DIALOGGenius locomoti

Tramvaj do stanice pípa

Vydat se na tramvají na cestu do stanice Touha se můžeme s Tennessee Williamsem a přitom není nutné opustit divadelní sál. Pokud se vydáme na cestu tramvají s Eugenem Brikciusem, musíme se trochu více zapojit, co se vlastního pohybu týče, ale zase naše zážitku budou v mnoha rovinách. Mohli jsme se o tom přesvědčit na Literárním výletu 11 nazvaným Praha Jaroslava Haška. Akce podpořená několika subjekty domácími i zahraničními, z nichž nejviditelnější byl Plzeňský prazdroj, byla jedním slovem vynikající.

Kdo se o vycházce dozvěděl a dostavilo se parného pondělního odpoledne na střechu paláce Lucerna určitě nelitoval. Nezvyklý a velmi působivý pohled z unikátní první železobetonové stavby v Praze byl počátkem řady nevšedních zážitků. Rekonstrukce obrazu Josefa Lady představující rvačku ve vesnické hospodě byla zcela v duchů happeningů, jimiž je Eugen Brikcius proslulý. Ve stejném duchu se odehrála i rekonstrukce zapomenutí potomka v kočárku před kavárnou Hlavovka novopečeným otcem a manželem Jaroslavem Haškem. Spisovatele, který už mnoho desetiletí není mezi námi, zastoupil velmi zdařile jeho vnuk. Náměstí Míru pod kostelem Sv. Ludmily se dostalo nezvyklé dominanty v podobě obřího zásnubního prstenu symbolizujícího místo Haškovy svatby s Jarmilou Mayerovou. Následné vypuštění vzduchu ze žlutého gigantu mělo symbolizovat postupné splasknutí manželského života Haškových. Pomyslíme-li na fakt, jak dlouho se musel prsten plnit vzduchem a náklady na jeho výrobu, chce se nám říci téměř klasickou větu z díla bohéma poněkud mladšího – to muselo dát takovou práci a přitom je to taková… Ale k zapamatování příhody z Haškova život včetně jejich následků to určitě napomůže.

Procházka pak pokračovala do vinohradské vily Českého rozhlasu, kde po poněkud drsném pochodu rozpálenými ulicemi se účastníci díky hojnému občerstvení rychle zotavili a mohli sledovat další dění. Spád událostí už nezadržitelně směřoval k nevídané jízdě nevšední tramvají. Ovšem o to v další vydání. Zatím se spokojíme s častí cesty, která ovšem již sama o sobě představovala pozoruhodný cíl.

Tomáš Dvořák