Vážení a milí čtenáři těchto stránek,

střízlivě soudím, že světem nyní hýbou všelijaké vášně, a v naší blízkosti jsou to především vášně fotbalové a politické. Vášně jsou pochopitelně různé a k červnovému horku jistě patří také ženy, víno a zpěv, jak se alespoň říká. Ne jinak tomu bylo v šedesátých letech, na které v úvodním rozhovoru vzpomíná „Čech z Vídně“ básník Eugen Brikcius. Člověk, který má rád dobré víno, opěvuje ženy, je obratným vypravěčem a mystifikátorem. Jeho esejistické knížky jsou plné záměrně rozpustilých, rozverných a ritualizovaných formulací a odvažují se k roztodivných mystifikacímí, při nichž je vlastní literární text interpretován a konkretizován jako samotný konceptuální akt. Ani v našem rozhovoru tomu nebylo jinak. S Eugenem Brikciusem absolvovali někteří redaktoři RD již tradiční Literární výlet, tentokrát po Praze po stopách Jaroslava Haška. A mohu říci, že to byl výlet vydařený (Genius locomoti).

V šedesátých letech začínal slovenský výtvarník Rudo Sikora, který nyní vystavuje svá pozoruhodná a často rozměrná díla v pražské Národní galerii. Díla jsou to výjimečná, v novější tvorbě se zde snoubí vzpomínky na šedesátá léty s trendy meziválečné avantgardy a vyrovnávání se s dnešním světem. Své postoje vysvětluje Sikora v krátkém rozhovoru, který nám poskytl před vernisáží ve Veletržním paláci. Najdete ho v Literárně výtvarné příloze. A propo, přemýšlíte milý čtenáři nad novým názvem této přílohy?

Všude se slaví Mozartovo výročí, ale na jiného světově proslulého jedince a rodáka z Čech se trochu pozapomíná. Jeho teorie a metody byly nejdříve velmi kontroverzní, později velmi módní. Porušil mnohá tabu. Ač se dnes zdá, že část jeho hypotéz nebyla zcela správná (přeceňoval zřejmě například vliv sexuality), značná část jeho názorů na léčení lidské psychiky platí dodnes. Ano jde o rodáka z Příboru, který vzbudil mnohé vášně, Sigmunda Freuda. Narodil se právě před sto padesáti lety. Snad jste nepřehlédli pražský projekt Sigmund Freud 1856-1939. Život – sen, v jehož rámci se také dražily „Fredovy pohovky“ od studentů VŠUP v Praze, designérů a design studií. Jednu z nich navrhoval kupříkladu také Maxim Velčovský.

Vášnivým člověkem byl bezesporu první neoficiální velvyslanec Spojených státu v Československu, jak se mu bezprostředně po roce 1989 říkalo, Frank Zappa. Osoba, která by měla mít v Čechách alespoň sochu, v litevském Vilniusu ji už delší čas má. I on tedy byl v ústředí zájmu, a rovněž díky koncertu bratrů Dweezila a Ahmeta Zappových v Praze. Ti, kteří jste „Tour de Frank“ navštívili, můžete své dojmy zkonfrontovat s kolegou, jenž byl na koncertu také přítomen.

Rubrika Kultura&Společnost se věnuje dvěma znamenitým muzeím, která jsou vhodně zasazena do krajiny a stojí za letní navštívení. Památník Lidice má konečně kvalitně zpracovanou expozici na světové úrovni. Místo tohoto charakteru si ji víc jak zaslouží. Na Hořice jsme už jednou upozorňovali a činíme tak po právu znovu.

A protože povolební jednání v některých středoevropských státech jsou vášnivá, nemůže být rubrika Střední Evropa bez politiky. A vedle toho recenze a anotace na knížky a nové pokračování kreslených Dětí kakaové skvrny.

Pokud jste se rozhodli alespoň na chvíli odpočinout svým očím od sledování napínavé hry v míč, případně se odreagovat od analyzování povolebních jednání, která už dočista vyčerpala a narovnala vaše mozkové závity, udělali jste jistě správný krok tím, že jste zavítali opět na stránky Revue DIALOG. Zde sice příliš informací o fotbalovém mistrovství světa nenajdete, přesto ani tak se fotbalu a politice tentokrát nevyhnete (což je dobře). K současnému dění svými názory a postřehy průběžně přispívají naši redaktoři v rubrice Glosy&Komentáře.

Přeji příjemné čtení ve dnech horka a vášně

Váš Dominik Hrodek

Diskuze k článku

Zobrazuji příspěvky 0 – 0 z celkem 0: (reagovat)

DIALOGEugen Brikcius

Eugeniální rozhovor o snech i realitě – Eugen Brikcius

Dominik Hrodek

Eugen Brikcius

Foto: Dominik Hrodek

„Svými happeningy jsem ani tak nereagoval na komunistický režim šedesátých let v Československu, přestože jsem si pochopitelně nenamlouval, že žiji ve vakuu, ale prostě jsem se snažil vždy chovat jako svobodný člověk. A za tehdejších podmínek se za to prostě muselo platit. Choval jsem se jako svobodný člověk, jako svobodný umělec v nesvobodném světě,“ říká o životě v šedesátých letech básník, esejista a umělec Eugen Brikcius v rozhovoru pro Revue DIALOG. Při veškeré snaze přispět do rozhovoru seriozně pokládanými otázkami, iniciativy se většinou chopil Eugen Brikcius a jeho odpovědi se jako snový koktejl občas pohybují v rovině rozpustilých a roztodivných mystifikací, historicko-literárních odkazů nebo parodií. Ale to je jeho tvorbě a svobodomyslnému přístupu k životu asi nejbližší. Náš hovor se blíží záznamům vtipných a duchaplných kavárenských meditací. Často sklouzává ke konkrétnímu tématu, které je ozvláštněno nějakou kuriozitkou, o níž většinová společnost nemá ponětí a tento manýristický novolatinský básník ji považuje za nejdůležitější. Zároveň se nezapře jeho obdiv k Haškovu Švejkovi. Vyžívá se v aforismech a mikropříbězích, někdy podobných těm vyprávěným Jaroslavem Haškem… (celý článek)

Člověk a jeho vášně

Člověk, který probouzel vášně

Mezi kontroverzí a módou. Sigmund Freud stopadesátiletý

Jan Šindelka

Sigmund Freud

Foto: archiv

Slovo „psychoanalýza“ použil Sigmund Freud poprvé nejspíš roku 1896 v souvislosti s úspěšnou léčbou jisté Berthy Pappenheimové. Měl tím na mysli svého učitele Josefa Breuera a jeho „subtilní badatelskou metodu“, při níž nechal pacientku prostě mluvit, a tím nechal odkrýt traumata, která se skrývala za jejími potížemi. Šlo o to, že Pappenheimová byla náhle s to pojmenovat věci, které prožívala nevědomky jako zranění a příkoří, pociťovala vůči nim odpor nebo je vnímala jako agresi – jen to díky svému „dobrému vychování“ vlastně jaksi cítit „nemohla“, ani nevěděla, že to jsou ve skutečnosti její vlastní „vášně“. „Léčba mluvením“, jak se psychoanalýze někdy říká, vděčí však za vznik Sigmundu Freudovi. Hodil by se ale i název „léčba nasloucháním“, role toho, kdo naslouchá a jak naslouchá se stane přinejmenším stejně důležitá. (celý článek)

O vášni se nepíše.

José Provazník

Člověk a vášeň, takové bylo zadání mého příspěvku. Těžko bych mohl do tohoto čísla dostat příjemnější téma. Uznejte sami: V horkém červnovém čase, kdy jsou ženy, dívky a slečny kvůli nebo snad díky (ano díky, ještě jednou díky!) horkému počasí jen poskrovnu oblečené a pánská část lidského rodu bojuje každé ráno v mnohdy s vášní, která je tak příjemná a zároveň tak krutá. (celý článek)

Příběh otce invence – Frank Zappa

Foto: archiv

Vítězslav Sommer

Americký skladatel, kytarista a satirik Frank Zappa je jednou z nejobtížněji zařaditelných hudebních osobností druhé poloviny dvacátého století. Jeho rozsáhlé dílo přivede do značných rozpaků nejednoho hudebního publicistu zvyklého na standardní stylové „škatulky“. Zappa tyto svazující žánrové hranice odmítal respektovat. Během více než třiceti let hudební kariéry prošel pozoruhodným vývojem – jeho diskografie je pestrou paletou tvůrčích přístupů, které obsáhly široké spektrum od popových legrácek až po kompozice z oblasti tzv. vážné hudby. Je takřka nemožné Zappovu tvorbu nějak jednoduše charakterizovat a začlenit do zažitých (přežitých?) stylových schémat. Podobně jako Miles Davis je Frank Zappa jedním z uměleckých solitérů, jejichž tvorba se vyrovnávala s řadou zdánlivě nesourodých podnětů a vlivů, které nejen v oblasti kultury, ale i celospolečenského vývoje, přinesla druhá polovina minulého století. (celý článek)

PolemikaKritika

Zappa Can Play Zappa

Jan Vršovský

Zappa je jen jeden, zrovna tak jako je jen jeden Elvis. Přesto příznivci Franka Zappy pookřáli, když byl ohlášen koncert pod vedením jeho synů Ahmeta a Dweezila. Brzy se však ukázalo, jak velké sousto si vzali: nazkoušet několik desítek Zappových kompozic během několika měsíců se ukázalo jako nemožné, takže bylo celé turné odloženo. Davy zappofilů tak neproudily v listopadu ale 23. května a do hokejové haly nikoli v pražských Holešovicích ale ve Vysočanech. (celý článek)

KulturaSpolečnost

„Nevinní byli vinni…“

K nové audiovizuální expozicie v Památníku Lidice.

Renata Sulková

U příležitosti pietní vzpomínky k 64. výročí vyhlazení obce nacisty byla v lidickém muzeu slavnostně otevřena nová stálá expozice pod názvem „Nevinní byli vinni..“. Jak již samotný titul napovídá šlo především o exemplární čin odplaty za úspěšný atentát provedený dne 27. května 1942 parašutisty Josefem Gabčíkem a Janem Kubišem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Náhodná stopa přivedla nacistický bezpečnostní aparát na jména dvou důstojníků Josefa Horáka a Josefa Stříbrného z Lidic, kteří byli od prosince 1939 nezvěstní a bylo více než pravděpodobné, že jsou příslušníky zahraniční čs. armády v Anglii. I když o přímé souvislosti mezi atentátem a těmito muži neexistovaly žádné důkazy a tato stopa se ukázala být falešnou, byl krvavý osud Lidic zpečetěn. V den Heydrichova pohřbu rozkázal Adolf Hitler provést následující: všechny dospělé muže zastřelit, všechny ženy převézt na doživotí do koncentračního tábora, děti, které je možno poněmčit, shromáždit a dát do rodin SS v Říši, zbytek „vychovat jinak“, obec úplně vypálit a srovnat se zemí. Zločin spáchaný na Lidicích si tak vyžádal 340 nevinných obětí… (celý článek)

„Kamenné“ Hořice v Podkrkonoší

Hanka Zimmerhaklová

Na stránkách Dialogu byla již Hořicím věnovaná studie v září 2005, a to konkrétně hořické Galerii plastik, která skýtá mnoho významných děl předních českých sochařů první převážně první poloviny 20. století. Jak se můžeme dočíst v článku Jany Cermanové, měla Hořická galerie velmi dobré předpoklady ke svému vzniku, neboť se v hořickém regionu se od 19. století těžil pískovec (cenomanský kvádrový křemenný pískovec), což dalo základ i zdejší sochařské a kamenické škole v 1884. Právě tyto výtečné podmínky učinily z Hořic významné centrum sochařského a kamenického umění. Tradice, která tu byla započata na konci 19. století, pokračuje až dodnes. Velkou roli při tom sehrává samotná sochařská a kamenická škola. Na podpoře tvůrčího zázemí v Hořicích podílí nemalou měrou také mezinárodní sochařské sympózium konané v historickém lomu Svatého Josefa. Této události bych ráda věnovala pár slov spolu s několika fotografiemi produkce hořických sympózií a kamenolomů, které jsme při návštěvě tohoto „kamenného“ městečka v Podkrkonoší pořídili. (celý článek)

DIALOGStřední Evropa

Slovenská republika – náš vzor!

Jan Richter

Lídr strany Smer - SD a vítěz voleb Robert Fico

Foto: Reuters

Tak jsme právě odvolili. A nejen my. Čtrnáct dní po volbách v České republice učinili podobný krok také naši někdejší federální souputníci na Slovensku. Po dvanácti letech opět najeli na červnový volební biorytmus, který opustili v roce 1994, kdy se po pádu druhé Mečiarovy vlády a půlročním působení dočasného udržovacího kabinetu premiéra Moravčíka konaly na Slovensku poprvé v samostatné éře (a vlastně i po listopadu 1989) parlamentní volby v zářijovém termínu. I když letošní červnový termín slovenských voleb byl spíše východiskem z déle trvající vládní krize, bylo již dopředu jasné, že oproti zářijovým volbám má jednu nezanedbatelnou výhodu. Tou výhodou je delší prostor na vyjednávání o nové vládě, aniž by tím bylo ohroženo včasné sestavení rozpočtu na příští rok. Kdo bude novou vládu na Slovensku tvořit je již týden předmětem spekulací… (celý článek)

Několik poznámek k situaci na současné české politické scéně.

Trojkoalice a předčasné volby.

Dominik Hrodek

Tři politické strany – ODS, KDU-ČSL a SZ – se dohodly na koaliční smlouvě. Program, který nabízejí má ale přes svou realistickou náplň jen malou šanci na úspěch ve sněmovně, neboť disponuje pouhou stovkou hlasů, tedy rovnou polovinou poslanců. Je tedy mrtvý? Nikoliv. Dohoda vznikla tvrdým, ale věcným vyjednáváním a naznačuje smysl pro kompromis od všech. Všechny tři strany deklarovaly společný postup i v budoucnosti. Co to znamená? Otázkou je, zda vydrží nebo vzniknou nějaké trhliny. Nabízí se totiž jedna možnost společného postupu, o níž se v některých koaličních kruzích šeptem mluví, tj. že by si tato koalice snažila program nechat potvrdit v předčasných volbách od voličů. Do voleb by vstoupila ve formě jednotného bloku (volební koalice, nějaká forma integrace??), který hájí jednotnou a již nasmlouvanou vizi svého vládního programu. (celý článek)

DIALOGGenius locomoti

Tramvaj do stanice pípa

Tomáš Dvořák

Vydat se na tramvají na cestu do stanice Touha se můžeme s Tennessee Williamsem a přitom není nutné opustit divadelní sál. Pokud se vydáme na cestu tramvají s Eugenem Brikciusem, musíme se trochu více zapojit, co se vlastního pohybu týče, ale zase naše zážitku budou v mnoha rovinách. Mohli jsme se o tom přesvědčit na Literárním výletu 11 nazvaným Praha Jaroslava Jaška. Akce podpořená několika subjekty domácími i zahraničními, z nichž nejviditelnější byl Plzeňský prazdroj, byla jedním slovem vynikající. Kdo se o vycházce dozvěděl a dostavilo se parného pondělního odpoledne na střechu paláce Lucerna určitě nelitoval. Nezvyklý a velmi působivý pohled z unikátní první železobetonové stavby v Praze byl prvním z řady nevšedních zážitků. Rekonstrukce obrazu Josefa Lady představující rvačku ve vesnické hospodě byla zcela v duchů happeningů jimiž je Eugen Brikcius proslulý. (celý článek)

DIALOGStředoevropská knihovnička

Vilma a Georg Iggersovi: Dva pohledy na dějiny, svědectví o životě v neklidných dobách

Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2006.

Přeložil Matěj Spurný, epilog Jiří Pešek.

Tomáš Kavka

Jak autoři knihy v úvodu uvádějí, předkládaná autobiografie je příběhem pro jejich děti a vnoučata, tedy alespoň ta, která hovoří německy. Koho tím vskutku míní je zajímavou otázkou, možná promlouvají více než-li pouze úzce familiérně. Do své rodiny mohou oba historikové par excellence počítat celou středoevropskou oblast, ve které se jednak oba narodili, jednak onen region po celou dobu svých výzkumů svými návštěvami a příspěvky do historického diskurzu významně obohacovali. (celý článek)

Osvětim. Od roku 1270 do současnosti

Debórah Dworková, Robert Jan van Pelt

Argo, Praha 2006

(celý článek)

Literárnívýtvarná příloha

Rudolf Sikora v zajetí avantgardy a konceptu

Dominik Hrodek

Rudo Sikora v Národní galerii v Praze

Foto: ČTK

„Je mi šedesát a vedle současné tvorby jsem chtěl ukázat také svá výtvarná východiska. Měl jsem zájem vzít si ještě jedno poschodí a ono to prošlo,“ říká výtvarník Rudolf Sikora k rozsáhlé pražské výstavě, kterou má v současné době v prostorách Národní galerie v Praze. Slaví své šedesáté narozeniny a bilancuje. U příležitosti kulatin vytvořil unikátní kolekci prostorných objektů, které jsou ještě doplněny retrospektivou Sikorovy bohaté tvorby, jenž zachycuje jako ilustrovaný deník svět jeho myšlenek za posledních čtyřicet let. Představuje se tak v celém kontextu, od rané tvorby v šedesátých letech až po současnost. (celý článek)

DIALOG&Rudolf Sikora

Dominik Hrodek

Exkluzivní rozhovor pro Revue DIALOG poskytl Rudolf Sikora před vernisáží jeho retrospektivní výstavy Sám proti sebe v Malé dvoraně a prvním patře Veletržního paláce pražské Národní galerie – 8. června 2006. (celý článek)