DIALOGGenius loci

Tovární areál firmy Baťa (později Svit) ve Zlíně

Zlínský průmyslový areál není památkou v klasickém slova smyslu. Jedná se však o unikátní komplex „baťovské“ industriální architektury, jenž se nachází doslova v centru osmdesátitisícového Zlína. Typické tovární budovy z červených cihel tvoří rozsáhlou enklávu, které vedle legendární a vzorně zrestaurované „jednadvacítky“ (dnes sídlo kraje) vévodí unikátní Centrální sklad obuvi architekta Vladimíra Kubečky postavený v letech 1949 až 1955. Útlum obuvnické výroby, jenž Zlín postihl v devadesátých letech, se podepsal i na podobě továrního areálu. Některé budovy zůstávají dluhodobě nevyužité a chátrají. Stále se nepodařilo vyřešit otázku, jak s areálem naložit a jak jej využít pro potřeby moderního města. Nabízí se velké množství řešení – od aktivit vedoucích k přilákání podniků, které tovární budovy využijí, po značně nákladné, ale dnes velmi moderní a pro centrum Zlína rozhodně přínosnější transformování areálu na víceučelový komplex zrestaurovaných industriálních staveb sloužících bydlení, kulturnímu vyžití, službám a dalším podnikatelským aktivitám. Zbůsob vyřešení tohoto problému bude mít zásadní vliv na podobu centra Zlína. Hledání vhodných investorů a vyřešení komplikovaných vlastnických vztahů v areálu bude pro správu města zásadním a rozhodně ne jednoduchým úkolem. Tovární areál, díky kterému se ze zapadlého městečka stalo významné průmyslové centrum, si důstojné a moderní využití rozhodně zaslouží.

Vítězslav Sommer

Hotel Grand Hradec Králové

Z Pospíšilovy třídy nevypadá hotel ještě tak zpustle.

Foto: Tomáš Kavka

Literatura, stejně jako každý, kdo navštíví východní Čechy a jejich metropoli vám poví, že Hradec Králové je prvorepubliková stavební perla. Stačí se pouze podívat do přehledů a najít si jména architektů jako Kotěra, Gočár nebo Janák a je jasné, že přízvisko „výkladní skříň první republiky“ se neříká nadarmo. V komplexu staveb Belle epoque a první republiky se v porevoluční době objevil i jeden kaz. Do soustavy prvorepublikových obytných domů, které vytváří malebnou spojnici nábřeží od slavného Kotěrova městského muzea ulicí k historickému Velkému náměstí patří i hotel Grand. Za první republiky nejluxusnější ubytování hostů města, v době budování socialismu místo konání sjezdů závodních rad, jakož i bujarých večírků.

Ovšem horší situace je směrem k nábřeží.

Foto: Tomáš Kavka

Grandhotel byl stavěn fázovitě komplex tvoří tři objekty. Původní Grandhotel (čp. 295), v nárožní poloze je (respektive byl) od arch. V. Weinhengsta z roku 1897. V letech 1903 - 1904 k němu prof. Jan Kotěra na pravé straně přistavěl Okresní dům (čp. 409) a v r. 1911 na levé straně zimní zahradu a biograf (čp. 275). Střední, nárožní část, byla v roce 1928 přestavěna J. Fňoukem do dnešní podoby. Fňouk při přestavbě použil ve fasádě a hlavně na střešní přístavbě Kotěrovy motivy z "palmice". Hotel je navíc ozdoben ještě milými pískovcovitými hlavičkami sportovců (nad 1.nadzemním podlažím), které jsou od Jana Štursy.

Nepříliš vábně vypadá i Palmovka, nicméně alespoň se zdá, že se něco děje.

Foto: Tomáš Kavka

Od doby starostování Jana Ulricha (1895) až do počátku 90. let 20. století byl městským hotelem. Do konce let sedmdesátých a stavby velkého paneláku, hotelu Černigov (dnešní Amber hotel) místo ubytování nejvýznamnějších návštěvníků města. Vedle samotného hotelu komplex obsahuje i velký sál, nazývaný „palmovou zahrada“ („Palmovka“), umístěnou v Kotěrově traktu, kterou bychom dnes mohli nazvat kongresovým sálem. Název palmová dostala podle palem, kterými byla zdobena. Sál i s galerií pojmul více než-li 100 hostů, hrála-li živá muzika mohli jste si svůj stůl zakoupit do lóží nebo třeba na galerii. Paměťníci vzpomínají i na četné svatby. V případě, že se zrovna netančilo ani neprobíhalo setkání místní smetánky, sloužily její prostory jako restaurace, svými rozsáhlými okny připomínající pražský Obecní dům.

Bývalá Palmovka v roce 2000.

Foto: archiv

Dnes již jsou hotel a k němu přináležející restaurace minulostí. Černé mraky nad stavbou přinesl paradoxně až polistopadový režim a restituční nároky. Hotel se vrátil hnedle několika dědicům původního majitele a s tím přišly i neshody o jeho dalším využití. Jeden chtěl hotel prodat, další ho opravit a využívat, ovšem vše nedopadlo zcela podle představ a vyplatit ostatní z budovy o hodnotě pomalu padesáti miliónů korun znamenalo její chátrání. Stavba je dnes alespoň ve svých dolních patrech hotelu do hlavní ulice využita několika stánkaři a tak se alespoň nerozpadá. Jídelna dostala v loňském roce lešení a návrh k využití jako pivnice, to je ovšem do dnešních dnů vše… Díky celkem častým opravám minulých let není stavba ještě zbořena, nicméně díky postupně sanovanému okolí grandhotelový komplex centrum města začíná hyzdit. Historie hotelu Grand není klasickým příběhem komunistického jha, spíše poukazuje na skutečnost, jak podivným může být rodinné dědictví.

Tomáš Kavka