DIALOGGenius locomoti

Na Blaník přes několik desetiletí

Oblíbený výlet z Prahy na Blaník s využitím veřejné dopravy může představovat i výlet časem, aspoň podle designu a doby výroby jednotlivých dopravních prostředků. Z Prahy do Benešova nás po železnici většinou doveze příměstská elektrická jednotka z šedesátých let původně označená EM 475, dnes vedená jako řada 451 a 452. Celkovým pojetím nezapře dobu svého vzniku. Zakulacený exteriér, zejména čelo soupravy, i interiér s mnohými zaobleními, s využitím umakartového obložení a pochromovaným zábradlím a rámy oken odpovídá dobovému vkusu. Na takto původní interiér musíme mít ovšem trochu štěstí, protože řada souprav prošla v devadesátých letech částečnou rekonstrukcí spočívající také ve výměně umakartového obložení za plastové.

Příměstská elektrická jednotka z 60. let původně značená EM 475, dnes 451 vyráží na svou obvyklou trasu za Prahy do Benešova.

Foto: Tomáš Dvořák

Lokálka z Benešova do Vlašimi je ovšem jistota. Téměř stoprocentně se svezeme motorovým vozem původně označeným M 152 dnes 810, případně připojeným vozem, který se ovšem odlišuje pouze absencí motoru a stanovišť strojvedoucího. Sedmdesátá léta, od kdy se tyto velice rozšířené vozy užívané prakticky na všech vedlejších tratích vyráběly, přinesla poněkud hranatější styl. Vnějšek i vnitřek vozu jsou toho dokladem. Strohý interiér s málo pohodlnými nízkými sedadly jen podtrhuje určení pro krátkodobou přepravu. Nepopiratelnou výhodou dvouosých „kocourů“ je fakt, že jez nich velmi dobře vidět do okolní krajiny.

Do krajiny se ostatně zanoříme krátce za Vlašimí, ze které je to na bájný Blaník asi 10 kilometrů. Pokud cestou spatříme škodovku 1000 MB, asi nás napadne, že v jejím vzhledu a designu „pantografu“ 451 jsou mnohé shodné rysy. Dřevěná rozhledna na Blaníku rovněž odpovídá době i okolnostem, v níž byla postavená, totiž přelomu 30. a 40. let 20. století.

Po sestoupení do Louňovic pod Blaníkem si můžeme zpáteční cestu zkrátit autobusem do Benešova. Místní dopravce používá moderní autobusy Mercedes vyznačující se provedením hodným konce 90. let. Komfortní a účelně řešený interiér vyvolává optimistickou náladu, že aspoň některé změny jsou k lepšímu. Na benešovském nádraží nás opět čeká vlak. Pokud budeme mít opravdu velké štěstí, seznámíme se se supermoderním dvoupatrovým příměstským vlakem společně vyrobeným MSV Studénka a Škodou dopravní technika. Interiér spíše připomíná letadlo a bezhlučný provoz dosti potlačuje autenticitu cesty vlakem.

Pokud nás na nástupišti takový vlak nečeká, lze se aspoň podívat do salónku, kde měl čekávat na vlak František Ferdinand d’Este a připomenout si časy minulého a předminulého století.

Jak je vidět, za jediný den na cestě se dá projet či projít mnohé. Proto je ostatně dobré se na cesty vydávat, neboť i cesta může být cíl.

Tomáš Dvořák