Téma... Dokumentární film

Dokument do kina!

Rozhovor s Andreou Slovákovou nejen o festivalu dokumentárního filmu v Jihlavě

Andrea Slováková absolvovala obor mediální studia na FSV v Praze. V současnosti se věnuje studiu filmové vědy na FF UK a dokumentaristky na FAMU.  Patří také do týmu,  který organizuje mezinárodní festival dokumentárního filmu v Jihlavě. Podílí se na jeho přípravě a je i editorkou sborníku textů o dokumentárním filmu DO. Její odpovědi na následující dotazy tak představí tuto kulturní událost a zároveň nám zprostředkují i něco ze zákulisí dané akce, ale i mnoho dalších informací o festivalovém dění v Čechách.

• Hanka Zimmerhaklová: Nejprve bych se chtěla zeptat na několik otázek týkajících se přímo festivalu v Jihlavě. V současnosti v Čechách existuje mnoho filmových festivalů (v Karlových Varech, Finále, Jeden svět atd.), každý má svoje specifika, co je tím vaším?

Andrea Slováková: Festival v Jihlavě je přehlídkou autorského dokumentárního filmu. Čili filmů s výrazným autorským gestem, které nabízí důležité, přemýšlivé a překvapivé náhledy na společnost, ale zároveň se vyjadřují svébytným filmovým jazykem. Festival má od svého vzniku výrazně dialogický charakter, protože je podstatné filmy dopromýšlet i po projekci, v kritické a konstruktivní diskusi s autory. Vždyť hlavním mottem jihlavského festivalu je "Myslet filmem". Další podstatnou orientací je systematické zpřehledňování produkce středoevropského regionu. Ovšem v programu je prostor i pro světový dokument, neboť mapování aktuálních pohybů na této scéně pro naše, tedy převážně české a středoevropské publikum, hodně chybělo.

• Má váš festival dopad i na laickou veřejnost nebo je to projekt,  který sledují hlavně samotní filmaři a lidé s tímto odvětvím spjatí?

Snažíme se o propojení s různými skupinami publika. Stěžejní je nabourávání vžitých stereotypů o dokumentu jako primárně didaktickém nástroji nebo vyloženě televizním formátu. Dokument taky může být mnohovrstvým filmový esejem pro filmové plátno nebo veselým roadmovie. Program festivalu je rozevřený pro různé zájmy publika, a ilustruje to česká soutěž, která každý rok prezentuje nejnovější české dokumenty od těch tradičních až k experimentálním formám, a je na divákovi, jaký proud ho zajímá víc.

O výraznou otevřenost se snažíme ale i v publikační činnosti. Na jedné straně vydáváme sborník analytických textů, které dokument kriticky a teoreticky ošetřují do značné hloubky, na druhé straně máme projekt nazvaný Docs View, a ten zapojuje do festivalového dění středoevropské deníky, časopisy a audiovizuální média. Vytváří se tak síť medií permanentně přemýšlejících o dokumentu. Když vznikne prostor pro dokumentární film v médiích,  bude snadnější pro laickou veřejnost začít ho vnímat jako součást kinematografie rovnocennou hranému filmu. (U nás prezentoval  festival speciální přílohou například týdeník Respekt.) A pomalu se dokumentu tato rovnocennost začíná dařit, vždyť se podívejte na vynikající dokumenty Český sen nebo Ženy pro měny.

• Na přípravě vašeho festivalu se podílejí hlavně mladí lidé, nechybí vám někdy zkušenost starších profesionálů?

Ale u nás funguje mezigenerační komunikace. Vztahy se starší generací dokumentaristů jsou festivalu intenzivní, ti dokumentarističtí klasici od počátku festival podporovali, minimálně svou (dialogickou) přítomností na něm, i proto, že sami cítili, že zde chyběl prostor pro prezentaci a reflexi dokumentů.

• Z tvých odpovědí je cítit nadšení a zápal pro věc, ale to zřejmě pro zajištění úspěšného festivalu nestačí.  Jak se vyrovnáváte s konkurencí a finančním zajištěním festivalu?

Jsme podporování Media programem EU, regionálními fondy a letos jsme získali i podporu Ministerstva kultury. Zásadní je budovat jedinečná prostředí. Pro návštěvníky "festival jako artefakt", jak tomu říká náš ředitel Marek Hovorka, a zároveň věnovat péči i profesionálům – z Čech i širšího regionu, s nímž jsme kulturně a geopoliticky spjatí. Před dvěma lety jsme otevřeli trh s dokumenty nazvaný East Silver, kompletní přehled aktuální tvorby střední a východní Evropy, který se prezentuje všem hostům, novinářům, televizním a filmovým profesionálům. Pro tyto hosty je na festivalu ještě tzv. Burza námětů, což je vlastně setkání lidí,  kteří chtějí prodat své nápady, s producenty, kteří chtějí originální náměty podpořit. Tuto burzu každoročně pořádá Institut dokumentárního filmu (IDF). Nejlepší záměry tak mají reálnou šanci získat finanční podporu.

• Mezi laiky je asi neznámější festival v Karlových Varech.  Jak se na něj díváš ty jako zástupce festivalu se specifickou tématikou.  Splňuje podle tebe vše, co od filmového festivalu očekáváš?

Tento festival má nenahraditelné místo, ale právě proto, že v Čechách existuje výrazná a vnitřně rozrůzněná scéna ostatních festivalů, které zaplňují to, co karlovarský festival nepokrývá, nebo ne dostatečně, a zároveň mu mohou být i radikální protiváhou. Mimo to s Karlovými Vary také spolupracujeme, vloni jsme tam prezentovali trh East Silver a letos společně s IDF organizujeme Panel připravovaných dokumentárních projektů z východní Evropy.

• Karlovarský festival pro svojí propagaci využívá mimo jiné i známé a populární tváře například herců a režisérů.  Je to i vaše strategie?

Do Jihlavy přece pravidelně jezdí ty nejdůležitěji (a známé) postavy českého dokumentu, jako je např. Karel Vachek,  Helena Třeštíková, či Olga Sommerová, ale podstatnou je i mladá generace, s níž se festival prorůstá ještě organičtěji, osobnosti jako Vít Janeček, Jan Gogola ml., Erika Hníková, Martin Mareček atp. kromě promítání svých filmů v Jihlavě vedou besedy po filmech, vloni se 6 dokumentaristů této generace podílelo na vytváření festivalových Minut pro ČT, včetně Ivany Miloševičové, která s Andreou Prenghyovou a IDF pořádá tu profesionální sekci. Ze zahraničních hostů byl v minulosti na festivalu třeba Richard Leacock nebo Viktor Kosakovský. Neméně podstatné ale je objevovat jména, která jsou sice známá v celé Evropě, ale k nám se po mnoho let nemohly dostat. A v neposlední řadě je přece naprosto nevyhnutelné objevovat neznámá jména, která přinášejí novou výjimečnost.

• Poněvadž naše sdružení Stred se zajímá i o historii a o produkci v tomto oboru,  neodpustím si otázku, co soudíš o současné produkci dokumentů s historickou tématikou?

Já bych v tomto ohledu zvýznamnila projekt Jana Šikla,  dokumentaristy,  který se nechal inspirovat alternativními přístupy k historickým námětům. Léta sbírá rodinné filmy a na základě nich rekonstruuje české dějiny. Důležitý je NEmechanický přístup k archivním materiálům. V Čechách má historický dokument silnou pozici, ale stále je podstatné, aby byl propojen s reflexí každodennosti.

• Poslední otázka bude trochu osobní. Vidíš ve své práci smysl a seberealizaci?

Na festivalu se pohybuju tři roky a nejkrásnější na něm je nutnost kombinovat živelnost a rychlost a nápady se systematickou prací. Přála jsem si pracovat na místě, které promýšlí umění, a promýšlí společnost. Zároveň a ve vztazích. Podstatou přístupu nás všech je, že důvěřujeme důvodům, pro které ten festival vznikl a funguje, a zároveň každoroční posuny neustále vytváříme dohromady.

Festival Jeden svět – dokument jako poslání

Od 27.4.–5.5. probíhal v Praze festival dokumentárního filmu Jeden svět, věnovaný tradičně lidským právům, pořádaný společností Člověk v tísni. Každoročně se koná také pod záštitou Václava Havla, ministra kultury Pavla Dostála a primátora hlavního města Prahy Pavla Béma.

Během krátké doby své existence se stal jedním z největších a nejvýznamnějších evropských filmových festivalů zaměřených na lidská práva. Jako jedna z mála kulturních akcí v České republice se festival kromě Prahy úspěšně prosadil i ve 13 regionálních centrech ČR.

Každým rokem mohou diváci na Jednom světe shlédnout kolem 130 dokumentů z celého světa. Po projekcích obvykle následují diskuse s festivalovými hosty. K festivalu neoddělitelně patří i četné debaty a panelové diskuse, zajímaví hosté, výstavy fotografií a plakátů, doprovodný hudební program, promítání pro školy, setkání organizátorů festivalů, semináře a rozsáhlá mezinárodní spolupráce.

Pro festival Jeden svět je však nejpřednější poslání, které je založeno na obrovském potenciálu dokumentárního filmu, jenž dokáže nabourávat předsudky, podněcovat kritické přemýšlení a motivovat k prospěšné činnosti. To souvisí samozřejmě s faktem, že se v současné době digitální kamera, dokumentární film, videoaktivismus a tzv. "nova media" stávají důležitým prostředkem prosazování demokracie ve světě.

Jeden svět se soustřeďuje právě na takové filmy,které si kladou důležité společenské otázky, nabourávají stereotypy, provokují a někdy také zesměšňují. Jeden svět pátrá po realitě a opravdovosti, jež není ovlivěna a zprostředkována globálním zpravodajstvím a proto se snaží inspirovat k přemýšlení.

Jeden svět zdaleka není jen o utrpení a nouzi, má spíše přispět ke zjištění, že není možné spoléhat na spasitele a hrdiny, ale že jediné východisko z kritické situace je vzít osud světa do svých rukou. Filmy promítané na Jednom světě jsou i v tomto smyslu povzbudivým svědectvím.

Hanka Zimmerhaklová

• seznam oceněných snímků: zde

Představujeme:

REVUE PRO DOKUMENTÁRNÍ FILM (DO) vychází jednou ročně jako doprovodná publikace MFDF Jihlava. Teoretické i kritické texty se týkají dokumentární tvorby v těch vymezeních a přesazích, jak kategorii „dokument“ vnímá jihlavský festival – především tedy v neustálém překračování hranic k ostatním filmovým i uměleckým druhům. DO zaplňuje mezeru v reflexi dokumentárního filmu, ale především si svoje dva cíle – mapovat a objevovat – vykládá jako rovnocenné nutnosti k odstranění vnímání dokumentu jako marginálnějšího filmového druhu.

Jørgen Leth

Foto: archiv

Již druhý svazek sborníku je rozdělen do monotematických sešitů, z nichž některé jsou přímo propojené s aktuálním ročníkem festivalu, další jsou naplněny původními i překladovými texty zásadními pro uvažování o dokumentárním filmu. Sešity Průhledné bytosti (k roku 2004 se vázali Jørgen Leth a Santiago Álvarez) představují zásadní autory pro dějiny a vývoj dokumentu, jejichž filmy jsou v Jihlavě většinou unikátně promítané na území Střední Evropy, přičemž se dramaturgie festivalu nebojí se v tomto ohledu přivážet jména nová, zdejšímu povědomí neznámá, ale v širším kontextu nepřehlédnutelná. I kvůli absenci informačního zázemí se tyto osobnosti kromě filmů představují jednak texty vlastními či svých spolupracovníků nebo spřízněných tvůrců, jednak v kritickém průhledu českých i cizích filmologů. Každoročně se na festivalu objevují silná, krásná, tematicky podstatná a formálně výjimečná díla východoevropských kinematografií. Z této oblasti je však zajímavé pátrat nejen po neobyčejných osobnostech, ale i po produkčním a distribučním podloží, z něhož tato díla vyrůstají; to si klade za cíl sešit Východní stříbro, jež ve výběru Galiny Kopaněvy nabízí původní rozhovory a překladové texty jako mapu tohoto plodného regionu. Diskutovaným fenoménem aktuálním je tvorba Michaela Moora, ale česká média postrádají jak jeho hlubší analýzu, tak širší pohled z kontextuálních rovin. Historicky zajímavým a opět českými texty málo ošetřeným je německý spisovatel a režisér Alexander Kluge. Kromě pokrývaní těchto zmíněných mezer je neodmyslitelnou součástí sborníku iniciace teoretického uvažování o dokumentárním filmu. Sešit Teorie je nositelem podstatného uvažování nejen cizích (tady např. dlouholetý osvícený dramaturg ATRE Thierry Garrel), ale především originálních českých (a slovenských) myslitelů o filmu, jakými jsou filmolog Martin Kaňuch, mediolog Bohuslav Blažek nebo dokumentarista Jan Gogola ml.

Ve vybraných knihkupectvích je sborník v prodeji i s prvním číslem DO I., které v podobných intencích představuje osobnosti (Alexander Hackenschmied, Ulrich Seidl, Mike Hoolboom), reflektuje konkrétní filmová a knižní díla, v textových rozšířeních dílen, jež proběhly na festivalu, zdůrazňuje dokument jako aktivistický nástroj, prokládá ho s uvažováním o hudbě a tvorbou hraných filmů. Historickým nástinem představuje dokumentární tvorbu Drahomíry Vihanové a v Přesahu uvádí literární tvorbu filmaře Jonase Mekase. Šířeji uvádí téma Střední Evropy, která se v dramaturgii i mezinárodní orientaci festivalu stala hlavní referenční oblastí.

Kromě vybraných knihkupectví je možné obě čísla sborníku zakoupit i v  pražské kanceláři MFDF Jihlava: Školská 12, Praha 1.

bibliografické údaje: Kubica, P., Slováková, A.: DO I. JSAF, Jihlava 2003, 223 s., cena 99 Kč. Kubica, P., Slováková, A.: DO II. JSAF, Jihlava 2004, 334 s., ISBN 80-903513-1-X, cena 250 Kč.