce 1929 a následné reakce stranického aparátu a uměleckých kolegů. (celý článek)
Vyšlo v Knižnici Dějiny a současnost, NLN, Praha 2005.
Tomáš Kavka
Michel Agulhon je řazen mezi historiky školy Annales a profiloval se na kulturních dějinách 19. století. Leitmotivem jeho celoživtoního díla je zpracování vývoje symbolu francouzské republiky – Marriany. Proměny Francie promítající se v měnícím se významu Marriany, a s ní i ideálu ženskosti v průběhu dvou století až do toho současného, provázela Agulhona celých třicet let. Současně, s přeměnou Marrianny do symbolu její moderní podoby, vznikly i eseje týkající se zrodu jiného, možná dalšího dlouhodobě udržitelného mýtu – prezidenta a tvůrce současného prezidentského systému páté republiky – Charlese de Gaulla. (celý článek)
|
květen 2006
Jiří Suchý
… „Národ sobě“
stred.org.
Šéfredaktor: Dominik Hrodek. Zástupce šéfredaktora: Tomáš Kavka. Technický redaktor: Jan Vršovský.
Vedoucí rubrik: José Provazník (Polemika&Kritika), Jan Richter (Kultura&Společnost) Tomáš Dvořák (Genius loci, Genius locomoti), Tomáš Kavka (Střední Evropa), Jan Očenášek (Osobnost, Historické okénko, Studie).