Vážení a milí čtenáři těchto stránek,
stalo se již tradicí, že naše – vaše revue DIALOG vychází ke konci každého měsíce, nikoli jako jiné měsíčníky k jeho začátku. Myslím, že to není na škodu věci. Reagujeme na vybrané kapitoly dění okolo nás a snažíme se o jeho zprostředkování vám, čtenářům. Což nyní činíme.
Co pro vás znamená design? Tematikou designu se zabývá stále větší část společnosti, která k němu přestává být lhostejná. Průmyslový design je vynikajícím indikátorem vyspělosti společnosti. Art design promlouvá k estetickému cítění. Na letošním Designbloku 05 se vedle dalších mladých designérů z Polska, Německa, Rakouska či České republiky v sekci Mléčná dráha středoevropského designu prezentoval i Maxim Velčovský, se kterým jsem si poté povídal nejen o designu a jeho vlivu na společnost, ale také o jeho vztahu k umění, suvenýrům, tradičnímu českému chataření a kutilství. I retrostyl může být velice moderní. V poslední době se tvary a nejrůznější dekory sklenic nebo starých design aut dostává do centra zájmu. Ve východních částech sousedního Německa se objevuje fenomén Trabantu. Lze mluvit o „ostalgii“? V reakci na zmíněné podněty zařazujeme v rubrice Polemika&Kritika příspěvky na téma Nostalgie nebo ostalgie ve střední Evropě? A budeme v tom průběžně pokračovat. S tématem designu a minulosti souvisí i Genius locomoti, v jehož v rámci cestoval Tomáš Dvořák v prostoru i času.
Rubriku Kultura&Společnost jsme věnovali především filmu. Terry Gilliam jezdí do Prahy rád a tentokrát přivezl svoji novinku natáčenou v Čechách s názvem Kletba bratří Grimmů. Na tohoto Monty Pythona se už léta lepí smůla. S velkými těžkostmi natočil barona Prášila, velký sen v podobě Dona Quijota (v mnoha ohledech se mu filmař podobá) se mu přes všechny překážky natočit nepodařil. Na druhou stranu jsou zde filmy jako Brazil či 12 opic. Felix Xaver odpovídá ve své recenzi na otázku, jak to dopadlo v případě příběhu známých pohádkářů. Stejný autor poukazuje na některé filmy natočené na území bývalé Jugoslávie. Marek Krejčí glosuje polského vítěze letošního karlovarského filmového festivalu, víte o jaký film jde?
Střet zájmů svobody a ochrany společnosti je dnes poměrně diskutovaným tématem především v souvislosti s množícími se teroristickými útoky, Tomáš Kavka v rubrice Střední Evropa přibližuje kauzu německého Bundesnachrichtdienstu, která se této problematiky dotýká.
Situace okolo české památkové péče nás nutí se jí více věnovat. Některé chátrající významné památky nás inspirovali v průběžném mapování jejich osudů. V listopadovém čísle ukazujeme na některé z nich.
Novinkou je literárně-výtvarná příloha, která se v článcích kolegů Nedvěda a Šindelky věnuje současnému detektivnímu románu a ze strany výtvarného umění přináší Zuzana Havelcová profil mladého výtvarníka a spolupracovníka naší redakce Matěje Smetany. Ten nedávno otevřel svoji novou výstavu v Galerii Půda v Jihlavě.
Zdaleka jsem nepředstavil všechny příspěvky a články, které jsme pro vás tento měsíc připravili, ale je na vás – čtenářích, abyste si celé číslo prošli a pročetli. Doufám, že budeme našimi příspěvky inspirativní. Venku je zima a tak upřímně doufám, že vás četba Revue DIALOG zahřeje, ale nepatřičně nedopálí. Nicméně vždy si rádi přečteme reakce čtenářů, které jistě nenecháme bez odpovědi. Takže nejpozději zase koncem prosince…
Váš Dominik Hrodek
 Maxim Velčovský Foto: Dominik Hrodek Dominik Hrodek
Rozhovor s Maximem Velčovským nejen o fast-foodové kultuře. „Rád pracuji s existujícími tvary, které vyprodukovala historie a které pokračují dál… Pro mě není design jen válec skla na stůl nebo židle, je pro mě důležité, co se odehrává za tím a proč si daný předmět člověk koupí,“ říká designér Maxim Velčovský (1976). Balancuje na hranici volného umění a designu. Snaží se rozvíjet už existující tvary a dávat jim nový smysl a kontext. Jeho tématem je konzumní společnost a vyrovnávání se s ní, fenomén suvenýru nebo kutilství. (celý článek)
Poznámka ke vztahu české veřejnosti k designu.
Dominik Hrodek
Sedíme-li v živém hovoru v kavárně u kulatého stolku nad šálkem voňavé kávy nebo sklenkou vína, mnohdy si ani neuvědomujeme, jakých tvarů a vlastností jsou předměty okolo vás. Uvědomíme si to až teprve ve chvíli, kdy předmět svojí nevšedností doslova udeří do oka. O tom však dobrý design být nemusí a příkladem toho budiž například židle Michaela Thoneta, jehož proslavený vzor 14, světe div se, vznikl již v roce 1859. Stala se natolik tradiční záležitostí, že si jí pravděpodobně ani nevšimnete. Možná na ní právě sedíte. Jsou věci, které přetrvávají věky, bez potřeby revokace. Dobrý design má silné nadčasové rysy a je zajímavé sledovat, jaké staré designérské hodnoty zaseté před desetiletími či staletími mohou oslovit ještě dnes. (celý článek)
Iva Tattermuschová
„Design“ je v poslední době jeden z nejčastěji skloňovaných pojmů. Navzdory jeho masové rozšířenosti je většinou málo jasné, co skutečně znamená. Je užíván na nejrůznější účely, především jako součást marketingové strategie a reklamy. Máme tedy „vydesignované“ boty, brýle, toaster a mnoho jiných různorodých předmětů. Co se však skrývá pod tímto označením? (celý článek)
Dominik Hrodek
Během posledních čísel se v Revue DIALOG několikrát objevil pojem „ostalgie“. Zmínil se o něm v rozhovorech Jára Rudiš i Maxim Velčovský, objevil se i jiných článcích. Nedávno jsem seděl v kavárně, kde se dva její návštěvníci o pojmu hlasitě dohadovali. Rozhodli jsme se proto otevřít prostor pro názory, komentáře či reminiscence spojené s tímto pojmem a střední Evropou. (celý článek)
Tomáš Kavka
O určitém myšlenkovém vjemu spojeném se ztrátou starých hodnot a těžkým nabýváním a vstřebáváním hodnot nových se podle mého názoru dá v evropských zemích bývalého komunistického bloku hovořit. Dokonce bych použil i ono slovíčko jako vhodný termín, protože dva německé státy byly nejživějším symbolem existence pomyslného východu a západu. V německé společnosti již patnáct let proklínaná nostalgie, spojená především se ztrátou komunismem zaručených společenských a sociálních jistot je patrná i u nás a nejspíše i v dalších demokratizujících se evropských státech. Českým ekvivalentem ostalgie mohou být „zlatý časy“ nebo slovní spojení „za komunistů“ doplněné určitým srovnáním tehdejší situace s dnešní, nejčastěji začínající u bezpečnostní a cenové relace nebo porovnávání situace na trhu práce a končící povzdechem nad ztrátou kulturních a společenských rituálů. Takto vyprofilovaný význam slova se pak rozšiřuje třeba i na Rusko, v kterém jistě našel stesk po minulých časech vlastní označení (bohužel o něm nevím, jen se domnívám). (celý článek)
 Wincenty Trojanowski - Plac Maksymiliana v Monachium noca, 1890 Foto: archiv Marek Krejčí
Slezské muzeum Katowicích připravilo výstavu výtvarného umění Polští Mnichované („Polscy Monachijczycy“). V českém jazyce vyvolává toponymum Mnichov velmi negativní asociace vztahující se k politickému traumatu nuceného odstoupení pohraničí v roce 1938, které zcela převrstvily skutečnost, že v druhé polovině 19. století bylo hlavní město Bavorského království významným kulturním centrem ovlivňujícím české země. Postupně však úlohu kulturního vzoru přejímá mondénní Paříž a ačkoliv pro mnohé cesta do Paříže vede právě přes Mnichov, tradiční frankofilství a obdiv k francouzské avantgardě pak v Čechách vytlačily povědomí o mnichovské zkušenosti natolik důkladně, že dodnes postrádáme syntetické zpracování školení a tvorby českých umělců v Mnichově. (celý článek)
Přehlídka současných filmů z bývalé Jugoslávie,
Festival středomořského filmu, Montpellier, 21.-30. října 2005
Felix Xaver
Na konci října 2005 se v jihofrancouzském Montpellier konal Festival středomořského filmu, v jehož rámci bylo, po boku filmů z celého Středozemí, představeno několik filmů ze zemí bývalé Jugoslávie. Ponecháme-li stranou současný slovinský film, který se jako celek vyrovnává s odlišnými tématy než kinematografie srbská, chorvatská a bosenská, lze současnou postjugoslávskou filmovou tvorbu charakterizovat jako přímou výpověď společností, které před desetiletím prošly krvavým konfliktem stále ovlivňujícím politický a kulturní život těchto zemí. (celý článek)
Felix Xaver
Mám Terryho Gilliama rád. Ať už Brazil (1985) nebo Strach a hnus v Las Vegas (Fear and Loathing in Las Vegas, 1998), nabízí kromě svérázného humoru i vynikající podívanou. Jeho vizuální nápady jsou výjmečné, možná hraničí se surrealismem, možná jsou výsledkem hippie estetiky počátku 70. let. (celý článek)
 Polský film Moj Nikifor Foto: archiv Marek Krejčí
Český film se v Polsku už od šedesátých let těší nevšední popularitě, čehož nejlepším důkazem bylo vybrání Hřebejkova Horempádem (kde titulní slovní hříčka byla přeložena „Na zlamanie karku”) na slavnostní inaugurační představení letošního jubilejního dvacátého ročníku mezinárodního filmového festivalu ve Warszawě. Film posléze slavil úspěchy i v dalších polských kinech mimo hlavní město. Oproti tomu české distribuční společnosti obvykle nejeví zvláštní zájem o polské snímky, byť i ty mají obec věrných příznivců. (celý článek)
José Provazník
Film, který se točil 1 rok v Severních Čechách (velikonoce 2003-velikonoce 2004) nese podtitul Film o hledání štěstí v nešťastné krajině. Kamenolom Boží je natáčen v děsivě zplundrované krajině, kde bylo plánovitě zničeno stovky vesnic a kde ani následné rekultivace nemohou nikdy navrátit původní ráz krajiny před těžbou, natož vrátit lidem jejich minulé domovy. Nezaměstnanost zde dosahuje 15-20% a těžko se to v dohledné době změní. Při tom všem je opravdu složité hledat zde nějaké to „obyčejné“ štěstí. Ale i v takovémto prostředí jsou lidé, kteří musí žít své každodenní životy, kde se přeci jen občas ten náznak štěstí přeci jen najde, a to i uprostřed této „měsíční krajiny“, kterou i dnes Mostecko místy připomíná. (celý článek)
Tomáš Kavka
Právo na svobodný přístup k informacím patří k základním pilířům demokratického systému. Názorová pluralita je nezbytná prevence před nástupem totalizujících tendencí ve společnosti, a proto jsou i pokusy o její omezování vnímány velice citlivě. Státní zpravodajská služba chrání společnost před potenciálními narušovateli pořádku uvnitř i vně státu. Ke kvalitnímu výkonu svých počinů může využívat i jinak nezákonných praktik, které jsou v každém státě přesně ustanoveny. Střet zájmů svobody a ochrany společnosti je dnes poměrně diskutovaným tématem především v souvislosti s množícími se teroristickými útoky, když se předmětem dialogu stávají ochranná opatření proti dalšímu ohrožování. Jejich uvádění do praxe probíhá v každém státě trochu jinou cestou, záleží na mnoha faktorech jako je třeba míra občanské společnosti a sebekontroly jejího fungování. Ta je i základem současné diskuze ohledně fungování tajné služby ve Spolkové republice Německo. (celý článek)
Země střední Evropy a jejich vyrovnávání se s drogovou problematikou od 90. let k dnešku
Marek Škorvaga
Západní civilizace počátku 21. století je nucena čelit mnohým hrozbám, mezi něž bezpochyby patří i drogy. Jak dokazují výsledky prvního Eurobarometru o veřejné bezpečnosti v Evropské unii, je život občanů problematikou nezákonných drog v současné době významným způsobem ovlivňován. Je sice pravda, že látky které jsou schopny ovlivnit psychiku, byly lidstvu známy odnepaměti, nicméně až do poloviny minulého století bylo jejich užívání výsadou pouze relativně malé, uzavřené skupinky osob nebo bylo spjato s nějakým tradičním rituálem. Jednotlivé kultury užívaly „svoje“ drogy ve společensky únosném množství. Teprve od 60.let 20.století můžeme mluvit o drogové problematice, jako o něčem, co překračuje hranice států a kultur, prochází napříč všemi společenskými vrstvami a bezprostředně ovlivňuje životy miliónů obyvatel především nejvyspělejší částí světa. Zatímco kontakt s ilegální drogou se v této době pomalu stával pro občana NSR nebo Rakouska něčím, když ne zcela běžným, tak alespoň představitelným, realita o několik desítek kilometrů východněji byla naprosto odlišná. (celý článek)
Marek Krejčí
V Poznani se koncem října uskutečnila II. Středoevropská konference doktorandů v oboru historie umění. Idea tohoto setkávání vznikla spontánně před dvěma lety a cílem akce není jen podat jakýsi přehled vědecké práce mladší generace, ale také reflektovat pohled na obor novýma očima, které si dokáží všímat nových témat, kontrastů a paralel stejně jako konfliktu tradičních pohledů a nově se otevírajících kontextů. Referenti zde v kolegiálním ovzduší mohli prezentovat svá badatelská témata, která se tu zjevila opravdu v impozantní mnohotvárnosti nevylučujíc ani mezioborové přístupy. Vedle středověku a baroku byla velká pozornost věnována moderním dějinám umění. Zajímavě byly prezentovány např. práce o maďarské neoavantgardě, vzájemné interakci prostředí kritiků a umělců ke konci komunistického období, metaforičnosti v tvorbě Francise Bacona nebo uplatnění tradičních šamanských prvků v současném umění středoasijských republik. (celý článek)
 V bývalé správní budově - rekonstruované Jednadvacítce (dnes sídlo kraje) Foto: Dominik Hrodek Vítězslav Sommer
Zlínský průmyslový areál není památkou v klasickém slova smyslu. Jedná se však o unikátní komplex „baťovské“ industriální architektury, jenž se nachází doslova v centru osmdesátitisícového Zlína. Typické tovární budovy z červených cihel tvoří rozsáhlou enklávu, které vedle legendární a vzorně zrestaurované „jednadvacítky“ (dnes sídlo kraje) vévodí unikátní Centrální sklad obuvi architekta Vladimíra Kubečky postavený v letech 1949 až 1955. Útlum obuvnické výroby, jenž Zlín postihl v devadesátých letech, se podepsal i na podobě továrního areálu. Některé budovy zůstávají dluhodobě nevyužité a chátrají. (celý článek)
Tomáš Kavka
Literatura, stejně jako každý, kdo navštíví východní Čechy a jejich metropoli vám poví, že Hradec Králové je prvorepubliková stavební perla. Stačí se pouze podívat do přehledů a najít si jména architektů jako Kotěra, Gočár nebo Janák a je jasné, že přízvisko „výkladní skříň první republiky“ se neříká nadarmo. V komplexu staveb Belle epoque a první republiky se v porevoluční době objevil i jeden kaz. Do soustavy prvorepublikových obytných domů, které vytváří malebnou spojnici nábřeží od slavného Kotěrova městského muzea ulicí k historickému Velkému náměstí patří i hotel Grand. Za první republiky nejluxusnější ubytování hostů města, v době budování socialismu místo konání sjezdů závodních rad, jakož i bujarých večírků. (celý článek)
 Příměstská elektrická jednotka z 60. let původně značená EM 475, dnes 451 vyráží na svou obvyklou trasu za Prahy do Benešova. Foto: Tomáš Dvořák Tomáš Dvořák
Oblíbený výlet z Prahy na Blaník s využitím veřejné dopravy může představovat i výlet časem, aspoň podle designu a doby výroby jednotlivých dopravních prostředků. Z Prahy do Benešova nás po železnici většinou doveze příměstská elektrická jednotka z šedesátých let původně označená EM 475, dnes vedená jako řada 451 a 452. Celkovým pojetím nezapře dobu svého vzniku. Zakulacený exteriér, zejména čelo soupravy, i interiér s mnohými zaobleními, s využitím umakartového obložení a pochromovaným zábradlím a rámy oken odpovídá dobovému vkusu. Na takto původní interiér musíme mít ovšem trochu štěstí, protože řada souprav prošla v devadesátých letech částečnou rekonstrukcí spočívající také ve výměně umakartového obložení za plastové. (celý článek)
Argo 2005
 Obálka knihy Zdeno Kolesár: Kapitoly z dějin designu Repro: archiv Vydala Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze, 2004
Sedm úvah o designu vůbec a o chápání funkcionalismu zvláště
Vydala Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze, 2005
Jiří Nedvěd
Detektivka patří od chvíle svého vzniku v hlavě E. A. Poea mezi čtenářsky nejoblíbenější literární žánry. Každoročně vychází v Čechách nepřehledné množství nových titulů, ať už původních českých či překladových. Vedle toho nakladatelství stále znovu sahají po osvědčené klasice, jakou jsou knihy A. Conana Doyla, E. S. Gardnera, R. Chandlera, A. Christie nebo G. Simenona. Čtenáři se tak nabízí všechno možné počínaje levnými brakovými sešity na pultu trafiky (např. edice KRIMI – skutečné kriminální případy), až po složitě komponované romány s vysokými literárními ambicemi (Chandler). V „detektivních“ odděleních veřejných knihoven pak sledujeme zkušené čtenářské matadory, jak soustředěným zrakem projíždějí regály, aby si nakonec odnesli domů hromadu těchto napínavých svazečků. (celý článek)
Viktorín Šulc: Příští stanice: smrt. Praha: Motto, 2004; Jan Cimický: Vražedná past. Olomouc: Rubico, 2004
Jan Šindelka
Vybrali jsme dvě knihy, které obdrželi cenu Jiřího Marka na rok 2004 jako nejlepší (detektivní) román vydaný v roce 2004 - cenu uděluje Česká sekce AIEP – Asociace autorů detektivní literatury. Na jejích internetových stránkách se dočteme, že cenu výjimečně obdrželi autoři dva, tj. Šulc a Cimický. V případě Šulce se však jedná o povídky, které jsou spojeny postavami detektivů pražské „mordparty“, není docela zřejmé, proč porota knihu oceňovala jako román. (celý článek)
 Matěj Smetana na Půdě Foto: Dominik Hrodek Zuzana Havelcová
Schizofrenní posedlost nalézanou v textech kolem nás prezentuje ve svém novém výtvarném díle vystaveném v jihlavské Galerii Půda umělec nejmladší generace Matěj Smetana (1980).
V roce 2001 se z podkroví domu č.p. 27 v Joštově ulici v Jihlavě stala Galerie Půda. Jako první se zde konala výstava grafiky, malby a plastik (l. Berková, l. Veverka, k. Dvořáková). Následovala výstava vybraných prací SPŠ keramické v Bechyni, výstava fotografií v rámci festivalu „Jeden svět“ a výstava malířské tvorby D. Čechové. Protože tyto výstavy byly úspěšné, vznikla v roce 2003-2004 ucelená řada výstav již s určitým konceptem. Galerijní prostor se nyní zaměřuje na současné výtvarné umění. Snaží se poskytnout návštěvníkům příležitost k setkávání se s uměním v netradičním, ojedinělém a neformálním jihlavském prostoru, vymykajícím se koncepci tamních galerií. (celý článek)
|
del.icio.us
Digg
Facebook
Furl
Google
Jagg.cz
Linkuj.cz
MySpace
Vybrali.sme.sk
Yahoo
Twitter
Maxim Velčovský
Design
stred.org.
Šéfredaktor: Marek Škorvaga. Zástupce šéfredaktora: Tomáš Kavka. Technický redaktor: Jan Vršovský.
Redakce: Ondřej Daniel, Lucie Procházková, Lukáš Vlček, Dominik Hrodek, Vítězslav Sommer, Hanna Zimmerhaklová, Jan Očenášek.