KulturaSpolečnost

Fotografie a její prezentace.

Nejen o výstavě Česká fotografie 20. století

Česká fotografie má v zahraničí již dlouhou dobu své dobré jméno. Fotografové jako Drtikol, Sudek, Koudelka či Saudek se objevují v zahraničních kolekcích a jejich díla publikují významné nakladatelské domy ve svých publikacích. Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze spolu s Galerií hlavního města Prahy přináší výstavu Česká fotografie 20. století, v níž se prezentují jak „sloupy a pilíře české fotografie, tak fotografové méně známí či dnes již téměř zapomenutí,“ říká kurátor Jan Mlčoch a dodává, že výstava představuje také „cestu experimentů a hledání, podobně jako tomu bylo v dějinách naší země“. Jak se ale prezentují fotografie na profilových výstavách jinde a v zahraničí?

Poslední dobou používám svého digitálního fotoaparátu také jako jakéhosi třetího oka do minulosti, tedy svých charakterem vlastně deníku. Když se chci podívat zpět, prostě jen otevřu v počítači příslušnou složku s obrázky. Nemá to sice na psaný záznam, který má silnější interpretační rovinu, ale obraz hraje také významnou úlohu. Podobně je tomu s fotografií obecně, neboť fotografie v různých kolekcích mohou být i deníkem společnosti, v níž žijeme. Profilové výstavy historické fotografie, ať už umělecké, nebo příkladně reportážní, pak dnes lze představit různými způsoby.

Jiří Toman, Bez názvu, 50. léta, ze sbírky UPM

S deníkovou historií společnosti svázalo loňskou expozici Německé historické muzeum v Berlíně (Deutsches Historisches Museum, DHM), když ze svých bohatých sbírek představilo kolekci snímků nazvanou XX. století. Fotografie k německým dějinám. Fotografie je aktivní konstrukcí dějin, protože předkládá to, co skutečně bylo…“, řekl kurátor Dieter Vorsteher na adresu vystavených exponátů. Výstava byla skutečně koncipována jako zachycení dějinného okamžiku a skrze fotografie rozdělené do dějinných bloků měl návštěvník nahlédnout do německých dějin. Asi nejzajímavější bylo srovnání západoněmeckých a východoněmeckých „pohledů“ ve stejné době. Stejné muzeum se o něco dříve podílelo také na putovní výstavě O tělech a jiných věcech. Německé (umělecké) fotografie 20. století, na níž byla českým partnerem Galerie hlavního města Prahy. Ta se však tematicky, pomocí pilířů německé fotografie typu osobností Augusta Sandera, Leni Riefenstahlové či Helmuta Newtona, chronologicky zaměřila především na fotografie lidského těla.

Není to tak dlouho, co jsem navštívil střední Evropě trochu vzdálené Finské muzeum fotografie v Helsinkách (Suomen valokuvataiteen museo). Zdejší kurátoři začátkem roku 2005 připravili velice zdařilou prezentaci světové fotografie s názvem Dívat se nebo vidět, která představuje světovou fotografii od roku 1840 po současnost a osvětluje tak historii fotografie v posledních sto letech. Exponáty také demonstrují různé užití fotografie, historii fotografického vybavení a technické a zrakové experimenty. Velice zajímavě jsou zvoleny tématické bloky expozice, jenž nabízejí pět různých pohledů na interpretaci fotografie. Skrze Okamžik se setkáváme s fotografií v jejím prazákladu, tedy z hlediska světla, formy a prostoru, Kontrola hodnotí fotografii jako prostředek manipulace, Paměť si zahrává s naší vlastní zkušeností a výkladem obrazu, Přítomnost se dívá na umělce a jeho zacházení s obsahem zobrazovaného a nakonec Tvář se věnuje zobrazování lidí a identit. Takové zacházení s fotografií může být jedním z klíčů k její interpretaci.

Moderní společnost je téměř nemyslitelná bez masového šíření obrazů - fotografie, film, televize, internet… Přestože je v současnosti informace stále více spojena s pohyblivým obrazem, tedy videem, který lépe upoutá divákovu pozornost, působení fotografického média je stále spjato s mnoha současnými společenskými jevy – kult celebrit a paparazziové, obraz denních událostí nebo pornografie. Posledních patnáct let ukázalo, že i u nás jsou dominantní silou současného světa média. Fotografie jistě byla a stále je důležitým základem masových médií. Současnost stojí na vizuální informaci. V loňském roce uspořádala Galerie Rudolfinum výstavu Česká fotografie 1840 – 1950. Příběh moderního média (kurátorem Jaroslav Anděl) a tato výstava se snažila upozornit, že fotografie v minulosti zasáhla nejen do umění, ale se stala neodmyslitelnou součástí vědy, zábavy, politiky, obchodu a soukromého života. Expozice tehdy předkládala příběh moderního média - fotografie - skrze tematické bloky, mapující život společnosti do poloviny dvacátého století, a sledovala tím zejména vztah technického pokroku a umění.

A tak dosud největším výstavním projektem představujícím hlavní tendence, osobnosti a díla české fotografické tvorby minulého století, čítajícím více než 1200 exponátů, je výstava Česká fotografie 20. století, probíhající nyní v prostorách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a Galerie hlavního města Prahy (U Kamenného zvonu a Městské knihovně). Expozici dávají rámec vývojové fáze české fotografie. Na rozdíl od loňské výstavy v Rudolfinu jde nynější výběr, připravený kurátory Janem Mlčochem a Vladimírem Borgisem, po tvůrčích trendech. Hlavním rozdílem je, že těžiště Andělovy výstavy spočívalo ve dvacátých a třicátých letech. Expozice v UPM a GHMP je naopak co do počtu fotografií nejsilnější v období po druhé světové válce.

Výstava zahrnuje v 37 kapitolách tvorbu od piktorialismu, tedy doby, v níž tvůrci obohacovali různě tištěné fotografie, příkladně gumotiskem či olejotiskem, podněty z dobového impresionistického a secesního malířství. Návštěvník pokračuje cestou přes avantgardní fotografii, fotomontáž 20.– 40. let 20. století až po pestrou škálu současných tendencí. Nejvýznamnější klasici české fotografie, Drtikol, Funke, Sudek, Rössler, Lauschmann, Tmej, Marco, Štyrský, Koudelka, Štreit nebo Kolář, mají 10–20 fotografií, jiné reprezentuje třeba jen jeden velmi charakteristický snímek.

Významná je jistě i reportážní a dokumentární rovina vystavených fotografií. Významná data jsou ukotvením výstavy. Opět zde můžeme číst obrázky z českých dějin, a to dokonce v širších souvislostech. Určujícím faktem pro zařazení fotografů do kolekce bylo jejich československé občanství. Začleněna byla totiž také unikátní díla německých fotografů, kteří museli do meziválečného Československa emigrovat. Jde hlavně o Raola Hausmanna nebo Johna Heartfielda, který v letech 1933 – 1938 publikoval desítky protinacistických fotomontáží na stránkách časopisu Arbiter Illustrierte Zeitung.

Fotografie měla po celé dvacáté století v českém prostoru lepší podmínky než ostatní umělecká odvětví. Česká avantgarda měla určitě výhodu, že se mohla rozvíjet delší dobu než u okolních sousedů. V Německu musela skončit po nástupu národního socialismu na začátku 30. let, v Sovětském svazu ještě dříve. Také v 70. a 80. letech u nás byla fotografie pod svícnem cenzury. Pamětníci vzpomínají, že většina autorů měla možnost vystavovat v mimopražských kulturních domech a v předsálích kin bez větších problémů. Naproti tomu desítky filmařů a spisovatelů byly zcela umlčeny. Jediným fotografem, který byl v posledních letech reálného socialismu za svou výstavu soudně potrestán byl Jindřich Štreit. A po propuštění dále tvořil a vystavoval.

Štěpánka Šimlová, Krajina, 1999, počítačová montáž

Ukazuje se, že originálním rysem české fotografie je také její pestrost. A nejde jen o množství autorů, v expozici vyčíslených na 423. Řada jednotlivců se velmi radikálně vyvíjela. „Josef Sudek byl za první republiky dobrým fotografem. Pokud by ukončil svou činnost v roce 1939, patřil by k nadprůměrným, ale nikoli nejradikálnějším umělcům. Na začátku 40. let se jeho tvorba zcela změnila, objektivismus jeho předchozích prací se přehoupnul v subjektivismus a od té doby je autorem světového významu,“ vysvětluje Jan Mlčoch. A jeho kolega Vladimír Birgus dodává: „Česká fotografie je jako celek fenomén. Není mnoho tak malých národů majících na počet obyvatel takové množství skvělých fotografů. Může nás těšit, že kromě hudby neexistuje umělecký směr, jenž by české země ve 20. století výrazněji reprezentoval. Česká fotografie z tohoto období je ve světě vcelku známější a více ceněná, než naše malířství nebo sochařství ze stejné periody.“

Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, slaví letos 120. výročí, je největším sběratelem fotografie u nás a disponuje více než 63 tisíci fotografiemi v pozitivech a asi 30 tisíci negativy. Většina expozice je však instalována v prostorách Galerie Prahy, protože UPM již léta bojuje s nedostatkem místa, fatálním problémem této kulturní instituce. Zde se zdá být spolupráce obou institucí šťastným nápadem. GHMP se specializuje fotosbírkami na mladou generaci devadesátých let, v expozici významně zastoupenou Kryštofem Kinterou, Veronikou Bromovou, Markétou Othovou, Štěpánkou Šimlovou, Jiřím Černickým nebo Milenou Dopitovou.

V takto rozsáhlém souboru se nelze vyhnout reklamní fotografii. Nezapomnělo se na amatérskou fotku. Je možná škoda, že nebyl zahrnut výběr z divadelních fotografií, které u nás reprezentuje především Jaroslav Krejčí. Fotografie tohoto tragicky vyplaveného umělce (přišel při pražských povodních takřka o celý archiv) tak figurují jen v sekci reportážní. Pro odborníky i laiky je výstava unikátní šancí vidět ve většině případů nejvzácnější druh zvětšenin – „vintage printy“, tedy zvětšeniny pořízené samotným autorem fotografie nedlouho po jejím vyfotografování.

U příležitosti výstavy bude uspořádána v září 2005 mezinárodní konference na téma „Česká evropská fotografie 20. století“. Už nyní se dá říci, že tato ojedinělá a rozsáhlá expozice se dočkala pozitivního zahraničního ohlasu. Do Prahy míří na výstavu zahraniční fotografové a historici fotografie, speciální zájezd předních amerických kurátorů a sběratelů organizuje Fotofest z Houstonu. O výstavu projevila zájem také řada renomovaných zahraničních institucí, aktuálně se jedná o jejích reprízách v Německu (Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland v Bonnu, 2006) a v Japonsku.

Dominik Hrodek

Doporučujeme:
Vladimír Birgus – Jan Mlčoch: Česká fotografie 20. století. Průvodce. Praha 2005
Finské muzeum fotografie v Helsinkách:
  http://www.fmp.fi
Německé historické muzeum v Berlíně
  http://www.dhm.de
Galerie Rudolfinum
  http://www.galerierudolfinum.cz
Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
  http://www.upm.cz
Galerie hlavního města Prahy
  http://www.citygalleryprague.cz
Výstavní stránky Česká fotografie 20. století
  www.ceskafotografie.com