Vážení a milí čtenáři těchto stránek,

v prosincovém úvodníku se nelze nezmínit o vánocích a o konci roku. Rok spěje ke svému závěru, aby jeho hektické tempo bylo před vánočními svátky na krátkou dobu ještě urychleno. Přeplněné obchody a nákupní centra s horečně a ve zmatku pobíhajícími velkými nákupními taškami a košíky vystřídá pohoda a klid domova. Čas se počínaje Štědrým dnem doslova zastaví, naše příbytky prostoupí pocit uvolnění. Lidé se setkávají za zvuků koled pod stromečkem. Vánoce ve střední Evropě krásně kombinují křesťanské a pohanské tradice. Stromeček versus jesličky... K vánocům ale také patří štědrost a hojnost. Pohanské cukroví, křesťanská ryba. Už cítím vůni smaženého kapra. Víte, že ryba nebyla na štědrovečerním stole vždy? Ještě začátkem dvacátého století se objevuje ve vesnickém prostředí výjimečně a měšťanské domácnosti toho času dávali přednost značně oblíbeným šnekům. Na což někteří možná v souvislosti s Hermannovým otcem Kondelíkem vzpomenou. V sousedním Polsku dávají přednost také jiným rybám než třeboňskému šupináčovi. Jako malý jsem chtěl pouštět kapry zpátky do řeky. Možná také pod dojmem Čtvrtkova Rumcajse. Vzpomínáte, jak Manku posedla chuť na rybu namísto na tradičního „loupežnického“ kubu z krup. "Rumcajsi, mně se jazyk kroutí do kornoutku zrovna jen na rybu", říká. Runcajs nemešká, vezme Cipíska na rameno a alou na předvánoční nákup. Slavný český loupežník získá rybu od hastrmana Volšovečka, aby se mu jí nakonec zželelo a nechal jí ze studánky uplavat. Večeřet tedy budou kubu.

K vánocům pohádka patří, alespoň se to tak říká. Asi to bude tím, že česká pohádka je obvykle mírumilovnější a dějově klidnější než pohádky odjinud. Zlo není tak úplně zlem a na straně dobra nebojuje udatný rek, ale spíše vychytralý kluk z chaloupky. Takový čert je spíše neškodným nekňubou než překážkou na hrdinově cestě za úspěchem. Jak jinak tomu je kupříkladu v ruských pohádkách nebo v těch západních, ovlivněných temnou mytologií a legendami. Česká pohádka je přesto pojem. Média nás o vánocích každodenně masírují pohádkovými příběhy. A pohádky mají na chování společnosti značný vliv a též o společnosti mnohé vypovídají. I zmíněný Rumcajs by se dal velice zajímavě analyzovat.

V prosincovém čísle přinášíme nad pohádkami se zamýšlející Pohádku o pohádkách a úvahu nad některými večerníkovými příběhy. (Ta figurka v papírové čepici tu už ale je let!) Na pohádky přišla řeč i v rozhovoru s výtvarníkem Adolfem Bornem. Jeho (a spisovatele Hrnčíře) Cour a Courka jsem dostal jako malý v knižní podobě právě k vánocům a provázel mne na cestě životem velmi dlouho. Každému, kdo nenalezne pod stromečkem knihu s pohádkami přinášíme jako dárek Literárně výtvarnou přílohu, do níž jsme přispěli trochou méně tradičních pohádek. Doplňuje ji rozhovor s Krištofem Kinterou, jehož poslední dílka, „Spotřebiče“ trochu pohádkové bytosti představují. Nebudu Vás už zdržovat dalšími větami, pusťte se do čtení naší revue, která doufám přispěje k pohodě i vašich vánoc. Nezbývá mi než vám poděkovat za vaši přízeň, kterou jste nám věnovali již tím, že nás čtete. Přeji vám krásné vánoce, po kterých ve vás zůstane více atmosféra poklidného Štědrého večera a následných svátků než onoho shonu v obchodech a nákupních centrech. Vše nejlepší do Nového roku 2006. I v něm se snad budeme setkávat nad stránkami Revue DIALOG.

Dominik Hrodek

DIALOGAdolf Born

Snažím se vyprávět příběhy a pohádky mne vždy obklopovaly

Rozhovor s Adolfem Bornem

Dominik Hrodek

Adolf Born

Foto: Archiv

„Být dobrým portrétistou občas stačí, ale dobrý malíř je podle mého ten, který nalezne svůj nezaměnitelný svět. A tím pádem vytvoří něco nového pro ostatní, pomyslný prostor, kam vstupují lidé orientovaní podobným stylem a náturou,“ říká známý ilustrátor Adolf Born (12. 6. 1930). Akademický malíř je členem Sdružení českých umělců a grafiků Hollar. Věnuje se karikatuře, ilustraci, grafice a animovanému filmu. Ilustroval více než 250 knih a 62 animovaných filmů, z nichž nejznámější je seriál Mach a Šebestová. Je držitelem mnoha zahraničních ocenění - například Karikaturista roku v Montrealu v roce 1974, nejnověji je nositelem titulu Rytíř krásných umění a literatury (Chevalier dans l'ordre des Arts et des Lettres), čestného ocenění francouzské vlády za přínos v oblasti umění a kultury. Při příležitosti státního svátku 28. října byl prezidentem Václavem Klausem oceněn také A. Born. Vyprávěli jsme si v době předvánoční o historických reminiscencích, cestovatelích, o pohádkách, přátelství a rakouské monarchii. Pohybovali jsme se po střední Evropě i mimo ní. On zatím podepisoval peefka. (celý článek)

Pohádky

Pohádka o pohádkách

Jan Očenášek

Milí dospělí (ale i děti pokud chcete slyšet jakými zbytečnostmi se dospělí dokážou zabývat), budu vám vyprávět pohádku o jiných pohádkách. Vidím, že někteří metodicky obzvláště pokročilí přímo radostně poposedli, ale netěšte se předčasně. Bude to pohádka o vášni, která může přepadnout usedlé mladší i starší (dokonce staré) muže (s vyrovnáváním příležitostí předpokládám, že v budoucnu dojde i na ženy, ale vzhledem k našemu pohledu obrácenému nazpět se pro tentokrát ještě přidržíme mužských hrdinů). (celý článek)

Vymysleme si znovu českého pohádkového hrdinu!

Úspěšní či neúspěšní pohádkoví hrdinové?

Petr Valenta

Na internetových stránkách České televize má návštěvník možnost zvolit nejsympatičtější Večerníčkovou postavu. Mezi mnoha favority na tuto cenu však s jistotou budou chybět dvě osobnosti, které by si tento titul zasloužily plnou měrou, a to ne pro svojí sympatickou vizáž či příjemný hlas, nýbrž pro nesporné osobní kvality, které prokazovaly v každodenním životě. Jde o dobře známé hrdiny Trautenberka (Krkonošská pohádka) a Krkovičku (Jája a Pája). Jejich pověst je v českém povědomí přesto vysloveně negativní. Proto jim věnuji následující krátké medailonky. (celý článek)

KulturaSpolečnost

Je stále ještě brzy na architekturu budoucnosti?

(Aneb stavební vývoj Prahy očima tvůrců Futura Pragensis)

Hanka Zimmerhaklová

Z výstavy Futura pragensis

Foto: archiv

Moderní technologie, fantastické vize, odvážné koncepty (ve větší míře utopistické) nové a neotřelé tvary a linie, propojení s přírodou, materiály zaručující zdání prostoru - především sklo, absolutní odchýlení od minulosti atd. V těchto souvislostech na počátku 20. století začala uvažovat o svých dílech skupina architektů, kteří se záhy zařadili mezi tzv. futuristy. Futurismus šel napříč řadou uměleckých směrů a k jeho hlavním a zakládajícím představitelům patřil básník Tomas Marinetti. Ten také spolu s architektem Antoniem Sant´Elia rozpracoval manifest futuristické architektury „Manifesto dell Architektura Futurista“. Oba Italové měli poměrně jasný názor na styl, estetiku a umění. Nicméně to, co bylo poměrně lehce uskutečnitelné v literatuře nebo v malířství, se na poli architektury již provádělo složitěji. (celý článek)

DIALOGStřední Evropa

Školství, sociální výzkum a možnosti jejich reflexe ve společnosti

Tomáš Kavka

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v roce 2000 zprovoznila program, který si za svůj cíl klade zvýšit úroveň školství všech zúčastněných zemí. Jako cílovou skupinu si vybrala skupinu adolescentů ve věku patnácti let. Sondou do jejich znalostí má každé tři roky být porovnána úroveň a z toho vyvozeny patřičné důsledky. Projekt PISA (Programme for International Student Assessment) hodnotí schopnosti čtenářské, přírodovědné a matematické s tím, že k tématu připravené testy se zaměřují na aplikaci dovedností více než-li na konkrétní naučenou látku. Doplněním je pak výzkum tzv. mezipředmětových, obecnějších dovedností žáků, jež přímo nesouvisejí s vyučovanou látkou, spíše samotná schopnost myšlení. První komparace způsobilosti národních pedagogických systémů byla provedena v roce 2000, následná v roce 2003 a třetí fáze čeká i nás za rok. Výsledky a jejich zpracování do systému jako zamyšlení nad jednou z možností reflexe jsou obsahem tohoto příspěvku. (celý článek)

DIALOGGenius locomoti

Do krajiny Josefa Lady

Tomáš Dvořák

Rodné místo Josefa Lady

Foto: Jitka Kuttelwascherová

Jeden z nejznámějších českých tvůrců pohádkových příběhů a obrázků k nim hledal inspiraci pro svoji tvoru v okolí Hrusic. V krajině, kterou velmi dobře znal, neboť se tam narodil. Po jeho stopách se můžeme vydat i my. Hrusice leží zhruba mezi Prahou a Benešovem. Pro pěší výlet se nejvhodnější vyrazit z železniční zastávky Strančice. Dnes mezi Strančicemi a Hrusicemi vede dálnice, což ladovskou poetiku poněkud narušuje. Na návsi v Hrusicích v hospodě U Sejků, nám dobře známe z vyprávění o kocouru Mikeše, mají místního rodáka připomínat velkoplošné malby volně inspirované Ladovou tvorbou. Po mém soudu se jim to moc nedaří. (celý článek)

DIALOGStředoevropská knihovnička

Balázs Ablonczy: Teleki Pál

V maďarštině vydal Osiris, Budapešť 2005

Robert Pejša

Obálka knihy Balázs Ablonczy: Teleki Pál

Foto: Osiris

Monografie mladého maďarského historika Balázse Ablonczyho se věnuje analýze osobnosti a činnosti maďarského vědce, politika a sedmihradského grófa Pála Telekiho (1879-1941). Pál Teleki (celým jménem Ede János Pál Teleki) se rozsahem svých aktivit stal jednou ze symbolických postav meziválečného Maďarska. Svými předválečnými, ale zejména poválečnými aktivitami na poli domácí, ale i zahraniční politiky a diplomacie kontinuálně navazoval na tradice svého rodu, respektive následoval politickou dráhu svého otce Gézy Telekiho, od r. 1875 poslance maďarského (uherského) sněmu a na sklonku vlády Kálmána Tiszy i krátkodobě ministra vnitra (1889). Pál Teleki se zejména po r. 1918 stal plnoprávným členem významné generace maďarských vědeckých, kulturních a politických elit, které po rozpadu rakousko-uherského soustátí vytvářely státoprávní i kulturně-společenské základy poválečného Maďarska. Lze jen pro ilustraci uvést několik jmen jeho nejbližších spolupracovníků a přátel, kteří společně s ním ve dvacátých a třicátých letech 20. století formovali a ovlivňovali směr maďarské politiky, vědy a kultury – István Bethlen, Mihály Károlyi, Gusztáv Gratz, Miklós Bánffy, Masirevich Konstantin, Praznovszky Iván, Csekonics Iván, Lóczy Lajos a další. Růst a rozvoj osobnosti a zejména postižení šíře aktivit Pála Telekiho je v monografii detailně analyzováno, což odpovídá v mnoha ohledech až neuvěřitelnému rozsahu Telekiho společenské angažovanosti v předválečném i povalečném období. (celý článek)

Literárnívýtvarná příloha

Design a dílo Krištofa Kintery

Rozhovor z kavárny Ultramarin

Iva Tattermuschová

Krištof Kintera, Spotřebiče, 1998

Foto: Archiv

„S designem nemám co dělat a ani nechci.“ „Mně to trochu smrdí i když se tím zabývám“, říká Krištof Kintera, majíc tím na mysli zejména design ve smyslu komerční záležitosti, jež zahrnuje proces navržení a plánování produktu, vznikající v interakci se stanovenými funkcemi, podléhající často mnoha vnějším vlivům, trendům apod. Jeden ze zavedených výtvarníků mladší generace používá trojrozměrného vyjádření, protože jak sám tvrdí, fotka kterou se na počátku svých snah zabýval, ani malba už mu nestačily. „Zachycuješ jenom to, co je viditelný“, vzpomíná na své fotografické snahy, které předcházeli malbě. Ani ta se však pro Kinteru nestala vhodným prostředkem, přestože se jí nějakou dobu věnoval na Akademii výtvarných umění, kde se nakonec ocitl v ateliéru Milana Knížáka. (celý článek)