| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Polemika
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Nostalgie nebo ostalgie ve střední Evropě?Během posledních čísel se v Revue DIALOG několikrát objevil pojem „ostalgie“. Zmínil se o něm v rozhovorech Jára Rudiš i Maxim Velčovský, objevil se i jiných článcích. Nedávno jsem seděl v kavárně, kde se dva její návštěvníci o pojmu hlasitě dohadovali. Rozhodli jsme se proto otevřít prostor pro názory, komentáře či reminiscence spojené s tímto pojmem a střední Evropou. Ostalgie jako nostalgické vzpomínání po někdejších časech východního bloku (spojení slov nostalgie a východ) je často používaný výraz ve vztahu k části východoněmecké společnosti, v literatuře ho zviditelnil německý spisovatel Thomas Brussig. Občas se o ostalgii mluví a píše také s ohledem na oblibu „výdobytků“ socialistické kulturní produkce, tedy rozličných seriálů nebo hudební tvorby či dalších tehdejších reálií, v jiných zemích bývalého východního bloku. Je zde tento výraz relevantní nebo je příliš schématický? Nebo je úplně od věci? Nebo je to generační? My mladší přece mnohdy máme nostalgické vzpomínky na kulturně historické reálie starých časů spojeny spíše s normálním životem prožitým v nenormální době, s tehdejšími zážitky a silnými prožitky, s dětstvím, s dospíváním či prvními, druhými a třetími láskami… Průběžně zařadíme příspěvky k tematice Nostalgie nebo ostalgie ve střední Evropě? nejen od členů redakce, ale také přátel revue a čtenářů. Budeme pochopitelně rádi za aktivní vstup čtenářů těchto stránek. Své příspěvky posílejte na adresu redakce, případně využijte diskusních přístupů. Dominik Hrodek Několik slov k „ostalgii“O určitém myšlenkovém vjemu spojeném se ztrátou starých hodnot a těžkým nabýváním a vstřebáváním hodnot nových se podle mého názoru dá v evropských zemích bývalého komunistického bloku hovořit. Dokonce bych použil i ono slovíčko jako vhodný termín, protože dva německé státy byly nejživějším symbolem existence pomyslného východu a západu. V německé společnosti již patnáct let proklínaná nostalgie, spojená především se ztrátou komunismem zaručených společenských a sociálních jistot je patrná i u nás a nejspíše i v dalších demokratizujících se evropských státech. Českým ekvivalentem ostalgie mohou být „zlatý časy“ nebo slovní spojení „za komunistů“ doplněné určitým srovnáním tehdejší situace s dnešní, nejčastěji začínající u bezpečnostní a cenové relace nebo porovnávání situace na trhu práce a končící povzdechem nad ztrátou kulturních a společenských rituálů. Takto vyprofilovaný význam slova se pak rozšiřuje třeba i na Rusko, v kterém jistě našel stesk po minulých časech vlastní označení(bohužel o něm nevím, jen se domnívám). Minulost se běžně v očích historických aktérů idealizuje a neprožíval-li jedinec opravdu velká traumata, tak si její negativní stránky buďto vymaže anebo k obrazu svému přetvoří. Jelikož kus zde probíraného věku poznala ještě stále většina z nás, jsme jim právě tak poznamenáni. Ať už se v našem případě jedná o fascinaci ideologicky profilovanými seriály, které jsme jedním okem sledovali s našimi rodiči, objevováním pro nebo proti režimní muziky. V některých z nás se projevuje sociálněji fanatickým vyhledáváním viníků za tento pocit či jen nostalgií zavánějící tehdá „tak“ uvolňující debatou ve frontě na pomeranče. Vzpomínky nám zůstanou a otázkou je, zda-li jde o něco škodlivého, zda si máme z minulosti pouze vybírat, a když tak co? Asi se většina dnešní české společnosti shodne na faktu, že nynější režim je rozhodně demokratičtější než ten minulý. Témata veřejné debaty se za posledních patnáct let diametrálně rozrostla stejně jako prostor, v kterém se můžeme pohybovat a hledat životní naplnění. Tyto abstraktní, nenahmatatelné výhody, kterých můžeme využít jsou podstatným rozdílem, kterého se dostalo naší generaci a vymezující nám dobu totality spojenou s komunismem od naší zkušenosti s kapitalismem. Ostalgii bych tedy nebral jako něco zavrženíhodného a to rovnou ve všech jejích dimenzích. V podobě, v níž jsme jí poznali a vtiskli si ji do svých myslí se nám již nikdy znovu nenaplní. Měli bychom se s ní, jakož i se vším, co kdy přinesla srovnat přijmutím její existence a smysluplně pracovat i s jejími relikty, ne je bezcílně zatracovat a pomáhat tak k jejich nevědomky jejich mytizování. Tomáš Kavka |
Revue Dialog. Kulturně společenská revue pro střední Evropu. Vydává sdružení STRED -- Středoevropský dialog, http://dialog.stred.org, dialog
stred.org.
Šéfredaktor: Dominik Hrodek. Zástupce šéfredaktora: Tomáš Kavka. Technický redaktor: Jan Vršovský.
Vedoucí rubrik: José Provazník (Polemika&Kritika), Jan Richter (Kultura&Společnost) Tomáš Dvořák (Genius loci, Genius locomoti), Tomáš Kavka (Střední Evropa), Jan Očenášek (Osobnost, Historické okénko, Studie).