Vážení a milí čtenáři těchto stránek,

mezi jedny z prvních českých zvukových filmů patří Muži v offsidu z roku 1931 a jistě si mnozí vzpomenou na hromování Hugo Haase: „Co já se vlastně rozčiluju. Je Slávie můj podnik? Není....ale do těch direktorů tam musí hrom uhodit v širým poli!!!" Kdo by neznal svéráznou postavu vášnivého fotbalového fanouška pana Načeradce ze slavného humoristického románu Karla Poláčka, který také posloužil jako předloha pro scénář Innemanova filmu. Jeho protihráčem byl pan Habásko ze Žižkova fandící Viktorce. V citovaných větách je spousta autenticity, která by se dala podobně vyřknout ještě dnes. Karel Čapek se o Mužích v offsidu vyjádřil, že jsou v daleko větší míře dokumentem sportovního věku, než by byly sebrané sportovní referáty za pětadvacet let. A.C. Sparta, S.K. Slavia, S.K. Viktoria Žižkov, ale také tehdy neméně slavné kluby Čechie Karlín, AFK Union Žižkov či Meteor Vinohrady. Přesto je Poláčkův román ve své době v literatuře spíše ojedinělým výkřikem. Heroická doba českého fotbalu let dvacátých, zanechala stopy už jen v povídce Jiřího Hausssmanna Dánové v Praze. Spíše fantastickým obrazem českého fotbalu je pak jistě Bassova Klapzubova jedenáctka. Pro dobu pozdější nám zanechal své postřehy jedinečný Ota Pavel.

Sportovní tématika ve srovnání s kulturou společnosti a sociologický fakt sportu vůbec se nám zdál natolik zajímavý, že jsme se rozhodli věnovat mu na našich tento měsíc více prostoru. Vybrali jsme fotbal, protože ho považujeme ve střední Evropě za jistý fenomén v životě společnosti.

Fotbal provází každého kluka už od mala, na kdejakém volném plácku si kluci „čutají s merunou“, jak by asi řekl pan Načeradec. A asi by se hodně rozčiloval, kdyby se byl dožil dneška. Současná tuzemská fotbalová liga má zjevně problémy, přestože je český fotbal v zahraničí spíše obdivován. Jen doufejme, že za pár let nedojde na slova pana Habáska staršího, že „co se dneska vidí, to není fotbal. Bejvávaly doby, kdy se před námi třásla Evropa a dneska jsme s celým uměním v troubě…“.

Něžné pohlaví nechť dovolí, že jsme se tentokrát více zabývali klukovskými věcmi.

Dominik Hrodek

DIALOG&Otakar Černý

Otakar Černý ve své pracovně na Kavčích Horách

Foto: Česká televize

„Hlavu vzhůru, furt se de.“ Rozhovor s Otakarem Černým.

Dominik Hrodek

„Když hraje národní mužstvo nebo Kladno, tak jsem velice emotivní fanoušek,“ říká smějící se šéfredaktor Redakce sportu České televize Otakar Černý. O sportovním komentátorství, situaci v českém fotbalu, ale také o moderování politických debat nebo roli čmeláka na divadle. O kultuře a o sportu. O české společnosti. (celý článek)

Téma&... Fotbal a kultura

Wunder von Bern

Jan Očenášek

Chceme-li krátce a jasně charakterizovat 20.století a zejména odlišit jej od století předchozích, můžeme ho označit se vší razancí jako „století sportu“. Vedle postupného, a někdy ne jednoduchého (zejména v počátcích), etablování olympijských her jako klíčového sportovního podniku, se největším světovým fenoménem v oblasti sportu stal jednoznačně fotbal. Od počátku 30.let navíc právě on předznamenal budoucí směřování světového sportu k profesionalismu, k němuž se olympijské hnutí muselo v posledním dvacetiletí 20.století přihlásit také. Vznik mistrovství světa rovněž významně oslabil pozici fotbalového turnaje v rámci olympijských her, neboť vítězství italských profesionálů v rámci berlínské olympiády roku 1936 nebo ovládnutí poválečných olympijských turnajů zeměmi socialistického tábora bylo zřejmým výsměchem myšlenkám rádobyamatérismu olympijského hnutí. (celý článek)

Výzva jménem fotbal

Tomáš Kavka

Sport jako forma společenské komunikace je živá přibližně století. Od prvních moderních olympijských her uplynulo již více než-li sto let a svým fungováním jejich legitimitu potvrdilo již vícero generací. Forma nenásilného boje, v kterém „se vlk nažere a koza zůstane celá“ dokáže suplovat pouliční násilí a nabízí řešení běžných sporů, jakož i vybití přebytečné energie trochu jinou formou. Příkladů, které by potvrzovaly takovéto pozitivní vlastnosti „soutěživého pohybu“ by se našlo v moderních dějinách mnoho. Zdolání ekonomicky nebo politicky mocnějšího soupeře našlo zadostiučinění v nejedné sportovní disciplíně. Již klasikou je pokoření nordické rasy na olympijských hrách v Berlíně roku 1936 Jesse Owensem. Po válce byl německý „Wirtschaftswunder“ potvrzen dalším zázrakem, tentokráte sportovním v Bernu, když roku 1954 německá fotbalová reprezentace poprvé získala titul mistrů světa ve fotbale. Takovéto menší i větší zázraky přináší sportovní klání dodnes a tak se hrdiny stanou třeba srbští basketbalisté, kteří pokoří americký dream team, jak „velkou naději pro malý národ“ představuje český hokej snad ani nelze diskutovat. (celý článek)

Pandemie ztráty paměti

Jiří Endler

O běžného českého fotbalového fanouška, který si o kompatibilitě zásad fair play s poměry v našem fotbale myslí své, se při loňském „šokujícím“ provalení rozsáhlé úplatkářské aféry infarkt nejspíš nepokoušel. Jednou jsme to přece čekali všichni – alespoň se o tom po hospodách dodatečně ujišťujeme s jinými generály po oné do ztracena vyzněvší bitvě – a mnozí spíše litují, že se causa nerozrostla ještě více: vždyť usvědčena a potrestána byla jen menšina z aktérů celého případu, ač vyšetřovány byly téměř všechny kluby z obou nejvyšších soutěží. Stěží si dnes ještě někdo vzpomene na pohádky, při nichž před pár měsíci (ne)usínala celá republika – třeba o tom, jak ze strahovských svazových kanceláří jedné temné noci zmizely všechny odposlechy sparťanských funkcionářů a nejmenovaného kvazikomentátora jisté komerční televize, který v ní navíc je i šéfem redakce sportu, rozhoduje o nasazení přenosů a o tom, který tým je pro dětské i dospělé diváky ten hodný, a bůhví o čem ještě. Máme to zkrátka zdárně za sebou a jsme koneckonců i rádi, že jsme to zažili – tak jako třeba hokejové Nagano. Rozhovory Milánka s Ivánkem uváděly ostatně sportovního fanouška do stejné extáze jako naganské výkony Dominika s Jaromírem. Přesto je tu pro nás všechny jeden smutný rozdíl: Nagano se už taky nikdy nemusí opakovat, zatímco korupce v českém fotbale logicky musí. Vyplývá to z jeho dlouhodobého stavu. (celý článek)

Polemika&Kritika

Návštěvnost na našich stadionech: Chybí fotbalová kultura

Jan Křivinka

Česká republika v minulosti dosáhla mnoha úspěchů na mezinárodním poli. Byla dvakrát vicemistrem světa (1934, 1962), jednou mistrem Evropy (1976), jednou vicemistrem Evropy (1996) a třikrát bronzová na ME (1960, 1980 a 2004). Fotbal je u nás vedle hokeje nejpopulárnějším sportem, přesto při prvoligových utkáních zejí stadiony prázdnotou. Důvodů je mnoho, pokusím se rozebrat ty hlavní. (celý článek)

Kultura&Společnost

Miloš Novotný, Muž s kolem, 1958, ze sbírky UPM

Fotografie a její prezentace.

Nejen o výstavě Česká fotografie 20. století

Dominik Hrodek

Česká fotografie má v zahraničí již dlouhou dobu své dobré jméno. Fotografové jako Drtikol, Sudek, Koudelka či Saudek se objevují v zahraničních kolekcích a jejich díla publikují významné nakladatelské domy ve svých publikacích. Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze spolu s Galerií hlavního města Prahy přináší výstavu Česká fotografie 20. století, v níž se prezentují jak „sloupy a pilíře české fotografie, tak fotografové méně známí či dnes již téměř zapomenutí,“ říká kurátor Jan Mlčoch a dodává, že výstava představuje také „cestu experimentů a hledání, podobně jako tomu bylo v dějinách naší země“. Jak se ale prezentují fotografie na profilových výstavách jinde a v zahraničí? (celý článek)

DIALOG&Osobnost

George Best

George Best

První fotbalista, který se stal popkulturní hvězdou

Vítězslav Sommer

Fotbalové hvězdy jsou dnes neodmyslitelnou součástí světové popkultury. Vystupují v reklamách a plní stránky bulvárních plátků i společenských rubrik seriózních listů. Staly se součástí výnosného byznysu obchodujícího se slavnými jmény a známými tvářemi. Někdy se může zdát, že sama hra, která jim umožnila vytěžit část tohoto zlatého dolu, se dostala na druhou kolej. Nejkřiklavějším příkladem je kariéra fotbalového manekýna Davida Beckhama, jehož nesporně skvělé fotbalové schopnosti přece jenom zaostávají za jeho masivní mediální prezentací. (celý článek)

DIALOG&Genius loci

Wembley. Fotbalová, ale také kulturní legenda

Jan Křivinka – Dominik Hrodek

Trávník na starém Wembley

Jedním z nejznámějších stadionů světa je vedle Maracaná nebo Nou Campu bezesporu Wembley. Byl postaven v roce 1923 při příležitosti Výstavy Britského impéria v roce 1924 architekty sirem Johnem Simpsonem a Maxwellem Ayrtonem. Poprvé se jeho brány otevřely veřejnosti 28. dubna 1923, kdy se zde konalo finále anglického poháru mezi Bolton Wanderers a West Ham United. Jedním ze symbolů stadionu se stalo třicet devět schodů vedoucích do královské lóže, kde vítězní sportovci přebírali medaile. Jeho oficiální kapacita byla 127 tisíc diváků a při prvním zápase ho navštívilo 126 947 lidí. Neoficiálně prý zápas sledovalo údajně až 200 tisíc lidí. Finále anglického poháru se zde potom hrálo každoročně s výjimkou válečných let až do roku 2000, kdy se započalo s rekonstrukcí stadionu. (celý článek)

DIALOG&Střední Evropa

Polské kostely v UNESCO

Jan Křivinka

Po třicetileté válce byly ve třech dolnoslezských městech Świdnici, Jaworu a Glogowě vybudovány tzv. kostely míru. Kostely, které zbudovali příslušníci evangelicko – augšpurské církve, měly být po hrůzách třicetileté války výrazem tolerance k lidem jiného vyznání (v podstatě k tomuto gestu přinutil císaře Josefa I. Švédský král Karel XII). Architektonicky i historicky jsou zcela ojedinělé nejen v Polsku, ale i v celé Evropě, též proto, že podobné akty tolerance byly v oné době velice řídké. Ovšem nutno dodat, že překážky kladené stavitelům kostela v nás dnes vyvolávají hluboký obdiv nad umem, obratností a géniem tehdejších stavebníků. Kostel musel totiž být postaven za hradbami města, nesměl mít věž ani zvony, jeho stavba nesměla trvat déle než rok a jako stavební materiál mohly být použity pouze dřevo, hlína, písek a sláma. (celý článek)