DIALOGStřední Evropa

Školství, sociální výzkum a možnosti jejich reflexe ve společnosti

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v roce 2000 zprovoznila program, který si za svůj cíl klade zvýšit úroveň školství všech zúčastněných zemí. Jako cílovou skupinu si vybrala skupinu adolescentů ve věku patnácti let. Sondou do jejich znalostí má každé tři roky být porovnána úroveň a z toho vyvozeny patřičné důsledky. Projekt PISA (Programme for International Student Assessment) hodnotí schopnosti čtenářské, přírodovědné a matematické s tím, že k tématu připravené testy se zaměřují na aplikaci dovedností více než-li na konkrétní naučenou látku. Doplněním je pak výzkum tzv. mezipředmětových, obecnějších dovedností žáků, jež přímo nesouvisejí s vyučovanou látkou, spíše samotná schopnost myšlení. První komparace způsobilosti národních pedagogických systémů byla provedena v roce 2000, následná v roce 2003 a třetí fáze čeká i nás za rok. Výsledky a jejich zpracování do systému jako zamyšlení nad jednou z možností reflexe jsou obsahem tohoto příspěvku.

OECD sdružuje 43 zemí z několika světadílů a různých sil ekonomik, jakož i tradic. Vedle téměř všech zemí Evropy se tak srovnával i školský systém Japonska, Kanady, ale i Mexika nebo Turecka. V roce 2000 získané výsledky tehdy právě vyšlých základní školu vyvolaly velké rozpaky především v Německu, jež se ve většině svých jednotlivých zemí ocitla pod hladinou daného průměru a vyvolal celospolečenské diskuse. V Čechách prošly téměř bez povšimnutí, nicméně jsme ve srovnání s naším západním sousedem dopadli lépe. Německo se z výsledků zveřejněných v roce 2000 náležitě poučilo a rok 2003 opravdu přinesl zlepšení.

Praxí samotného testování byly čtyři stodvacetiminutové speciální testy, které byly mezinárodně regulovány. V roce 2000 byl hlavní důraz kladen na problematiku čtení, o tři léta později si pedagogičtí odborníci vybrali jako nejdůležitější matematické dispozice. Matematický kruh otázek obsahovaly jednak konkrétní příklady řešené v každodenním životě, matematické vzorce, jakož i použití matematiky v jiných oborech, pro které je matematika důležitá.

Za dosažené výsledky Němci sami sebe chválí, resp. vidí v práci o své pubertální adolescenty pokroky. Konkrétně Německo leží někde uprostřed tabulky zkoumaných států a v schopnostech užití získaných znalostí se podobá svému sousedu z Rakouska, přitom dosáhlo podobných výsledků jako Irsko nebo Slovensko. Citelně je ovšem úspěšnější než Spojené státy americké. Nejvyšší patra a tudíž i nejlépe vzešlo z výzkumu Finsko, Korea, Nizozemí nebo Japonsko. Potěšujícím je i zjištění, že až na schopnosti interpretování čteného textu dosáhli nadprůměrných hodnot i zkoumaní čeští školáci a to jako jediní ze zúčastněných států bývalého východního bloku. V pomyslném žebříčku kvality dosahují Češi takovou pozici, s jakou se i z jednotlivých německých spolkových zemí mohou pochlubit pouze Bavorsko nebo Sasko. Naopak špatné výsledky dosáhla všechna tři spolková města-Berlín, Hamburk a Brémy. Z jednotlivých států se mizerněji dařilo již jen dětem z Mexika, Turecka a ke změnám by na základě testů měly přistoupit i evropské středomořské státy.

Krom mezinárodního srovnání se německé oddělení Pisy posunulo o kousek dál a počalo zkoumat i spojení vzdělání se sociálním původem. Z faktu, že v dobře fungující a lépe materielně zajištěné rodině je větší pravděpodobnost dosažení komplexního vzdělání a pozdějšího uplatnění ve společnosti se jaksi počítalo. Spíše se hledaly příčiny, nejčastější výskyt a velikost sociálních skupin, z kterých se rekrutují nejrizikovější skupiny. Při tom došlo k potvrzení rizikovosti adolescentů, pocházejících z přistěhovaleckých rodin, zvláště přistěhovalců, kteří plně neovládají německý jazyk, evidentně nejdůležitější společenské pojítko. Ovšem poukázala i na nejpropastnější rozdíly v sociálním složení ve spolkových státech. Jako země s nejpropastnějším složením vzešly městské státy Brémy a Hamburk, tradičně s velkou koncentrací přistěhovalců, tedy oblasti, jež propadly již v testech. Naproti tomu se kompaktními jeví bohaté Bavorsko, ale i poměrně řídce osídlené Braniborsko.

V minulých den zveřejnila svou speciální studii týkající se škol i česká pobočka „Pisy“-Ústavu pro informace ve vzdělávání a poukazuje se v ní především na vnitřní složení a propastné rozdíly, které dávají určité typy českých škol středních a měla by napomoci při rozhodování oněm patnáctiletým, kterak se svou budoucností naložit. Jejím výsledkem je fakt, že gymnazisté jsou schopni ve své velké většině učivo plně zvládnout, žáci jak učilišť, tak i speciálních škol pak ve všeobecných znalostech daleko zaostávají. Tedy poukázaly na úplně jiné skutečnosti.

Sociální studie se tedy pomalu i v Čechách stávají pomocníkem a je tu možnost, že v budoucnu budou působit i na postoj společnosti k důležitým otázkách jejího dalšího vývoje. Ovšem, zda nabudou významu jaký mají pro Německo, kde se výsledky studií setkávají s celospolečenskou reflexí a případné negativní skutečnosti mají konkrétní účinek pohybu. Jejich pozitivní účinky jsou v Německu viditelné, jestli se konkrétně i za několik let projeví v úspěšném začleňování mladých do pracovního systému a tudíž je tato cesta správná zůstává ovšem otázkou několika dalších let.

Tomáš Kavka

Více výsledků německé části studie je k dispozici na internetu na adrese: http://www.pisa.ipn.uni-kiel.de