DIALOGEditorial

Vážení a milí čtenáři těchto stránek,

v prosincovém úvodníku se nelze nezmínit o vánocích a o konci roku. Rok spěje ke svému závěru, aby jeho hektické tempo bylo před vánočními svátky na krátkou dobu ještě urychleno. Přeplněné obchody a nákupní centra s horečně a ve zmatku pobíhajícími velkými nákupními taškami a košíky vystřídá pohoda a klid domova. Čas se počínaje Štědrým dnem doslova zastaví, naše příbytky prostoupí pocit uvolnění. Lidé se setkávají za zvuků koled pod stromečkem. Vánoce ve střední Evropě krásně kombinují křesťanské a pohanské tradice. Stromeček versus jesličky... K vánocům ale také patří štědrost a hojnost. Pohanské cukroví, křesťanská ryba. Už cítím vůni smaženého kapra. Víte, že ryba nebyla na štědrovečerním stole vždy? Ještě začátkem dvacátého století se objevuje ve vesnickém prostředí výjimečně a měšťanské domácnosti toho času dávali přednost značně oblíbeným šnekům. Na což někteří možná v souvislosti s Hermannovým otcem Kondelíkem vzpomenou. V sousedním Polsku dávají přednost také jiným rybám než třeboňskému šupináčovi. Jako malý jsem chtěl pouštět kapry zpátky do řeky. Možná také pod dojmem Čtvrtkova Rumcajse. Vzpomínáte, jak Manku posedla chuť na rybu namísto na tradičního „loupežnického“ kubu z krup. "Rumcajsi, mně se jazyk kroutí do kornoutku zrovna jen na rybu", říká. Runcajs nemešká, vezme Cipíska na rameno a alou na předvánoční nákup. Slavný český loupežník získá rybu od hastrmana Volšovečka, aby se mu jí nakonec zželelo a nechal jí ze studánky uplavat. Večeřet tedy budou kubu.

K vánocům pohádka patří, alespoň se to tak říká. Asi to bude tím, že česká pohádka je obvykle mírumilovnější a dějově klidnější než pohádky odjinud. Zlo není tak úplně zlem a na straně dobra nebojuje udatný rek, ale spíše vychytralý kluk z chaloupky. Takový čert je spíše neškodným nekňubou než překážkou na hrdinově cestě za úspěchem. Jak jinak tomu je kupříkladu v ruských pohádkách nebo v těch západních, ovlivněných temnou mytologií a legendami. Česká pohádka je přesto pojem. Média nás o vánocích každodenně masírují pohádkovými příběhy. A pohádky mají na chování společnosti značný vliv a též o společnosti mnohé vypovídají. I zmíněný Rumcajs by se dal velice zajímavě analyzovat.

V prosincovém čísle přinášíme nad pohádkami se zamýšlející Pohádku o pohádkách a úvahu nad některými večerníkovými příběhy. (Ta figurka v papírové čepici tu už ale je let!) Na pohádky přišla řeč i v rozhovoru s výtvarníkem Adolfem Bornem. Jeho (a spisovatele Hrnčíře) Cour a Courka jsem dostal jako malý v knižní podobě právě k vánocům a provázel mne na cestě životem velmi dlouho. Každému, kdo nenalezne pod stromečkem knihu s pohádkami přinášíme jako dárek Literárně výtvarnou přílohu, do níž jsme přispěli trochou méně tradičních pohádek. Doplňuje ji rozhovor s Krištofem Kinterou, jehož poslední dílka, „Spotřebiče“ trochu pohádkové bytosti představují. Nebudu Vás už zdržovat dalšími větami, pusťte se do čtení naší revue, která doufám přispěje k pohodě i vašich vánoc. Nezbývá mi než vám poděkovat za vaši přízeň, kterou jste nám věnovali již tím, že nás čtete. Přeji vám krásné vánoce, po kterých ve vás zůstane více atmosféra poklidného Štědrého večera a následných svátků než onoho shonu v obchodech a nákupních centrech. Vše nejlepší do Nového roku 2006. I v něm se snad budeme setkávat nad stránkami Revue DIALOG.

Dominik Hrodek