DIALOGStřední Evropa

25. výročí vzniku Solidarity

V Polsku nedávno oslavili 25. výročí vzniku nezávislých odborů Solidarita. V Gdaňsku se při této příležitosti sešli prezidenti a premiéři ze 30 evropských zemí i zástupci opozice z Běloruska nebo Vietnamu. Hovořilo se zejména o demokracii ve světě, na setkání navazovala mezinárodní konference ve Varšavě. Hlavním organizátorem byl Ústav Lecha Walesy a Nadace Solidarity. Část bývalých vůdců Solidarity a současní zaměstnanci gdaňských loděnic ale uspořádali vlastní vzpomínkové akce; ti již léta opakují, že Walesa byl spolupracovníkem komunistické Státní bezpečnosti.

Lech Walesa

Foto: archiv

Vše začalo před 25 lety v Gdaňsku, kdy polská vláda po týdnech stávek a vyjednávání přistoupila na požadavky nezávislých odborů v gdaňských loděnicích. Tak vznikla Solidarita, odborové hnutí, které bylo jedním z katalyzátorů změn ve střední Evropě. Vůdcem hnutí se stal Lech Walesa, v té době sedmatřicetiletý elektrikář, který měl problémy s komunistickým režimem (v roce 1976 ho vyhodili z práce). Přímým impulsem k vyhlášení stávky bylo propuštění Anny Walentynowiczové za spolupráci s nelegálními Svobodnými odbory, které vznikly v roce 1978. Pracovala v loděnicích 30 let a zbývalo ji jen pár měsíců do důchodu. Její návrat do práce byl prvním požadavkem na tajně vytištěných letácích; po vzniku Solidarity přišly i požadavky na změnu politiky. Na bráně číslo 2 se v loděnicích objevilo 21 požadavků. Stávkující požadovali svobodu slova, uznání nezávislých odborů, snížení věku odchodu do důchodu, volné soboty, zkrácení doby čekání na byty a plné pulty v obchodech. Vláda nakonec po dvou týdnech vyjednávání 31. srpna na požadavky stávkujících přistoupila. Lech Walesa podepsal dohodu obrovským perem, uvnitř něho byla fotografie papeže Jana Pavla II.

Dalším zásadním požadavkem bylo zřízení památné tabule, připomínající oběti událostí z prosince roku 1970. Tehdy po radikálním zvýšení cen hlavně potravin začal jeden z nejtragičtějších protestů v komunistickém Polsku. Vyhořela budova krajského sídla strany, pět dní se bojovalo v ulicích, nakonec byla nasazena armáda. Výsledkem bylo 41 mrtvých a přes 1000 raněných. Polský vnitřní trh se zcela zhroutil. Vzpomínka na tyto události byla v Gdaňsku stale živá.

Incident v Gdaňsku ale nebyl v roce 1980 ojedinělý. V létě proběhly po celé zemi menší stávky, které opět vyvolalo zvýšení cen potravin. Vůbec první stávka byla 8.července v továrně na výrobu letadel a vrtulníků ve Swidniku na jihovýchodě Polska. Zaměstnancům vadilo zejména zvýšení cen v závodní jídelně, proto se říká, že “vše začalo řízkem”.

Lech Walesa

Foto: archiv

“1.září jdeme do práce. Všichni víme, co nám tento den připomíná. Na co myslíme. Na vlast, na společné zájmy země, která se jmenuje Polsko. Získali jsme vše, co bylo dnes možné získat. Ostatní ale získáme take, protože teď máme nezávislé odbory. Ty jsou naší zárukou pro budoucnost,” řekl tehdy Walesa. V tu dobu už stávkovalo množství podniků po celém Polsku. Koncem října 1980 zaregistroval Solidaritu soud. V dobách své největší slávy měla 10 miliónů členů a vydávala Tygodnik Solidarność, jehož šéfredaktorem byl Tadeusz Mazowiecki, pozdější polský premiér.

Období naděje na změnu skončilo 13.prosince 1981, kdy Jaruzelski vyhlásil výjimečný stav a veškerá činnost nezávislá na komunistické moci se znovu stala nezákonnou a trestnou. Během pozdějších protestů v 80.letech se nejčastějším heslem stalo: “Nie ma wolności bez Solidarności.“ (Bez Solidarity není svobody.) Je ale nepochybné, že vznik Solidarity určitou měrou přispěl k pádu komunismu v Polsku i v okolních krajinách.

Jan Křivinka