Vážení a milí čtenáři těchto stránek,

rakouský spisovatel Stefan Zweig nostalgicky do svých vzpomínek (jednoho Evropana) Svět včerejška napsal: „Žilo se dobře, žilo se lehce a bezstarostně v té staré Vídni. A Němci na severu shlíželi poněkud hněvivě a opovržením na nás, na sousedy na Dunaji, kteří místo aby byli ,tüchtig‘ a udržovali přísný pořádek, si požitkářsky dopřávali života, dobře jedli, těšili se ze slavností a divadel a k tomu provozovali výbornou hudbu.“ Co však dnes zbylo z kulturního fenoménu, jakým Vídeň určitě na přelomu devatenáctého a dvacátého století byla? Není to jen sbírka nostalgických vzpomínek při pohledu na nově rekonstruovaný Olbrichuv pavilon či dílo Gustava Klimta? Vypravil jsem se do Vídně za českým spisovatelem, překladatelem a diplomatem Jiřím Grušou, abych si porozprávěl, o tom co cítí k Vídni on, který v ní žije a pracuje. Rozhovor to byl velice inspirativní a zajímavý, o čemž se můžete přesvědčit i vy na našich stránkách. Bohužel si tolik nepochutnáte na tradičním Wiener Schnitzelu s bramborovým salátem jako já.

Rakouská metropole je dnes bezpochyby rušným kulturním centrem celé střední Evropy. Nová architektura navazuje na zástavbu slavných dob Loose či Wagnera, v starodávných budovách se snoubí tradice s dnešní progresivitou. Snad jen jedna vada na kráse. Naproti svatoštěpánskému Dómu vyrostla moderní skleněná budova od Vídeňáka Hanse Holleina. Rozhodně nemohu říci, že by místu nějak pomohla. Jinak víte, že slavný Burgtheater připravuje divadelní hru o českém králi Přemyslu Otakarovi II.? Interpretace vlády vlastně i smrti „krále železného a zlatého“ v minulosti národně emancipačního devatenáctého století tolik významně rozdělovala Čechy a Němce. Dnes tento námět můžeme brát spíše jako velký příběh o lásce i zradě. Divím se, že na to ještě nepřišli hollywoodští filmaři, byl by to pěkný blockbuster.

Ve Vídni jsem již tradičně navštívil Albertinu a ani tentokrát jsem nebyl zklamán, výstava zachycující historii německých a rakouských portrétních fotografií mne zaujala. S několika katalogy pod paží jsem uháněl zpět do Prahy. Ještě ve vlaku jsem narazil na kritický citát z Roberta Musila na adresu C. a K. monarchie, kterým tyto řádky ukončím: „Kakánie byla nejpokročilejším státem, který se už jen automaticky účastnil svého života, lidé v něm byli negativně svobodní… a byli omývaní velkou fantazií toho, co se neudálo, nebo co se událo, ale nikoli neodvolatelně“. Nemůžu si pomoci, ale bezprostředně po té návštěvě mi je teď nějak bližší ten nostalgický Zweig.

Že jsem chtěl představit články z tohoto čísla? Myslím, že žádné představování nepotřebují, vždyť si je jistě sami všechny rovnou přečtete.

Dominik Hrodek

DIALOG&Jiří Gruša

Jiří Gruša nad sklenkou zeleného Veltlínu

Foto: Dominik Hrodek

„Nebojte se být velcí.“ Rozhovor s Jiřím Grušou

Dominik Hrodek

„Často se mne ptají, jaký jsem spisovatel. Odpovídám, že jsem český spisovatel, který občas píše také německy,“ říká básník, překladatel, publicista a diplomat Jiří Gruša. Sešli jsme se v jeho novém působišti, na půdě Diplomatische Akademie Vienna. Pokračovali jsme v povídání v typické vídeňské hospůdce jako vystřižené z Prahy začátku dvacátého století. V rozhovoru zazněly na jedné straně nostalgie po staré Vídni a ztraceném světě rakouské monarchie, na straně druhé pohled na mentalitu české společnosti, emigraci, problematiku česko – německých vztahů či světa literatury. Zde předkládaný rozhovor potvrzuje, že Grušu stojí za to číst. Jak básně a prózu, tak jeho literárně historické eseje. (celý článek)

Téma&...Vídeň

Wagnerova škola

Jan Křivinka

Málokterý architekt se zapsal do historie architektury i do povědomí lidí jako Otto Wagner. Architektonická škola, kterou založil na Akademii výtvarných umění ve Vídni, dosáhla mezinárodního věhlasu, navštěvovali ji studenti z celé Evropy i ze zámoří. Celkem měl Wagner 191 žáků, z čehož 47 pocházelo z českých zemí (vedle významných představitelů Wiener Sezession Hoffmanna, Bauera, Gessnera, Deiningera také Jana Kotěru; k nim by bylo možno připočítat i opavského rodáka Josefa Maria Olbricha, Wagnerova nejbližšího spolupracovníka, který ovšem nebyl jeho žákem). Většina jich pocházela z Vídně, jen málo zde bylo Maďarů, kteří z národnostních důvodů dávali přednost studiu v Budapešti. Wagner zlehčoval nebo nevnímal, sám žijící v metropoli, narůstající národnostní konflikty v Evropě, přitom jeho žáci byli mnohem více vystaveni odstředivým silám a tvořili za zcela jiných podmínek. Dobrými příklady jsou Jan Kotěra, Viktor Kovačić a Vjekoslav Bastl nebo Jože Plečnik, ve svých zemích zakladatelé moderny. (celý článek)

Arnold Schönberg – vlastní podobizna

Foto: Egon Schiele Art Centrum

Konzervativní revolucionář – Vídeňák Arnold Schönberg

Vít Střítecký

Tímto vskutku titulkovým přídomkem nazval Schönberga jeden z jeho výrazných žáků, vášnivý marxista a později kritický komunista, přítel a spolupracovník Brechtův a Adornův, Hanns Eisler, jehož barvitý životní příběh si v lecčems  nezadá s osudy jeho přeci jenom o trochu slavnějšího učitele. O tomto elitním příslušníkovi generace, která se po Druhé světové válce navrátila z USA do NDR, se však na těchto stránkách dočtete třeba někdy příště. Eislerova přiléhavá slova přesně vystihují rozpory mezi Schönbergovou v zásadě asketickou povahou a povětšinou seriózním vystupováním a skandály, které provázely provedení jeho novátorských děl či některá jeho vášnivá provokativní prohlášení. Schönberg byl však také teoretik a věren wagneriánské tradici rozhodně nezůstával stranou společenského dění. (celý článek)

Polemika&Kritika

O korupci v Čechách, Polsku a zbytku světa

Josef Provazník

To, že v České republice bují korupce není žádným tajemstvím a i když v četných průzkumech veřejného mínění drtivá většina z nás nabízení a přijímání úplatků odsuzuje, tak zase v dalších průzkumech se paradoxně dovídáme, že dosti z nás se ve svém životě s korupcí "aktivně" setkalo. Je to trochu schizofrenní situace, ale na druhou stranu by se dalo konstatovat, že jsme si alespoň vědomi toho, že korupce je opravdu trestný čin. To je možná první vykročení na správnou cestu, chtělo by se s jistou dávkou naivity dodat. Podle protikorupční organizace Transparency International Česká republika mezi premianty v těchto ohledech rozhodně nepatří. (celý článek)

Obálka knihy Prípad Oatis

Prípad Oatis

Jan Křivinka

Slovenský historik Slavomír Michálek představil československé veřejnosti málo známou postavu Wiliama Nathana Oatise, amerického novináře, v letech 1950 – 1951 šéfa kanceláře Associated Press v Praze. Monografií Prípad Oatis s podtitulem Československý komunistický režim versus dopisovateľ Associated Press se vrátil k jedné ze smutných kapitol našich dějin, politickým procesům z 50. let. (celý článek)

Kultura&Společnost

Dokumentární vnímání současnosti i minulosti v nově připravovaných filmových projektech

Dominik Hrodek

Dokumentaristé bádají v historii, nejvíce je zajímá totalita a holocaust, reagují na nejaktuálnější současnost, objevují fascinující lidské osudy, někdy až bizardní příběhy, ale často překvapují veselostí a humorem. V českém prostředí se v současné době natáčí okolo čtyřiceti dokumentárních snímků různých témat a metráže. Český cestovatel Láďa objevil ve švédském kontejneru kufr, v němž bylo „pouze“ dvacet pečlivě zabalených ruliček negativů s více než sedm set padesáti fotografiemi neznámých turistů z Asie. Co se stalo dál? Věci se chopili filmaři a jejich štáb spolu s Láďou pátrá po tajemných Asiatech z fotografií, snad Číňanech. Originálně pojatý dokument Lucie Králové se pohybuje hned po několika rovinách filmového svědectví. (celý článek)

Co je dnes cílem dokumentárního filmu? Malá úvaha o filmovém dokumentu.

Hanka Zimmerhaklová

Současná společnost skýtá širokou škálu námětů, které přímo volají po zasvěceném a detailním zpracování v podobě filmové výpovědi, aby tak byly zprostředkovány společnosti. V tom bezesporu spatřuji největší hodnotu dokumentární tvorby. Ovšem zamyslíme-li se nad úvodní větou hlouběji, pak musíme dojít ke stanovisku, že v tom vlastně tkví poslání dokumentu v každé době. (celý článek)

DIALOG&Osobnost

Spisovatel Sándor Márai (vlastním jménem Alexander Grosschmidt)

Foto: frankfurt.matav.hu

Sándor Márai – portrét spisovatele románu o osudu střední Evropy

Hanka Zimmerhaklová

Sándor Márai, spisovatel maďarské národnosti, se narodil v roce 1900 v Košicích. Jako celá jeho generace byl nemilosrdně zasažen dvěma světovými válkami, které nemalou měrou poznamenaly dějiny středoevropského prostoru – Máraiova rodiště a domova, což se bezprostředně odrazilo na jeho literární činnosti. (celý článek)

DIALOG&Střední Evropa

Lech Walesa

Foto: archiv

25. výročí vzniku Solidarity

Jan Křivinka

V Polsku nedávno oslavili 25. výročí vzniku nezávislých odborů Solidarita. V Gdaňsku se při této příležitosti sešli prezidenti a premiéři ze 30 evropských zemí i zástupci opozice z Běloruska nebo Vietnamu. Hovořilo se zejména o demokracii ve světě, na setkání navazovala mezinárodní konference ve Varšavě. Hlavním organizátorem byl Ústav Lecha Walesy a Nadace Solidarity. Část bývalých vůdců Solidarity a současní zaměstnanci gdaňských loděnic ale uspořádali vlastní vzpomínkové akce; ti již léta opakují, že Walesa byl spolupracovníkem komunistické Státní bezpečnosti. (celý článek)

DIALOG&Studie

Nástin historie Galerie plastik ve společensko-kulturním prostředí Hořic první čtvrtiny 20. století

Jana Cermanová

Galerie plastik v Hořicích v Podkrkonoší představovala v době svého vzniku a vrcholné fázi existence jedinečný případ zrodu a činnosti umělecké expozice na venkově. Originalitou myšlenky a nadšením realizace však mohla tato instituce směle soupeřit s obdobnými podniky ve větších centrech. A právě ambice místní umělecky orientované inteligence v záležitosti obecného uznání Hořic jako uměleckého střediska podnítila vznik Galerie plastik. (celý článek)

DIALOG&Středoevropská knihovnička

Dvě století střední Evropy

Jan Křen
Argo, Praha 2005 (celý článek)

Revue Dialog přináší z knihy Jana Křena ukázku, která se týká vymezení střední Evropy. Problematika takového vymezení je předmětem častých debat, které se snaží definovat tento region z hlediska lokace a identity. (ukázka z knihy)

V pavučině sítí

Albert-László Barabási
Paseka, Praha-Litomyšl 2005 (celý článek)

Miłoszova abeceda

Miłosz, Czesław
Paseka, Praha-Litomyšl 2005 (celý článek)